Tasty fear

7.kapitola - Každá růže má své trny

Stála jsem u vchodových dveří kde jsem čekala na Harryho, který si ještě došel pro svojí zbraň, která sjela pod mojí postel. 

Porozhlédla jsem se smutně po svém bytě, který tolik miluji. Nevím za jak dlouho se sem ještě vrátím. Můj pohled se přesměroval k fotografiím. Byla jsem tam já a můj bratr Liam. Byli jsme zrovna na dovolené u jezera kam jezdíme každý rok po tátovo smrti. Tahle fotografie byla ještě z dob kdy žil. Radost s fotky jen sršela. Liam se smál a já vyplazovala jazyk. 

Z mého myšlenkového pochodu mě vyrušil Harryho hlas.

,,Budeš tady stát a koukat ještě dlouho?"

,,Jen jsem přemýšlela co řeknu svému bratrovi."

,,Nic samozřejmě."

,,Něco mu říct musím. Není blbej a rozhodně mu budu muset říct kde jsem jinak začne mít podezření a já mu lhát nechci."

,,Něco vymyslíme a pokud ti to opět nedošlo, lhát budeš muset stoprocentně."

,,Fajn, ale nepočítej s tím, že se s ním nebudu vídat nebo tak něco. Hodně mi na něm záleží."

,,Ano já vidím a vím. Vím totiž o tobě dost kočičko. Takže teď přestaň mluvit a jdeme."

Idiot. Šla jsem za ním po tom co se rozešel. Pak zavřel dveře a táhl mě za paži z domu. Došli jsme až k jeho autu kde si uštědřil pár poznámek, protože nemohl najít klíče. Když je konečně po minutě našel otevřel dveře a já mohla nasednout. On mi zatím dal tašku na zadní sedadla. Když už si konečně sedl a nastartoval auto, chtěla jsem si zapnout rádio. Harry mě ovšem plácnul přes ruku a zabručel. Já to ovšem zkusila znova. On mi tentokrát odstrčil ruku a vyjel. Nedala jsem se a znovu se pokusila zapnout rádio. Tentokrát mi ruku chytil a držel pevným stiskem.

,,Můžeš s tím laskavě přestat dělat. Nesnáším, když to děláš. To už bys snad mohla pochopit při první příležitosti."

,,Co ti tak vadí na tom, že zapnu rádio. Je to jen hudba a rozhodně ti neublíží. Možná ti i pomůže s tvojí agresí."

,,Co to kurva? Tak za prvé nejsem agresivní a za druhé mám rád v autě ticho."

,,Víš musím ti říct, už jen tím, že mluvíš tak tu ticho není. A za druhé jsi agresivní. Vidím jak ti bělají klouby, tvá napnutá čelist. Měl byses uklidnit nebo nás ještě zabiješ."

,,Jsi pořád taková? Divím se, že tě ještě nevyhodili. Jsi tak ukecaná. Ty tu svojí pusu nezavřeš i kdyby ti jí někdo přelepil páskou a tvoje drzost je ještě horší. Už několikrát jsem ti říkal, že mě nemáš srát a co ty uděláš? Nasereš mě znova. Kočičko jestli okamžitě nezačneš poslouchat a dodržovat pravidla tak tě hodím do sklepa a budeš tam žít. A tím žít, myslím dost dlouho, takže si to pořádně rozmysli co teď řekneš."

,,Chtěla jsem si pustit jen rádio."

,,A já ti říkam, že mám rád ticho a už víc nechci slyšet."

Jen jsem zabručela a podívala se z okna. Byli jsme někde už mimo město. Okolo nás bylo spoustu stromů. Byla jsem tak unavená, ale nechtěla jsem zavřít oči, chtěla jsem být ve střehu. Proto jsem si opřela hlavu o sedadlo a dál pokračovala v obdivování přírody. 

Cesta byla snad nekonečná, ale když už jsem chtěla vzdát svojí myšlenku nespat, tak auto zpomalilo a zastavilo. Já okamžitě vystřelila do sedu a koukla se na Harryho. 

,,Jsi unavená."

,,Nekecej."

,,Vítej v novém domově."

,,Neříkala bych tomu zrovna domov."

,,Je mi jedno jak tomu budeš říkat. Důležité je abys vzala svůj zadek pryč z auta a šla se mnou do domu."

,,Jak si přeješ."

Otevřela jsem dveře a vyšla ven. Pomalu už svítalo, takže byl krásný výhled na celý dům. Byl cihlový a obrovský. Jeho barva byla spíš do hněda než do červena jako převaha domů v Londýně. Okna byla bílá a velká, takže v domě bylo určitě dost světla. Ve druhém patře byla velká terasa. Pomalu bych si tady i představovala mít rodinu. Manžela, který si tady bude hrát s našimi dětmi. Se třemi dětmi. Byl by to perfektní dům.

,,Líbí se ti dům?"

,,Ano. Bylo by to perfektní místo pro rodinu."

Při té myšlence jsem se pousmála a podívala se na Harryho, který na mě jen koukal zamyšleně. Nad tím jsem protočila oči a zaměřila svůj zrak zpět na dům.

,,To bys, ale musela najít někoho kdo by strpěl tvoje nálady."

,,Víš co se říká. Každá růže má své trny."

Nenechala jsem ho nic říct a rozešla se směrem ke vchodu.

........................................................................................................

Tadáááá :D

Chci moc poděkovat všem, kteří čtou a příběh se líbí.

A už mám přes 50 přečtení. WOOOW. :) :D