Tasty fear

1.kapitola - Skryté číslo

Když jsem došla na konec hřbitova kde se tyčila malinkatá kaplička, uviděla jsem Waltera jak na mě pokyvuje rukou. Je to dost milý kolega, který se mě snaží už přes půl roku dostat na rande, jenže jsem agentka, která má práci s případy a na laškovaní už mi čas nezbývá.

Došla jsem k němu a postavila se čelem k místu činu, které bylo jen metr od mé osoby.

,,Tak co tu máme zase?"

Optala jsem se ho a začala prozkoumávat další nebohou oběť. Byla to muž asi okolo 20 let, měl hnědé vlasy, ostré rysy, které se schovávali za zaschlou krví. Chyběli mu oči a na tváři měl vyříznutou značku HS, což poukazuje k člověku, kterého se snažím dostat už měsíc.  Všichni ve městě ví kdo je Harry Styles, pro někoho pán města a podsvětí, pro někoho zase postrach ulic nebo zajímavý objekt pro noviny a fanatiky, kteří jeho práci obdivovali. Nikdo tenhle případ nechtěl vzít, báli se. Ovšem já taky, ale je to dobrá příležitost jak postoupit v pracovní pozici, změnit svojí reputaci a dopadnout postrach, který je moje práce. 

Za celý měsíc co jsem profilovala a zkoumala Harryho Stylese jsem došla k závěru a to k jedinému. Je to muž co ovládá město strachem. Je to mafiánský bastard, který se rád koupe v krvi. Je to šílenec, který se rád baví.

,,Muž, 23 let, brit, Michael Jacobs. Našel ho dnes hrobník u tohohle hrobu a téhle kaple, který se měl zasypávat. V té díře už je rakev. Možná ho tam chtěl pohřbít, ale někdo ho vyrušil." Podíval se na mě zkoumavým pohledem a čekal co odpovím.

,,Nemyslím si. Styles chtěl na sebe jen upozornit, abychom byli pořád ve střehu. Má rád, když je jeho práce na obdiv, ale nechápu proč zrovna hřbitov. Vždycky jsme našli oběti u parků  či vyhlídek. Jeho oblíbená místa. Možná to má nějakou spojitost právě s obětí. Potřebuju abys mi o něm zjistil víc, kde pracoval, jeho rodina, koníčky a zjistit kde byl minulou noc. Pronto. Víš, že nám ubíhá čas." Řekla jsem na jeden nádech a promnula si obličej. 

,,Jak si přeješ."

,,Díky."

,,Víš myslím si, že bys mohla taky někdy hupsnout do postele, víš jak to myslím. Vypadáš nevyspale, na tomhle případu makáš tak tvrdě, že tě pomalu nevidím ani odcházet z práce." Podívá se na mě s pochmurným obličejem a tvrdě na něj hledím.

,,Víš Waltere, je to moje práce, musím ho dostat než dostane někoho dalšího. Nemůžu si dát jen ta chill, když tenhle magor tady někde pobíhá se svojí bandou krvežíznivých prasat a taky nechápu z čeho tohle usuzuješ a taky bych ráda abys zaměřil svoje myšlenky na tenhle případ."

,,Dobře jak myslíš, myslel jsem to dobře, to je celý jasný."

,,Jasný a teď zpátky do práce."

Nechápala jsem o co mu jde. Byla jsem v pohodě, nic mi nechybělo ani únavu jsem nepociťovala. Nechtěla jsem řešit nějaké věci, které nejsou podstatné a vrátila se zpět k oběti. Nad ním už se skláněl Mike, který byl koronerem a také můj dobrý přítel.

,,Ahoj, tak co víme o vraždě?"

,,Ahoj Chris. Podle ohledání těla můžu říct, že zemřel okolo jedné až druhé hodiny. Bodné rány, průstřel kolen. Musel hodně trpět předtím něž to do něj nasázel."

,,Styles se rád vyžívá v mučení, to sám víš."

,,Doufám, že ho co nejdříve dopadneš."

,,Taky doufám, věř mi. Díky."

Poslala jsem mu úsměv a poodstoupila k technikům. Probrala jsem s nimi celou situaci a místo, jestli se nenašli nějaké stopy nebo aspoň nějaký kousek něčeho co by nás mohlo dovést k němu. Bohužel nic.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Byl to velice náročný den. Celá utahaná z dnešního případu, jsem otevřela dveře od svého bytu a zabouchla je. Neměla jsem ani hlad, proto jsem šla rovnou do koupelny a snažila se ze sebe smýt celý den. Dala jsem si dlouhou horkou sprchu, která mi aspoň trochu ulevila. Po půl hodině jsem vylezla a zabalila se do županu. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Možná měl Walter pravdu, možná bych si mohla vzít aspoň den volna. 

Nad touhle myšlenkou jsem si jen odfrkla a zaměřila jsem se na svůj telefon, který začal vyzvánět a na obrazovce se ukázalo skryté číslo. Opatrně jsem vzala telefon do ruky a zvedla ho.

,,Davisová, prosím?"

V telefonu zazněl lehký smích.

,,Kdo je to? Na tyhle žerty nemám čas."

,,Rád vás konečně slyším slečno Davisová, jak se vám líbila moje dnešní exkurze po hřbitově."

,,Co prosím?"

Zírala jsem na sebe v odrazu zrcadla a nevěděla jsem co si myslet. 

,,Asi bych se měl představit krásko, jsem Styles, Harry Styles."

Doufám, že se vám první kapitola líbila i když byla trochu nudnější.

Jestli máte jakékoliv otázky, jen se ptejte :)