Ewitch a její život ||Jmenuju Se Martin

#33 soud

Já: "Někdy, ale teď musíme vyřešit ten dnešní soud, nemyslíš?" Pousmála jsem se a on přikývl.

Martin: "A nešlo by to odložit? Abych tam byl i já."

Já: "Pokusím se to nějak vyřešit. Buď tam budu muset sama, nebo pak půjdeme spolu."

Martin: "Dobře."

Já: "A kdy, že tě pouští?"

Martin: "To nevím. Já se to pokusím zjistit a ty půjdeš k soudu. Souhlas?"

Já: "Tak jo. Zatím se měj. Miluju tě. Ahoj." Dala jsem mu pusu.

Martin: "Já tebe." Potom jsem odešla.

Teď už jsem neměla moc času. U Martina jsem byla déle než jsem plánovala, proto jsem se rozeběhla. Jakmile jsem doběhla k budově soudu byla jsem strašně zadýchaná, ale naštěstí jsem to stihla akorát.

Překvapením pro mě bylo, že soudkyně měla v zasedací místnosti ještě jiný případ. Byla to má záchrana. V klidu jsem se vydýchala a uklidnila, i když to uklidňování zrovna moc nešlo. Byla jsem stále víc a víc nervózní. Snad soudkyni ukecám pro přesunutí soudního jednání.

Po nějaké době jsem tedy vešla do té místnosti. Byla velká s hromadou různých míst.

Já: "Dobrý den."

Soudkyně: "Dobrý den."

Já: "Omluvte prosím mého přítele Martina Careva. On je v nemocnici, a tak se nemohl dostavit. Nešlo by tedy tohle soudní jednání přesunout?"

Soudkyně: "Teoreticky šlo, ale věřím, že my to zvládneme. Ono to konec konců není nic těžkého."

Já: "Dobře, snad." Znervózněla jsem.

Soudkyně: "Tak se posaďte a začneme." Po tom co mi to řekla jsem se posadila a ona něco šuškala dalším dvěma ženám co tam byli s ní. Ty se na ní nevěřícně podívali a potom odešli. Musím uznat, že mě to taky udivilo. Dost možná i víc než ty dvě ženy.