Inside The Prison

13.

Moje vědomí se začalo probouzet a pomalu opouštělo tu černou tmu. Zlehka jsem otevřela oči, ale do jedné vteřiny se rozsvítila malá lampa, která i přesto že měla malou žárovku, v tuhle chvíli vydávala moc světla.

"Dobré ráno Šípková Růženko." Na tváři jsem pocítila lehký dotek prstů Justina. Aspoň myslím, že to byl Justin.

"Kde to jsem?"

"Špatná otázka princezno." Vzal si židli z druhé strany místnosti a posadil se přímo přede mě. Své dlaně si spojil a lokty se opíral o svá stehna společně s upřeným pohledem na moji maličkost. Začala jsem se rozhlížet kolem a nebylo zde nic než odporná postel, která už z tohohle úhlu vypadala nepohodlně. Malinké okno, kterým prosvítal lehký paprsek sluníčka. Pod tím malým oknem visely železné pouta. Sama jsem byla přivázána k židli.

"Proč já?"

"O tom někdy jindy. Jsou tu různá pravidla, kterými se budeš držet. Chovej se slušně. Nedržkuj a všechno bude v pořádku."

"Do prdele ty jsi mě unesl a chceš abych tě ještě poslouchala? A řídila se nějakými tvými zasranými pravidly?! Sotva se probudím a ty tohle? Posral ses?" Justin si stoupl a naply se mu všechny svaly v těle. Ačkoliv jsem z něho měla strach, nedala jsem to znát. Má nenávist byla v tuhle chvíli silnější, než můj strach. Naklonil se k mému obličeji tak, že nás dělily necelé 3 centimetry. Měla jsem nutkání mu flusnout do obličeje a zároveň uhnout pohledem, ale neudělala jsem to. Jen jsem ho vraždila svými očima, jakoby to byla moje nejsilnější zbraň, což v tuhle chvíli byla.

"Jsi odvážná Abby, proto se mi líbíš, ale už se mnou takhle nikdy nemluv."

"Donuť mě." Jako odpověď jsem dostala pouhý úšklebek. Pak došel za mě a opět se naklonil k mému uchu.

"Kočičko, když budu chtít tak z tebe tu duši vyšukám a věř mi, že z tvých úst budou padat nadávky kvůli něčemu naprosto jinému. Takže mě nepokoušej rozumíš?"

"Proč mě to vůbec držíš?"

"Líbíš se mi. Taková jako ty se najde jednou za století."

"Nech si přejít chuť." Začal mi rozvazovat provazy. Pomalu jsem se začala zvedat. Mnula jsem si bolavá zápěstí. Byla jsem vysílená, unavená, ale přesto jsem měla sílu, abych tomu sebestřednýmu hovadu dala facku. Justinovi se otočila hlava ve směru facky.

"Páni holka, máš páru." Otočila jsem se ke dveřím a tam stál Jason vysmátý a opřený o rám dveří.

"Drž hubu Jasone."

"Tak si ji hlídej. Dřív, než ji přetáhnu já. Mám rád dračice." Už jsem se rozcházela, abych tomu idiotovi se stejným obličejem a stejnou povahou dala taky facku. To by mě ale nesměl Justin chytit za paži zpět.

"No koukám, že ty bys se mnou skočila do té postele rovnou."

"Strč si ty kecy do prdele." Justin zesílil stisk na mé ruce a já musela zasyčet od bolesti.

"Uklidni se Abby. Hned. Teď."

"Tak fajn, proveď ji. Dej ji najíst, nech ji se vysprchovat a pak dej vědět." Tímhle Jason skončil a odešel. Justin se se mnou tedy rozešel ven a ihned jak jsme vyšli z té černé díry mě uhodily mě sluneční paprsky do očí. Okna byla velká a procházely jimi krásné sluneční paprsky. Podlaha byla čistá, stěny bílé a zároveň pokryté obrazy. Justin mě vzal někam nahoru po schodech a já si mezitím prohlížela vše okolo.

"Támhle máš koupelnu, máš tam i nějaké oblečení."

"Jak víš moji velikost?"

"Sledovali jsme tě. Myslíš že nebudu znát velikost tvého prádla a oblečení?" Jen jsem protočila oči a zašla do koupelny. Konečně jsem se mohla umýt. Viděla jsem vanu, tak jsem se rozhodla pro vanu. Když už byla konečně po nějaké době napuštěná, tak jsem si do ní lehla. Přidala jsem i mořskou sůl a vytvořila tím krásnou pěnu. Vlasy jsem si dala do drdolu a lehla si. Byla to úleva a relax. Nevím jak dlouho jsem tam tak ležela, ale očividně dlouho.

"Už jsi hotová?"

"Už jsi někdy slyšel o klepání?"

"Nechtěj, abych tě teď nahou vytáhl z té vany." Doteď jsem měla zavřené oči, ale otevřela jsem je a upřeně jsem se podívala na Justina. Zapřela jsem své dlaně po stranách vany a stoupla jsem si nahá před něj.

"Myslíš takhle?" Vystoupila jsem z vany a prošla kolem něj. Vzala jsem si ručník a obvázala si ho kolem těla.

"Nepokoušej mě Abby."

"Tak vypadni." Justin tedy odešel a já se konečně převlékla. Ano trefili moji velikost prádla. Dále jsem tu měla triko a šortky. Podívala jsem se do zrcadla jen s jednou jedinou myšlenkou. Musím se odsud dostat.

Tak co jak se vám zatím líbí?
Julia