Ewitch a její život ||Jmenuju Se Martin

#36 otravní doktoři

Kuba: "Tati!!"

Martin: "Ano?" Zvedl obočí.

Kuba: "Proč jste nám to nežekli?"

Martin: "A co?" Ani já teď nevím co jsme neřekli. Asi toho máme hodně a na něco jsme zapoměli.

Adélka: "No to s mamkou." Pozvedla jsem také obočí a s Martinem jsme se na sebe tázavě podívali.

Já: "Co se mnou?"

Petřík: "Bude to bráška, nebo ségra?" V tu chvíli mi došlo odkud vítr vane. Jasně, že mě poslouchali když jsem řvala na toho doktora. A řekla bych, že asi nebyli jediní. Křičela jsem docela hlasitě.

Já: Takovým nevinným pohledem jsem se podívala na Martina a řekla: "No... Víte... My to ještě nevíme, ale až to vědět budeme, tak vám to řekneme, ju?" Usmála jsem se na ně. Martin jen přikývl.

Sedla jsem si na Martina postel a on mě obejmul. Chtěl mě uklidnit a taky, že se mu to dařilo, jak moc ho miluju. Při objetí na mě i mluvil.

Martin: "To bude dobrý. My to zvládnem. A oni nemusí vědět všechno."

Já: "Ale oni to vědět neměli. Jenže já kráva jsem se naštvala a křičela jsem na jednoho doktora přímo před nimi. On to totiž poznal a taky měl docela blbý kecy. Strašně se ti omlouvám."

Martin: "Nemáš za co, je ti to jasný!?" Věděla jsem, že nemám na výběr. Tak jsem lehce přikývla. "Stejně by se to časem dozvěděli. Bylo jen otázkou času, kdy samotné je to napadne."