Life is Strange - Blue Angel [AmberPrice]

Konec nebo začátek?

Od chvíle, co jsme se s Rachel přestěhovaly do LA, uběhla už slušná doba. Mám-li být přesná, rok. Rachel, se stala modelkou, a mě minulý měsíc povýšily na pozici asistentky VICE-Presidenta společnosti. Žijeme, si zde krásný, občas náročný, život. Navíc stále jedna milujeme druhou a to je to hlavní. I přes to, že obě vydělávám slušný balík, neutrácíme za zbytečnosti. Dokonce jsme si ani nekoupili další auto. Pořád máme jen ten starý pick-up truck. Starý, ale dnes již s novým, tmavě modrým nátěrem, motorem a stylovým interiérem. Staré auto v novém kabátě.

Zrovna teď je večer, my se z neznámého důvodu díváme na nějaký horor, co jsme našly na Netflixu. Ani jednu z nás to nikterak nebavilo a už vůbec nás to neděsilo. Nejvíc děsivou částí filmu bylo Racheliiné odkašlání těsně před trapným jumpscarem. Rachel, ležela opřená o mé pravé rameno a věnovala se obrazovce mobilu. „Hele, zítra se do vedlejšího domu mají přistěhovat nový lidi. Prý nějaký mladý kluk s rodiči. No, a když už to jsou naši sousedi a obě máme volno, měly bychom je asi jít přivítat." – „Jo, proč ne. Klidně jim můžeme pomoct s vybalováním." S těmi slovy jsme vypla televizi. Nabrala Rachel do náruče a řekla: „Ale my dvě, jdeme do postele." – „Říká snad někdo, že jsem unavená?" Zívla na mne. „A kdo říká, že jdeme spát?" Laškovně jsem na ní zamrkala a pokračovala do ložnice. Řekněme, že jsme se až tak moc nezměnily a noc byla úžasná.

Další den ráno, po několika hodinách mazlení, jsme se zkulturnily a vyrazily přivítat nové sousedy. Už před chvílí jsme slyšely auto stěhováků. Vybalování bylo v plném proudu.

Vylezly jsme před dům, ale rodiče onoho kluka nebyly nikde k nalezení. Pravděpodobně jsou vevnitř a vybalují. Ale před vchodem seděl v kolečkovém křesle onen kluk. „Zdravím, my jsme vaši sousedé a přišly jsme vás pozdravit a třeba i podat pomocnou ruku, pokud byste potřebovaly." Řekla Rachel přívětivě. Povytáhla jsem si rukáv. Něco nebylo v pořádku. A brzo se ukázalo, co. „Ahoj, Rachel. Slyšela jsem, jak těžce vydechla. Taky jí to bylo divné. Jeho hlas až podezřele seděl. Kluk v křesle se otočil, obličejem k nám. „Ahoj, Chloe." Řekl, Elliot klidně. Realita kolem mě se náhle zastavila. Tohle musí být sen. Že?

KOREKCE PROVEDENA 13.12 2020

Mockrát děkuji za přečtení této skvělé fanfikce od @ColdAsTheHeart. Za ty necelé dva roky tento překlad nasbíral více jak 9K přečtení, což je až neskutečné. Nikdy bych neřekl, že to bude mít takový úspěch. Ještě jednou děkuji a pokud vás má tvorba bavila, zkuste zamířit na můj profil, kde se ještě pár mých příběhů nachází.

- Váš, Corwi Rave -