Tasty fear

30.kapitola - Bolest

Jeho stisk ještě více zpevnil, když jsem se chtěla vymanit. Cítila jsem i značné množství alkoholu, když vydechl. Nechtěla jsem na něj použít hrubou sílu, proto jsem raději postupovala opatrně.

,,Joshi pusť mě."

,,Nemůžu. Nemůžu dovolit abys byla jeho. Tohle všechno je špatně."

Zašeptal mi do ucha a mě se udělalo zle.

,,Vše je tak jak má být a okamžitě mě pusť. Jestli se to dozví Harry dozví, budeš mrtvý."

Jeho stisk stále nepovolil. Místo toho si zabořil svojí hlavu do mých vlasů a vydechl.

,,Joshi prosím."

Poprosila jsem ho. Nechtěla jsem aby nás takhle někdo viděl.

,,Mám, ale jednu podmínku."

,,Jakou?"

Optala jsem se ho a vyčkávala na odpověď. Doufám, že nechtěl abych se s ním vyspala. 

,,Chci abys měla políbila. Chci tvůj polibek."

Začal jsem uvažovat. Když ho políbím, pustí mě. Když ho nepolíbím, zůstaneme takhle ještě dlouho.

,,Dobře."

Jedno slovo dokázalo Joshe naprosto odpoutat od mého tělo. Pomalu jsem se k němu otočila. Jeho oči byli lehce načervenalé jako kdyby plakal. Jeho smutný výraz tomu dodával ještě krutější pohled. Viděla jsem zlomené srdce, které dlouho nebude moc nikdo slepit.

Pomalu jsem ho chytla za tváře  a přibližovala se k němu. Jeho oční víčka se zavřela a čekal až já vyplním tu mezeru. Lehce jsem mu přitiskla na rty ty své. Jeho ruka vyletěla k mému boku a sám prohloubil polibek. Trval jen pár sekund a pak se odtáhl. Pořád měl zavřené oči. Jako by si chtěl ten pocit uchovat navěky.  Já se celá od něj odtáhla abych měla svůj prostor. V ten moment se jeho oči otevřeli a zahleděli se na mě. 

,,Nebuď s ním. Tvůj život by neměl být takový."

Bylo mi ho líto, ale nemohl mi kecat do toho jak mám svůj život vést.

,,A jaký byl měl být? Můj život se už nevrátí zpět do normálu a ty si myslíš, že s tebou by to bylo jiné? Bylo by to naprosto stejné. A kdyby nebylo, tak život na útěku by taky nebyl nic moc."

Na malou chvíli se zahleděl do země. Jeho pěsti se zatnuli a s pevným výrazem na mě zvedl hlavu.

,,Rozhodně by to bylo lepší než žít s vrahem, lhářem a podvodníkem. Opravdu si myslíš, že je takový jak se ukazuje? Tají ti tolik věcí Christino. Jak moc bych ti všechno řekl. Jaká je pravda o jeho otci a co za tím vším stojí. Že tě jen zneužívá k jeho prospěchu a žádnou lásku k tobě nemá. Copak člověk,který miluje by se dokázal chovat takhle? Vždyť pomalu zabil svojí dívku."

Jen jsem na něj koukala a nevěděla co říct. Možná měl pravdu, možná ne. Moje intuice mi říkala, že možná má. Nadechla jsem se, ale pak zase rychle svojí pusu zavřela.  Josh se otočil a pak odešel pryč bez dalšího, jediného slova. Velký kámen, který jsem měla na hrudi mi odpadl a já mohla opět normálně dýchat. 

Vzala jsem konvici, která před chvíli cvakla a zalila kávu. Pak jsem ji vzala opatrně do ruky a nahodila úsměv, který měl všem říct, že je všechno v pořádku a nic se neděje a nic se nestalo.

Prošla jsem dveřmi do velké místnosti a položila kávu na stolek vedle hrníčků. Opřela jsem se o futra a sledovala co se okolo děje. Harry byl nahnutý nad Denisem a něco prodiskutovávali. Něco mu ukazoval prstem na velké obrazovce a Harry jen pokyvoval hlavou. Další se probírali v papírech a v mapách města. Svůj pohled jsem opět zaměřila k Harrymu, který byl stále ponořen do tématu. Vypadal tak krásně. Jeho zamračený pohled, pootevřené rty, přimhouřené oči a vlasy, které byli všude poházené na stranu. Cítila jsem jako bych ho znala roky, jakoby byl blízko, ale zároveň daleko. Pomalu jsem se odrazila od futer a šla se projít po domě. Nechtěla jsem tu jen tak stát a koukat jak všichni makají a já ne. Procházela jsem známou chodbou. Prozkoumávala jsem každičký detail obrazů, které vyseli na stěnách. Možná je to naposled co nějaké umění uvidím. Vždycky je nějaký způsob jak zemřít. Včetně té smrti z ruk jiného člověka.