Ewitch a její život ||Jmenuju Se Martin

#36 otravní doktoři

Doktor: "Na krásné ženy si dělám čas rád." Usmál se a já radši odešla.

Hned co jsem odešla jsem slyšela jak se prudce zvedl ze židle. Otevřel dveře a běžel za mnou a dětmi.

Doktor: "Promiňte mi to. Já jen, že na to, že máte tři děti a další nejspíš na cestě, vypadáte moc krásně. To klobouk dolů. Navíc jste dost mladá."

Já: "Víte co, běžte do prdele. Já mám tři děti. Nejsou moje, ale mám je a vy mi do toho nekecejte. Je to rodinná záležitost. Čekám dítě, to ano. Ale bylo to pěkně nechtěný dítě. S jedním hnusákem co mě donutil dělat nepěkné věci. Domyslete si to!" Očima jsem naznačila pohled na děti. "A jestli se mi hodláte nějak omlouvat, tak si to strčte, Vy víte kam. Já nestojím o Vaše kecy, který nejsou ani z části pravda. Příště se radši vyserte na tu Vaši 'milost'." Naznačila jsem uvozovky. "Protože ne vždy všechno co si myslíte musí být pravda. Jako třeba teď."

Doktor: "Ježiš. Tak to se moc omlouvám. Vím, že o omluvu nestojíte, ale je na místě." Zřejmě nečekal, že na něj vyjedu a už vůbec nečekal to co jsem mu řekla.

Já: "Jak jsem řekla, omluvy si strčte, Vy víte kam. Naschle!"

Hned po tom jsem se snažila dojít co nejrychleji za Martinem. Děti šli poslušně za mnou. Byla jsem tak naštvaná, že jsem si ani neuvědomovala co říkám. Mohli to nějak špatně pochopit, nebo tak a já nechci, abych pak měla problémy. Snad to bude v pohodě.

Došli jsme do pokoje k Martinovi, který vypadal rozespale. Zřejmě před chvilkou vstával. To však dětem nezabránilo začít pořvávat. Byla jsem tak šťastná, že je Martin v pokoji sám. Alespoň si neuděláme ostudu. Navíc lidem okolo by to mohlo vadit.