Life is Strange - Blue Angel [AmberPrice]

Poslední den na Blackhellu!!

Znáte ten pocit, když už vám do nového života zbývá pouhých pár hodin. Tak přesně ten pocit mám. Dneska je můj poslední den na posraný škole zvaný Blackhell! Dnes nám předají maturitní vysvědčení a pak vyrážíme vstříc Los Angeles. A ano i přes veškerý odpor jsem si dnes oblékla šaty. A ano cítím se velice nepohodlně. Díkybohu se to na Blackwellu odbude pouhým předáním a pak už konečně můžeme téhle díře říci sbohem. Momentálně čekám na, Rachel před jejím domem. Pořád nemůžu uvěřit, že konečně opouštíme Arkádii. Naštěstí náš jediný problém, je samotné stěhování. S hledáním práce či jinými věcmi se zatěžovat víceméně nemusíme.

Zazvonila jsem na zvonek a byla přivítána mou nádhernou přítelkyní. Oblečenou do krvavě rudých šatů a slušivého make-upu. Dokonce si vzala podpatky, čehož bude s největší pravděpodobnější později litovat. „Nazdárek, krásko." Prohodila jsem předtím, než jsem se k ní natáhla pro polibek. „Nevypadáš, tak špatně." Jen jsem nad její poznámkou mávla rukou a otočila se směrem k autu. „Připravena?" zeptala jsem se předtím, než jsem nastartovala. „Hella připravená. Nemůžu se dočkat, až konečně dáme Blackhellu adié." Nad jejími slovy jsem se usmála.

Když jsme dojely ke škole, okamžitě se objevil problém s parkováním. Dobrých pět minut jsem objížděla areál, abych našla volné místo. Bezúspěšně. „Myslíš, že bude vadit, když zaparkuju na místě pro invalidy? Je to jediný volný plac." – „Stejnak to uděláš, tak proč se mě ptáš." Odvětila pošetile. „Znáš mě, to se musí nechat." S těmi slovy jsem to šoupla na označené místo. Řekla bych, že to dnes nikdo řešit nebude.

Dorazily jsme do haly. Celá tahle šaškárna měla začít zhruba za 10 minut, takže už tu bylo docela narváno. Zahlédla jsem Mikeyho, jak spolu se Steph o něčem hovoří. Rachel, pochopila a tak jsme zamířily za nimi. „Jaké překvapení vidět vás tu. A Chloe dokonce v šatech." – „I já jsem byla překvapená, když jsem jí viděla." Řekla, Rachel a zachichotala se. „Tak jaké jsou vaše plány do budoucna?" Zeptala jsem se. „Ještě nevíme, ale nejspíš zůstaneme v Arkádii. A co vy dvě hrdličky?" – „My razíme do šílenýho Los Angeles. Obě tam máme domluvenou práci a můj táta nám tam koupil dům. Takže začátek nového života." Oba na nás zíraly s otevřenou pusou. „Sakra, přál bych si mít taky takový rodiče." Mikey, to doslova zakřičel.

Ředitel Wells, započal svůj projev. I když v místnosti stále panoval hluk a nikdo z přítomných mu nevěnoval sebemenší pozornost. Všechno je tak nějak zajímavější když před sebou máte svojí přítelkyni navlíknutou v těsných šatech, jestli víte co tím myslím. Po chvilce jsme konečně začaly dávat pozor. Na podium byl přizván první z mnoha maturantů letošního ročníku. Wells, mu pogratuloval a předal mu ten pitomý papír, jenž dokazuje, že jste dokončili střední školu. Postupně na podium chodili i další studenti a opakovalo se pořád to samé. Až přišla řada na, mou dívku. Wells, jí potřásl rukou a předal jí onen list. Pak následovala Step, a Mikey Konečně jsem přišla na řadu já. Přistoupila jsem k Wellsovi, zatímco mi potřásal rukou, neodpustil jsi poznámku k mému, ne příliš skvělému, chování a jeho údivu, že jsem školu skutečně dodělala. Srát na něj. Ten už mi může leda tak políbit mou bílou prdel. Cha!

Po několika dalších studentech a fotkách, které doufám nikdy neuvidím, ta blbost skončila. Všichni, až na nás, si to špásovali k bufetu. My jsme se namísto toho připojily k našim rodičům, kteří nás ihned obejmuli, a gratulovali k odmaturování. Dokonce i Seržant Knír tu byl. Náš vztah se dá se říct i zlepšil, vzhledem k tomu, že jsem doma byla jen málokdy a on připustil můj vztah, k Rachel.

Když se ti masy, nahromaděné u bufetu, odhrnuly pryč, napadlo nás, že bychom si také mohly dát něco drobného k snědku, ale naneštěstí už zbylo jen mořské jídlo a to ani jedna z nás moc nemusela. Mamka se tak nabídla, že nám udělá večeři a pozvala i Rose s Jamesem. Oni kupodivu souhlasili. Neberte to, jakože je nemám ráda, jen si myslím, že oni si potrpí na trochu víc boháčskym jídle. Pocítila jsem, jak mě někdo šťouchnul do žeber. „Připravena začít balit?" – „To si piš, ale nejdřív se musím vysvléct z těch podělanejch šatů." Zavrtěla jsem sebou. „A já si musím zout ty zabijácký podpatky." Nad její poznámkou jsem se zasmála. „Věděla jsem, že to řekneš."

Přijmuly jsme mámino pozvaní a všichni jsme společně povečeřely. Pak se naše cesty rozdělily. Připrav se Los Angeles, přichází bouře. Bouře v podobě nás dvou.

KOREKCE PROVEDENA 12.12 2020