Tasty fear

12. kapitola - Jsem Harry, její přítel

Ráno jsem se probudila odpočatá a svěží. Připadala bych se skvěle, kdybych si neuvědomovala kde vlastně jsem. Od včerejšího oběda jsem Harryho nezahlédla. Myslím, že byl někde venku a dělal svojí práci, jak tomu s oblibou říkal. Pro mě to byla jen další věc na mém seznamu věcí co na něm nesnáším. Pro mě jakožto opačnou stranu je to nemístné.

Trochu jsem si zívla a rozhodla se, že už je čas vstát z postele aby na mě nikdo nemusel čekat. Svoje kroky jsem přesunula do koupelny, kde jsem si opláchla svůj obličej a vyčistila zuby a další ranní věci. Když jsem byla hotová, přesunula jsem se k velké bílé skříni ze, které jsem vytáhla bílou košili a černé kalhoty. Můj klasicky obleček do práce. Když už jsem byla u oblékání, došlo mi, že si musím říct o svojí zbraň. Nemůžu jen tak přijít do práce, nemít ji u sebe a vesele říct šéfovi, že jsem jí ztratila. Určitě by skákal radostí. Zavrtěla jsem hlavou a vyrazila k hlavního vchodu, kde už na mě čekal Niall. Na sobě měl klasické bílé tričko a džíny černé barvy. Na nose měl nasazené brýle. Jako by měl v tomhle baráku oslepnout.  Pomalu jsem se k němu přibližovala  a zastavila kousek od něj.

,,Můžeme?"

Zeptal se mě ještě ranním chraplavým hlasem a já jen pokývala hlavou.

Kráčela jsem vedle něj až k autu do kterého jsem nasedla. Počkal až si zapnu pás a pak si sednul na místo řidiče, nastartoval a vyrazil na cestu.

,,Asi nejsi moc ranní ptáče, že?"

Jenom hrubě zabručel, takže jsem hned poznala, že není a komunikace po ránu s ním bude na bodu mrazu.

Celá cesta byla tichá až kousek od mého místa pracoviště. Bez pozdravu jsem vystoupila. Cestou k budově jsem začala mít nepříjemný pocit z toho co se stalo včera v noci a mám takový dojem, že to nebude v pořádku a bude to velký průser. Tohle se přece jen tak nedá zakrýt. Pomalu jsem otevřela dveře a podívala se po okolí. Všichni se tvářili v pochodě, jako by se nic nestalo nebo o ničem nevěděli. Při mém zkoumání okolí jsem narazila na postavu. Trošku jsem zakolísala dozadu a upřela svůj zrak na osobu přede mnou.

Byl to Walter, který se na mě zazubil a já hned na to protočila oči. 

,,No dobré ráno."

,,Dobré."

Nedala jsem žádnou emoci na sobě znát. Držela jsem si svůj profesionální přístup.

,,Tak jak se těšíš na rozlousknutí našeho případu?"

,,Waltere, copak nevidíš jak moc se tě snažím ignorovat? Mám nápad. Dělej svojí práci jako poslušný psík a pořádnou práci přenechej mě."

,,Chápu, zlobíš se. Ale jinou možnost jsem neměl. Jsi až moc důležitá v tomhle všem."

,,Jo, to říká tady každej, ale nikdo mi neřekne o co tady jde."

Sykla jsem na něj a nakráčela si to do výtahu.

-----------------------------------------------------------------------------

V práci se všichni chovali jako by se nic nedělo. Ani žádný náznak. Jediné co bylo to, že ten mrtvý policista, který ležel na zemi u výtahu je pohřešovaný.

Na mých hodinkách bylo už čtvrt na sedm. Za patnáct minut jsem měla být dole, kde na mě bude čekat Harry.

Rychle jsem si sbalila věci do kabelky a pomalu šla k výtahu a pak rovnou k hlavnímu vchodu.

Postavila jsem se ven a čekala. Měla jsem ještě nějakých pět minut k dobru, takže jsem se jen tak porozhlížela po okolí. Mohla jsem klidně utéct, ale něco mi říkalo, že ví přesně co teď dělám, protože tu už někde je. Chvíli jsem se ještě rozhlížela a můj pohled jsem upřela na černý Range Rover. Bylo mi jasné, že je to jeho auto. Rozešla jsem se a přeběhla silnici až k němu. Zaklepala jsem na okénko a on ho pomalu stáhl.

,,Jdeš včas."

,,Bingo."

,,Nasedni si. Nechci ztrácet čas."

Poslušně jako psík jsem nasedla a čekala až se rozjede. Bylo mi jasné, že ví kde můj bratr bydlí. On ví všechno.

,,Harry?"

,,Ano, miláčku?"

,,Tak za prvé, neříkej mi miláčku a za druhé chci vědět a vlastně jen chci svojí zbraň. Nemůžu bez ní být ve své práci."

,,Za prvé, miláčku ti budu říkat už jen proto abychom si to natrénovali před tvým bratrem a za druhé, tvoje zbraň je u Waltera v bezpečí."

,,Vážně super."

Na to už nic neřekl a soustředil se na cestu. Po patnácti minutách jsme zastavili před krásným domem. Vždycky na něj koukám jako bych ho viděla poprvé. Oba jsme vystoupili a Harry mě okamžitě chytil za ruku. Cukla jsem sebou a on mi dal přísný pohled. Došlo mi, že je to jen kvůli bratrovi, proto jsem mu jí podala zase na zpět.

Došli jsme ruku v ruce až ke dveřím, kde jsem zazvonila na zvonek. Za dveřmi byl slyšet šramot a pak se za otevřenými dveřmi objevila Liamovo postava. Okamžitě jsem po něm skočila a objala ho.

,,No to je radosti."

,,Vždycky mám radost, když tě vidím."

Usmála jsem se a on svůj pohled stočil na Harryho.

,,Liame, tohle je Harry. Harry tohle je Liam."

,,Těší mě. jsem její bratr."

,,Také mě těší. Já jsem její přítel."

Podívala jsem se na něj lehce šokovaným výrazem. Ne proto, že bych nevěděla, že si hraje na mého přítele, ale důvod je ten, že to řekl tak hladce jako by jím doopravdy byl. Možná trénink dobrého lháře.

.........................................................................................

Tadadadadáááááá :D