Tasty fear

11. kapitola - Bez omluvy

Seděla jsem na své posteli a koukala z okna. Nejraději bych jím utekla a už se nevrátila. Jenže bych neuběhla ani dva metry a už by se okolo mě seřadilo hafo mafiánů. Bylo by to opravdu vesele, obzvlášť v momentu uvědomění, že jsem jejich nepřítel z několika důvodů a pak by se objevil Harry se svým úšklebkem na tváří a s vytaženou pistolí. Určitě by mě hodil do sklepa a nechal mě tam hnít a pustil jen, když půjdu do práce.

Povzdechla jsem a začala vstávat. Nebyla jsem ani pomalu na nohách a ozvalo se klepání na dveře. Trošku jsem si odkašlala a pozvala klepajícího do pokoje. Ve dveřích se objevil Niall.

,,Mám ti vyřídit, že oběd je hotový a mám tě odvést až do jídelny."

,,Zvládla bych to sama."

Uraženě jsem se ošila. Jako kdybych neuměla chodit sama nebo bych  měla něco rozbít.

,,O tom nepochybuji, ale nevím zda by ti nedělalo problém najít jídelnu a hlavně Harry nemá rád, když se čeká."

Nic jsem neřekla a vyšla ze dveří.  Niall rychlým tempem zavřel za námi dveře a začal kráčet vedle mě.

,,Vím nebo alespoň vidím, že Harryho nenávidíš, což je pochopitelné. Avšak dej mu šanci, není tak špatný jak se zdá. Občas svoje stavy nedokáže ovládat, ale dá se to vydržet věř mi. Hodně ti to pomůže a jemu taky, když si k němu najdeš cestu."

,,Popravdě si k němu žádnou cestu nehodlám najít a ani nic dalšího. Nehodlám s ním kamarádit ani bydlet."

Zastavili jsme se před obrovskými dveřmi na velmi velké a krásné chodbě. Prosvítalo sem krásné světlo z velkých oken. Otočila jsem se na Nialla a čekala co bude následovat. Jen mi pokynul abych šla do dveří. 

,,A jen tak mimochodem, Už s ním bydlíš."

Pak se otočil a odešel. Musela jsem nad ním zakroutit hlavou. Vážně vtipálek. 

Když jsem otevřela dveře, překvapila mě docela malá jídelna. Jen větší stůl a 8 židlí. Čekala jsem něco víc, ale možná pro ně jídelna není zas až tak důležitá. 

Harry seděl v čele stolu. Když mě zahlédl, okamžitě se postavil a vykouzlil úsměv na tváři. Musím si pamatovat, že je psychopat aby mě to příště nevyvedlo z míry. 

,,Posaď se."

Pokynul mi na židli, která byla na jeho pravici. Já si ovšem sedla naproti jemu a jeho pokyn jsem ignorovala. Nebudu mu tak blízko. Nebudu přece riskovat, že po mě opět skočí.

Jeho čelist se zatnula, ale nic neřekl. Posadila jsem se na židli a čekala.

,,Víš, chtěl jsem abys seděla tady. Už jen z toho důvodu, že je tady jídlo."

,,Mě to vyhovuje tady."

Nic neřekl a vstal. Do své ruky vzal velkou mísu, ve které byli určitě špagety a do druhé si vzal talíř a příbor. Pak se začal přesouvat ke mě. Já se odsunula a sedla si na pravo. Chvilku na mě zíral a pak mu asi konečně došlo, že bych ráda, když už to muselo být abychom seděli naproti sobě.

,,Tohle jsem udělal poprvé a naposled. Nemám rád, když se věci nedějí tak jak se mají."

,,Toho už jsem si všimla."

Začal nandavat jídlo. Když jsem měli konečně na talíři oba dva, popřáli jsme si dobrou chuť a pustili se do toho. Musela jsem uznat, že to chutnalo výtečně. Masové kuličky byli jemné a lahodné, omáčka stejně dokonalá.

Podívala jsem se na Harry, který mě celou dobu sledoval. Docela mi vadilo, že na mě tak civí. Chci se jen najíst a nemůžu, protože jeho pohled mě přímo propaluje. Nadzvedla jsem na něj obočí ve smyslu "co to má jako být" a on pak promluvil.

,,Nebudu se ti omlouvat za to co se stalo. Jestli tohle čekáš, tak máš smůlu. Nikdy se neomlouvám. Musíš pochopit, že jsem trošku jiný. Nedokážu se ovládat, když něco chci nebo mě něco nepříjemně rozladí. Nikdy jsem se nemusel krotit. Žádný důvod k tomu nebyl a hlavně se to hodí, když děláš něco jako je tohle."

,,A teď čekáš, že řeknu. Ano Harry, já to chápu. Nelámej si s tím hlavu, klidně se dál chovej jako trn v oku a už vůbec se mi neomlouvej, protože to by bylo pod tvojí úroveň."

Řekla jsem výsměšným tónem a dál pokračovala v jídle. On nehnul ani brvou a po chvilce se pustil do svého jídla. Pak mi začal zvonit telefon. Leknutím jsem upustila příbor. Jak trapný, že se leknou i blbého vyzvánění.

Rychle jsem vzala telefon z kapsi. Na displeji se objevilo jméno mého bratra. S úsměvem jsem to zvedla a zachytila další přísný pohled Harryho očí. Proto jsem se odvrátila a zahájila hovor.

,,Ahoj bráško, to je dost, že ses ozval."

Z druhé strany se ozvalo zamrmlání o tom, že on není ten, který pořád jenom pracuje. Povídali jsme si ještě asi pět minut a domlouvali se na setkání u něj doma, zítra v sedm.

,,Myslím, že bych mohla, uvolním se  z práce dřív."

Sjela jsem pohledem na Harryho, který tentokrát měl zamračený pohled.

,,Liame, nebude ti vadit, když přijdu se svým, svým...no prostě s blízkým kamarádem?"

Větší blbost jsem nevymyslela. Ovšem jsem od svého bratra schytala pár poznámek o tom jak je to určitě přítel, ale bojím se mu to říct, takže jsem nakonec odkývala i to, že Harry je vlastně můj přítel. Pak jsme se rozloučili a zavěsili. 

,,Takže jak si zjistil, zítra jdeme k bratrovi."

,,Pokud já vím a i ty víš moc dobře, máš mi to hlásit včas."

,,Vždyť je to včas. Jestli ti to vadí, může mě doprovodit Niall."

,,Ani náhodou. Zítra tě vyzvednu v půl 7. Ať jsi tam včas."

Pak prudce vstal a vyletěl ze dveří.

...........................................................................................

Bubny prosím. Další díl je tu. Doufám, že jste si ho pořádně užili :D

Pac a pusu :D