Tasty fear

20.kapitola - Probuzení

Pomalu jsem začala otevírat oči. Nikdy jsem si nemyslela, že mě by mě mohla někdy třeštit hlava jako právě teď.  Hodila jsem si dlaň na obličej a otevřela oči úplně. Podívala jsem se do prava, kde bylo velké okno. Zrovna pršelo, takže nesvítilo sluníčko a neotravovalo mě svými paprsky, jak to má občas po ránu ve zvyku. Pak jsem se podívala na levou stranu. Začínala jsem si uvědomovat kde to vlastně jsem a co se stalo, v momentě kdy jsem spatřila spícího Harryho vedle mě. Na sobě měl ještě stále stejné oblečení jako včera, když se snažil dostal do mého pokoje.

Když už byla řeč o mém pokoji, rozhodla jsem se, že bych si mohla dát sprchu a samozřejmě se nenápadně vykrást z jeho pokoje. Opatrně jsem odhrnula peřinu a postavila se na nohy. Lehkým krokem jsem se dostala až ke dveřím a zatáhla za kliku. Možná jsem to zkusila ještě tak třikrát jako úplný idiot, ale bylo zamčeno. Ten magor nás tu zamknul bez jakéhokoliv rozmýšlení. 

Nadechla jsem se a vydechla. Věděla jsem, že tu musí být klíč. Začala jsem se rozhlížet po pokoji. Opatrně a potichu jsem odsunula každou knížku v malé knihovničce. Naštěstí jich nebylo velké množství, pak šuplíky, skříň, dokonce i pod postel. Jediná možnost byla ta spící osoba na posteli. Musel je mít někde v  kapse. Pomalu jsem se dostala až jeho tělu a začala si ho prohlížet. Vypadal tak nevinně, když spal. Jako normální obyčejný chlap se, kterým bych si klidně i vyšla, jenže s jeho minulostí, přítomností a i s budoucností to nebude tak jednoduché. Občas ten rozum nefunguje a musíme si zvolit srdce a moje srdce říká, že mu chce hrozně prohrábnout jeho vlasy  a políbit ho, zatímco můj rozum volí tu opačnou stranu. Nedotýkat se a přestat na něj myslet.

Oklepala jsem se a znovu si ho začínala prohlížet, tentokrát za účelem najít klíč. Všimla jsem si, že v jeho přední kapse byla menší obrys a taky z ní vyčuhoval kus klíče. Byla jsem ráda, že jsem ho našla. Natáhla jsem ruku a zajela svými prsty do jeho kapsy. 

Musela jsem uznat, že jsem byla naprosto šoku, když jsem se ocitla znovu na posteli a nad mým tělem se skláněl rozespalý a naštvaný Harry. Nevěděla jsem co říct. Byla jsem tak jím paralizována, že jsem nevydala ani hlásku. 

,,Myslím si, že nemáš nárok opustit tento pokoj. Obzvlášť po tom co se stalo minulou noc. Nechci aby se to znova opakovalo."

,,Harry..."

Chtěla jsem aby přestal a poslouchal teď mě. Místo toho mi dal ukazováček na rty a pokračoval dál.

,,Nevím nebo vlastně vím, proč si to udělala. Ale nechci aby se to znova opakovalo z jediného důvodu. Samozřejmě, že jich je víc, ale jde o to, že jsi velmi důležitá osoba a nechci abys šla a zabila se jen proto, protože nedokážu ovládat svůj vztek. Začeš se ti omlouvám, možná jsem to přehnal, ale nemám rád, když se někdo sere do mých osobních věcí. Takže ti můžu slíbit, že se to nebude opakovat, když ty mi slíbíš to samé. Nechci být zase vyděšený. Já tě nechci vidět znovu takhle, hlavně ne na dně."

Zírala jsem na něj jak na idiota. On si vážně myslel, že bych šla a ukončila život jen pro tohle? Na druhou stranu bylo milé, že ukázal svůj strach o mě, ale teď se nabízí otázka z jakého důvodu. Chtěla jsem taky promluvit a proto jsem rychle sundala jeho prst s mých rtů.

,,Harry, já se nechtěla zabít, jen jsem se potřebovala nějakým stylem uklidnit víš. A ty jsi tam pak vpadl jako komando. Měla jsem na tebe takový vztek. Říkáš mi jen půlku věcí, držíš mě tu jak tvého psa, zkazíš všechno světlé a přeměníš jí na temnou, tvoje nálada je neskutečně nepopsatelná a hlavně ty tvoje výbuchy vzteku. Jestli jsem důležitá osoba tak musíš vědět, že když přijde další selhání z tvé strany, hodlám řešit věci jinak."

Šlo vidět, že není z toho ve své kůži. Začínal být rozčílený, ale držel se.

,,Musím uznat, že sis to hezky připravila, ale radím ti abys mi nevyhrožovala."

,,Já ti nevyhrožuji, jen ti říkám jak to doopravdy bude."

Bez jediného slova mě políbil. Nečekala jsem takovouhle reakci. Obzvlášť v momentě kdy se bavíme o důležitých věcech. Hlavně, jak si to mohl dovolit. Okamžitě jsem se vzepřela a odstrčila ho.

,,Co si myslíš, že děláš?"

Zadívala jsem se na něj nevěřícně.

,,Nemohl jsem odolat. Když se na mě takhle díváš, mám chuť tě ošukat."

,,Přestaň se laskavě chovat jak nějakej zpropadenej úchyl a pusť mě."

Výhružně jsem na něj zavrčela a on mě nakonec nechal. Hned jsem se posadila. Harry udělal to samé.

,,A nemysli, že ti ten včerejšek jen tak odpustím. Chci abys mi řekl o té holce."

Zadívala jsem se na něj znovu a tentokrát s prosíkem v očích. Šlo vidět jak přemýšlí jestli mi to má říct nebo ne. Přála jsem si aby chtěl. 

,,Dobře. Ale ne teď. Můžeme někam zajít. Ukážu ti jedno místo. Možná pochopíš až ti řeknu všechno."

Musela jsem se sama pro sebe usmát. Mělo jsem radost, že se něco dozvím a takhle se můžu k němu dostat blíž. Nikdo nikdy neví co se mu může hodit při nečekaném útoku. Ovšem byla otázka zda mi řekne všechno, proto jsem se pro jistotu zeptala.

,,Úplně všechno?"

,,Drahoušku, víš, že ti nemůžu říct všechno. Ale podstatné věci ti prozatím dát můžu. Nejsem nějakej čůrák abych ti práskl všechny špinavosti, ale chci tě jen upozornit, může se stát, že změníš názor. Na mě, na tohle okolí a hlavně na sebe."

................................................................................................

Tadááááá :D

Chci vám hrozně moc poděkovat za krásné ohlasy a komentáře, které jste zanechali k minulým dílům. :)

Hlavně máme už přes 2000 přečtení, což je neuvěřitelné. Když jsem začala psát tuhle povídku, myslela jsem si, že to bude nic moc a nedostane se moc k lidem. Teda aspoň doufám, že stojí za to. :D  Jsem neuvěřitelně šťastná. Takže díky, díky díky <3

Pac a pusu <3