Inside The Prison

21.

O 9 let později.

"Abby! Potřebuju to na stole do pondělí!" Protočila jsem za obrazovkou svého počítače oči a s přesvědčivým úsměvem jsem se obrátila na Ryana.

"Do pondělí to máš na stole." Otočila jsem se zpět ke své práci na počítači. Za mnou se zavřely dveře a já tedy věděla, že odešel. Aspoň si to člověk automaticky myslí po ukončeném rozhovoru se šéfem. Ucítila jsem dlaně na svých ramenou, které mě masírovaly. Zapomněla jsem zmínit? Šéf, co se mě snaží dostat do postele. Je mladý, hezký, sympatický a zároveň oplzlý, agorantní a naprosto neinteligentní. Srazila jsem jeho ruce z mých ramenou a pokračovala svou práci na počítači a předstírala, jakoby se nic nestalo.

"Nebuď nedostupná Abby."

"Ale já jsem a teď mi dej pokoj."

"Víš, že tě můžu lusknutím prstů vyhodit?"

Zastavila jsem v psaní a podívala se na něj, už ne milým úsměvem.

"Vyhrožuješ mi? Zase?"

"Říkejme tomu výměnný obchod. Zase. Jedno rande."

"Ne děkuji."

"Chceš dostat výpověď na minutu?"

"Chceš svoji firmu připravit o nejlepší právničku ve Státech?" Uraženě přešel ke dveřím a konečně odešel. Vrátila jsem se ke svojí práci. Na krku mi visely dva případy a já musela vše nechat prošetřit, abych je z toho vysekala. Dveře se opět otevřely a já už se ani neobtěžovala otočit.

"Vypadni Ryane, jestli chceš mít ty dokumenty na stole do pondělí, tak mě neruš."

"No dovol! Jaký Ryane?" Lily. Moje kolegyně a nejlepší kamarádka od vysoké školy. Oddechla jsem si a otočila se rychlým pohybem k Lily.

"Holka moje on to zase zkoušel, že?"

"A myslel, že na mě výpověď postačí. Zase."

"Večeře? My dvě? Hned!"

"To se mě ptáš, nebo mi to rozkazuješ?"

"Obojí?"

"Jak můžeš obojí? Jen jedno můžeš odpovědět."

"Hele já vím, že jsi nejlepší právnička ve Státech, ale dej si oraz."

***

Společně s Lily jsme si sedly v restauraci a popíjely jsme víno, zatímco nám připravují naše objednávky.

"Co Marcus?"

"Nic, prosím tě."

"Lily, děje se něco mezi vámi?"

"Ne vůbec ne, ale oba máme moc práce. Vždyť se vidíme jen večer. Co ty? Stále žádný objev?"

"Ale jo. Je jich tu hodně. Všichni jsou stejní. Použít a zahodit."

"Takhle si nikoho nenajdeš Abby."

"Ani nikoho nepotřebuju."

"Je ti 26. Měla by sis už hledat vztah." Jen jsem protočila oči a neodpověděla.

"Dobře změňme téma. Jaké máš případy?"

"No teď mám na krku dva a občani státu New York, kteří potřebují dobrého právníka se handrkují o schůzku se mnou. Div Leně nepraskne telefon. Zvoní každou chvíli a je to slyšet i přes ty dveře."

"Závidím ti tvou asistentku. Ta moje je úžasná na organizaci dokumentů, ale příšerná na předávání vzkazů. Takový zapomínálek."

"Každý má něco."

"Řekni mi o těch případech."

"Žena zabila svého muže, protože ji podváděl."

"A to ho zabila kvůli tomu?"

"S její mámou."

"Ou."

"Přesně tak. Ou. No a ten druhý, klučina prodával drogy na své škole. Soud ho chce poslat do nápravného zařízení, protože mu ještě nebylo 18."

"Kvůli tomu si musel najmout nejlepší a nejdražší právničku ve Státech?"

"Jestli to budeš furt říkat, tak moje ego stoupne, že už ho nic nesrazí. Má bohatý rodiče. Ti si to můžou dovolit a navíc chtějí, abych kompletně očistila jejich synáčka. Co ty?"

"No teď dělám na případu nějakého vraha. Je ve vězení osm let. Měl dostat doživotí, ale za dobré chování ho chtějí pustit dřív, takže půjde k soudu. Jeho soud se řešil rok. Musím přijít na to, jak přesvědčit porotu, aby vypustili tohle monstrum do světa. Ne že bych ho chtěla pustit, ale ten případ padl na mě a vždyť to znáš. Zastupovat klienta..."

"I když je vinný. Ano já vím."

"Máš tu jeho složku?"

"Jistě, chceš ji vidět?" Kývla jsem na náznak souhlasu. Lily chvíli hrabala v kabelce a pak vytáhla tlustou složku plnou dokumentů.

"Páni, tak to hodně štěstí." Napila jsem se vína a otevřela složku se zvědavostí, kdo to je. Přejížděla jsem po jménech obětí a nevšímala si jména klienta. Dvacet obětí. Úplně na konci seznamu jsem zahlédla své jméno. Abby Martinez.

Julia