Ewitch a její život ||Jmenuju Se Martin

#7 zlý sen

Martin: " Wau, tak to jsem fakt nečekal. Potrestaná nebudeš, zvládla si to, ale mám pro tebe další úkol....

Probudila jsem se, byla jsem celá rozklepaná, zpocená a cítila jsem se jako kdybych byla bez duše. Martin seděl vedle mě a pozoroval mě.

Já: "Co se to děje? Kde to jsem? Jak jsi mi to mohl udělat? Co si myslíš, že si?" Začala jsem na Martina křičet.

Martin: " Děje se to, že si spala a asi se ti zdál sen. Zlý sen. Celá jsi se klepala a vykřikovala jsi něco ze spaní. Bál jsem se o tebe. Jsi u tebe v ložnici a myslím si, že jsem tvůj přítel." Řekl usměvavě.

Já: "Co? To byl sen? Vždyť to vypadalo jak realita. Já-já-já to nechápu." Nechápala jsem.

Martin: " Asi to byl dost živý sen. A co se ti vlastně zdálo?" Pousmál se.

Já: "Ty jsi dlouho nepřicházel a já na tebe čekala. Zapla jsem si Paranormal Activity a když jsem to dokoukala tak jsem ti volala a ty jsi to nezvedal. Po nějakej době si to zvedl a řekl si ať jdu na hřbitov. Po cestě za mnou šel nějakej divnej chlap a já se ho bála. Když jsem byla na hřbitově, tak jsem tě viděla jak stojíš u mého hrobu a bála jsem se tě. No a pak si mi vyhrožoval, že buďto budu poslouchat to co mi řekneš nebo, že mě zabiješ. Tak jsem tě poslouchala a dopadlo to tak, že jsem ti dělala štětku do jednoho videa, kde jsem si musela nadrženě sundat vršek mého oblečení. A když si mi dával další úkol, tak jsem se díkybohu probudila." Brečela jsem.

Martin: "Tak to jsem nečekal. Muselo to být vyčerpávající. A omlouvám se, že jsem nestihl přijít domu dřív, ale měl jsem hodně práce. Když jsem, ale přišel ležela si na gauči u televize. Přenesl jsem tě sem." Bylo vidět, že je mu líto, že nepřišel dřív.

Já: " Kde jsou děti?" Zajímala jsem se.

Martin: "Teď jsou dole a koukají na televizi. Báli se o tebe, když si vykřikovala, tak řikaly, že nechtějí aby se ti něco stalo. A říkali, že tak jako tebe ještě nikoho rádi neměli." Pousmál se jako vždy tím sexy pohledem.

Já: "Takže si je zabavil. Kolik je? To fakt říkali?"

Martin: " O zábavu mají postaráno. Devět a ano říkali to. Hele já jdu za nima, tak pak přijď." Usmál se a odešel.

Seděla jsem na posteli a přemýšlela. Bylo mi divný, že to bylo jako realita. Myslím si, že to byla realita. Ale to by se takhle Martin nechoval. Vůbec nevím co od toho mám čekat, ale snad to realita není, protože pokud jo, tak je docela krutá.

Když jsem se zvedla z postele šla jsem do koupelny kde jsem si opláchla obličej, vykoupala se, namalovala se a umyla jsem si vlasy. Potom jsem šla do pokoje kde jsem se oblíkla a šla do kuchyně. Udělala jsem si omeletu a šla do obývaku.

Nestačila jsem si ani sednout, protože po mě skákali. Byla jsem šťastná, že jsem pro ně ta, kterou mají rádi, ale stále jsem se bála mých vidin budoucnosti. Stále víc a víc jsem měla ten pocit, že se to stane...

Dojedla jsem, umyla nádobí a šla za Martinem. Políbila jsem ho a v obejmutí si k němu sedla. Koukali jsme s dětmi na Mickeyho klubík. Když skončil, tak jsem vzala děti a vyrazila s nimi na hřiště.