Opět jsem se procházela nočními ulicemi. Studený vánek dopadal na mou holou kůži. Moje tváře se zbarovaly do červena. Světla lamp mě doprovázela stejně jako měsíční svit. Na sobě jsem měla jen šortky, tílko a přes to ne moc teplý svetřík. Rukama jsem se ramena snažila ohřát. Celou cestu jsem přemýšlela o svém životě.
Mám vlastně všechno. Teda skoro. Pocházím z velmi bohaté rodiny, mohu mít vše na co si ukážu. Mám milující rodiče, kteří jsou sice stále v práci, ale vždy si na mě dokážou udělat čas. Je mi sedmnáct let. V mých letech si normální dívka chodí po venku s kamarády, či se svým přítelem. A já? Já si pouze chodím nočními ulicemi. Sama.
Poslední dobou mě nemůže opustit pocit úzkosti, nebo jak to lépe popsat. Pocit strachu? Pocit strachu a zároveň bezpečí? Cítila jsem se zvláštně. Po každé co jsem chodila nočními ulicemi sama, topící se ve svých myšlenkách, jsem měla zároveň i pocit, že těsně za mnou jde někdo další, nebo že mě někdo z dálky sleduje.
Dnes jsem se procházela ulicemi New Yorku jako každý jiný večer. Procházela jsem se kolem klubů, ze kterých byl až ven cítit chlast, cigarety a smrad laciných voňavek lehkých dívek. I dívky mladší sedmnácti let si užívali života více než já.
Procházela jsem se kolem parku, který je přes den viděn plný dětí, či šťastných párů, ať jsou to mladí lidé jako já, nebo zamilovaní manželé, a nebo dokonce páry staršího věku, kde už je opravdu vidět jak moc silná láska může být.
Přes noc je však park temný a děsivý. Po každé kdy jsem kolem prošla, jsem se do té temnoty podívala a po každé jsem viděla obrys postavy, která mě nejen děsila, ale kterou jsem vídala až moc často. Vždy, co jsem přišla domů jsem si sedla na parapet svého okna a obdivovala jsem hvězdy na noční obloze.
Představovala jsem si, jaké by bylo kdybych ty hvězdy nemusela obdivovat sama, ale s někým komu by na mě záleželo. Nemám kamarády protože, no vlastně ani nevím proč. Nechodím vlastně ani do školy. Mám domácího učitele. Mohu mít vše, ale jedno mi peníze nahradit nemůže a to přátele a samotnou lásku.
YOU ARE READING
Inside The Prison
Fanfiction"Proč já?" "Protože jsi jiná." "Ale hovno." "Je tak těžké pochopit, že jsi mi padla do oka?" "Je těžké pochopit, že nejsem ona?" "Je těžké pochopit, že to mě už dávno nezajímá?" "Nesnáším tě." "Miluješ mě." "Polib mi." "Rád."
