3.

11.4K 256 5
                                    

Ráno jsem se probudila na ostré paprsky. Do dveří mi přišla Magda. Je to něco jako naše služka, ale já ji mám ráda. Nahrazuje mi často rodiče, když nejsou přítomni doma. Ti jsou stále v práci. Mamka je nejlepší právnička v okolí. Samozřejmě je za to slušně placená. Táta vede firmu, kterou bych měla v budoucnu zdědit já.

"Ahoj Abby, nesu ti snídani." Dala přede mě ten stolek, na němž ležel talíř s míchanými vajíčky, jogurt s nakrajenými jahody, borůvkami a malinami.

"Děkuju moc. Jsou rodiče doma?"

"Ne, šli do práce. Dneska tvůj učitel nepřijde, takže máš volno."

"Jo dobře, děkuju."

Magda si sedla na kraj postele. Často si s ní jen tak povídám. Je taky jako moje kamarádka. Magdě je třiačtyřicet let, ale nevypadá na to.

"A plánuješ na dnešek něco?"

"No asi se projdu, pak si něco přečtu. Budu se učit a dál nemám tušení."

"Proč nechodíš ven s kamarády?"

"Protože žádný nemám. Ani žádný mít nemůžu. Do školy nechodím. Jsem odříznutá od kolektivu. Vlastně jsem v žádném nikdy nebyla. Jsem odříznutá od světa."

"To neříkej, přátele si můžeš najít vždy."

"Hm." Pokrčila jsem rameny a s chutí se pustila do snídaně.

"No tak já tě tu nechám, kdybys cokoliv potřebovala budu dole."

"Děkuju." Usmála se na mě a odešla. Svou snídani jsem dojedla a odnesla jsem to zpět dolů. Převlékla jsem se z pyžama do pohodlného oblečení a přešla jsem do své obrovské knihovny v pokoji a vzala si tam jednu z knížek. Jsem milovnice knih. Jsou mým útěkem od reality. 

***

Nastal večer a já se zase chystala na svou noční procházku.

"Magdo, jdu se projít! Za půl hodiny budu doma."

"Dobře."

Nasadila jsem si conversky klíče, sluchátka a zastrčila si mobil do zadní kapsy. Zapla jsem si písničky a šla se opět vrhnout do nočních ulic New Yorku. Dneska je tu více lidí, nebo spíše turistů. Viděla jsem cestou několik zamilovaných párů. Vlastně jim závidím. Potkala jsem třeba partu holek, co se smáli. Prostě pravé kamarádky. Tohle vše jsem jim záviděla. Nemusí být bohatý, nebo bůh ví jak dokonalý, ale přesto jsou šťastný a to je přesně to, co jsem si vždy přála i já.

Inside The PrisonWhere stories live. Discover now