Ewitch a její život ||Jmenuju Se Martin

#4 překvapení

Martin: "Aha. Já jsem myslel... Promiň. Vím, že na to jdu rychle, ale já tě miluju a nedokážu bez tebe jíst, spát, učit se, protože na tebe myslím neustále. Nevím co mám dělat, abych si tě získal, ale ty jsi můj život, ty jsi moje droga, ty jsi moje všechno. Já bez tebe nedokážu žít a mrzí mě to. Mrzí mě to, že jsem to takhle pokazil."

Já: "Sice na to jdeš rychle, ale snaha se cení. Hele já ti to řeknu takhle, dej mi čas. A věř mi, nic si nepokazil." Chtěla jsem tomu nechat volný průběh.

Martin: "To jsem rád, že mám ještě šanci." Falešně se usmál. Byl smutný.

Já: "Hele už je hodně hodin a já jsem unavená, tak jestli se ti nechce domů, můžeš u mě přespat."

Martin: "Tak to jsem rád. Děkuju."

Já: "Tak já ti ustelu na gauči a půjdu spát." Šla jsem ustlat.

Martin: " Děkuju."

Když jsem ustlala a šla si lehnout, tak jsem nemohla usnout. Nemohla jsem usnout jenom kvůli němu. Co to se mnou dělá? Řekla jsem si, protože teď na něj myslím a nejde myslet na nic jiného. Už ho chápu. Už chápu to, že když na mě myslí, tak se nemůže na nic soustředit. Tak mě napadlo udělat takové překvapení. Nařídím si budík na šest ráno a usnu.

Crrr... Zazvonil budík
Vzbudila jsem se, převlékla, namalovala a šla jsem připravit překvapení. Překvapení, které se mi doufám povede.

Když jsem byla v kuchyni, tak jsem začala chystat stůl, na který jsem položila červené víno, skleničky na víno, svíčky, ubrus se srdcem a tři růže, které jsem dostala od Martina.

Když to bylo nachystané, tak jsem šla připravit jídlo. K jídlu jsem udělala dvě omelety, palačinky a bábovku. Vím, že je jídla hodně, ale my budeme s vínem sedět dlouho u stolu.

Když jsem to naaranžovala na stůl, tak to bylo překrásné. Jelikož se Martin ještě nevzbudil, tak jsem si stáhla romantické písničky, které by nahodili atmosféru. Film 50 odstínu šedi jsem dala do přehrávače a snížila jsem světlo na žárovce.

Teď když mám hotovo a je osm ráno, tak se ještě navoním, trochu poklidím a jdu vzbudit Martina.

Při příchodu do obývaku jsem Martina vzbudila dveřmi, tak jsem ho pozdravila a šla do kuchyně. Martin na mě chvilku koukal, a potom šel za mnou. Já mezitím zapla hudbu a bylo vše přichystané.

Z pohledu Martina
Páni. Teď nevím co na to říct. Je to překrásné, akorát mě zarazilo to víno. Nemá snad alergii? Jdu za ní a přátelsky jí obejmu, i když bych byl rád kdyby to nebylo jen přátelské obětí. Já jí miluju a podle všeho i ona mě. Každopádně můžu jen doufat.

Já: "Páni. Je to krásný. Ale nemáš ty náhodou alergii?" Optal jsem se.

Eva: " Nemám, to jsem si vymyslela. Víš... Včera když jsem šla spát jsem myslela jenom na tebe a nemohla se soustředit na nic jiného. Zjistila jsem totiž, že tě taky miluju, a že chci být s tebou." Obejmula mě a já se stal šťastným.

Já: "A tohle jsem cítil celou tu dlouhou dobu." Taky jsem jí obejmul.

Eva: " To ti nezávidím, a už vím jak si se cítil." Řekla napůl zamilovaně a napůl smutně.

Já: "A zkusíš to tedy se mnou?" Byl jsem napnutý jak kšandy, ale už jsem měl jistotu.

Eva: " S tebou vždycky." Dala mi letmý polibek na tvář, já jsem se jen usmál.

Seděli jsme u stolu, povídali jsme si, pili jsme, jedli jsme a potom se šli koukat na film. Byl to nejkrásnější den mého života. Na tenhle den nikdy nezapomenu.

Když jsme dokoukali film a bylo půl čtvrtý šel jsem domů. Po cestě a i doma jsem stále přemýšlel jak to tedy mezi námi je. Já si myslím, že je to na dobré cestě. A pokud se ptáte proč jsem musel domů, tak je to proto, že moje mamka s taťkou a teta ze strejdou jedou na dovolenou do Turecka. Šel jsem se tedy rozloučit.

Moje teta a strejda mají 3 děti jmény Petr, Kuba a Adélka. Jsou to trojčata a teď jim jsou 3 roky. Jelikož jedou do Turecka jen rodiče a teta se strejdou, tak mi zůstanou na krku. Dovolená trvá měsíc, takže uvidím jak to zvládnu, ale já si moc nefandím.

Už jsem je hlídal tolikrát když jeli takhle na dovolenou a vím, že ve mě strejda a teta mají důvěru. Takže ode dneška začínám jako chůva a končím za měsíc.

Když si rodiče sbalili a odjeli a moje teta se strejdou přijeli a dali mi děti a odjeli s rodiči, tak to začalo. Čím jsou starší tím jsou zlobivější a já je nezvládal. Napsal jsem tedy Evičce jestli by mi nepomohla.

Já: "Potřebuju pomoct." Napsal jsem a cítil se nejistě.

Eva: " S čím?" Zajímala se.

Já: "Nemůžu přijít?" I s dětma samozřejmě, ale to jí psát nebudu.

Eva: " Tak jo, zatím ahoj." Souhlasila.

Já se zvedl, oblíkl a obul. S dětmi jsem udělal totéž a šel jsem s nimi k Evičce. Ona mi snad pomůže. Docela mě udivilo, když mě děti po cestě poslouchali, ale radši jsem nic nenamítal.

Takže další kapitola je na světě
Mám vymyšlený celý příběh v hlavě,
ale už se mi stalo, že se trochu změnil. Mám sice nápad, ale zatím ani nevím jak bude tahle knížka dlouhá.

Doufám, že se vám líbí tahle knížka. Předem říkám, že tam není použito nic z mého života.

Je to má první knížka, jak jste si asi všimli a můžu vám říct, že jsem dlouhou dobu přemýšlela o čem budu psát až mě to napadlo.

Mě se knížka zatím líbí, ale kdyby jste měli výhrady určitě mi to napište, ráda něco změním, když uvidím, že je to potřeba.

Dneska je to trochu kratší příběh než normálně, ale minule byl zase delší tak se to vykompenzovalo.

Předem říkám, že nebudu kapitoly vydávat nějak pravidelně,
kapitoly budu vydávat podle mého času.

Budu ráda za každého nově sledujícího, taky budu ráda za každý hlas
a i za každý komentář, na který
ráda odpovím.

Pokud máte nějakou nezodpovězenou otázku určitě mi jí napište do komentářů.
Mějte se hezky a užijte si zbytek dnešního dne.

S pozdravem Anet0123❤❤
Miluju vás👌

1025 slov