Ewitch a její život ||Jmenuju Se Martin

#27 velká hádka a úklid

Vzala jsem velký talíř a na něj jsem dala pár kousků buchty. Následně jsem ho přinesla do jídelny a vzala jsem od všech talíře, které jsem také uklidila.

Než jsem stihla přijít do jídelny už jsem slyšela docela zajímavou diskuzi mezi Ronaldem a Martinem.

Martin: "Prostě ne! Řekni jí to sám."

Ronaldo: "Já to říkat nebudu, to ty jí to řekni."

Martin: "Já? Tak na to zapomeň!"

Ronaldo: "A já snad ano?"

Martin:"Ano, ty. Kdo jiný?"

Ronaldo: "Třeba ty?"

Martin: "Ne, já ne! Řekneš to ty a tečka.

Ronaldo: "Proč já sakra. Já to nevymyslel."

Martin: "Protože já tu bydlím a hotovo. Nevymyslel? Já myslel, že jsme to vymysleli spolu."

Ronaldo: "A to, že tu bydlíš z tebe snad dělá něco víc?"

Martin: "Ano, dělá. Je to moje území a jsou tu moje pravidla."

Ronaldo: "A proto mi tu pomalu rozkazuješ?"

Martin: "Přesně tak. Rekneš to ty!"

Už jsem to nemohla poslouchat a prostě jsem se zeptala. "Co mi má Ronaldo říct? Martine?"

Ronaldo:"A máš to."

Já: "Tak mi to řekni ty." Podívám se na Ronalda.

Martin: "Karma co?"

Já: "Fajn. Oba mi to napíšete na papír a pak to nahlas přečtěte."

Martin: "To snad nemyslíš vážně?"

Já: "Smrtelně." Usmála jsem se a podala jsem jim papíry s tužkami.

Ronaldo chtěl něco říct, ale radši si dal bacha. A pokud si Martin myslí, že je pánem domu, já mu ukážu zač je toho loket.

Oba dva se dali do psaní. Oba dva byli naštvaní. Oba dva na mě. Oba dva ze stejného důvodu. A oba dva jen kvůli zbytečné hádce. Nečekala jsem, že toho budou mít tolik společného. Zřejmě jsem se spletla.

Já: "A ne, že to budete mít stejný. To si mě nepřejte, ani jeden."

Nečekala jsem než to dopíšou a odešla jsem. Šla jsem do koupelny. Jde totiž vidět jak moc to tu Martin zvládal. Špinavé oblečení bylo úplně všude. Dokonce i ve vaně. Musela jsem s tím něco udělat. Všechno jsem posbírala a naházela do koše. Vzala jsem tolik černého oblečení kolik se ho vešlo do pračky a začala jsem prát. Zatímco se mi prala pračka jsem zašla do druhé koupelny kde to s prádlem nebylo o nic lepší. Udělala jsem totéž co v první koupelně. Jen jsem dala prát prádlo červené.

Mezitím jsem zašla na oba záchody a vydrhla je tak až se leskli. Odraz jsem v nich viděla, ale předtím to bylo něco hrozného a smradlavého.

Já: "Už by mohli mít hotovo." Zapremýšlela jsem se a rozešla jsem se k jídelně.

Oba už měli položené tužky na stole a tak jsem pochopila, že už dopsali.

Já: "Abyste si znovu nehádali, dáte si kámen, nůžky. Ten kdo prohraje čte jako první."

Dali si kámen nůžky a vyhrál v nich Ronaldo. Znamená to teda, že Martin čte jako první.

Martin: "S Ronaldem jsem se rozhodl ti udělat překvapení. Chtěli jsme ti udělat něco originálního a zároveň pěkného. Něco co ti dokáže jak moc tě máme oba rádi, ať už přátelsky a nebo ve vztahu. Mělo to být něco co tě vystihuje a Ronaldo řekl, že ví co tě velmi často vystihuje. Když jsem se zeptal co, odpověděl mi kráva. Jelikož jsem to nechápal, tak jsem to dál neřešil, jenže jsem začal být zvědaví. Řekl jsem, proč zrovna kráva. A on mi řekl, že se tak někdy chováš, já mu to odsouhlasil a jeho napadlo, že ti to jeden z nás dvou řekne, tak proto jsme se hádali." Naštvala jsem se na oba dva, ale ještě jsem chtěla slyšet tu Ronaldovu verzi.

Ronaldo:"Jednoho dne se dva chlapy pohádali. Hádali se o to, kdo řekne jedné dívce, že se někdy chová jak kráva. Ani jeden to říct nechtěl, a tak se hádali až přišla právě ta dívka. Donutila nás to napsat na papír. Jenže to stále neví, co je ten ptačí dárek.

Já: "A tomu říkáte slušné chování? K dívce? Jestli takhle vypadá, tak já jsem z ji na planety."

Martin, Ronaldo: "Promiň."

Já: "Já se celou dobu co jsme bydleli v bytě a celý dnešek co jsem doma starala o děti, vařila, uklízela, budovala svou kariéru, pomáhala ti a ty mi řekneš, že se chovám jako kráva? No tak to je teda super, myslela jsem, že si se změnil a jsi normální chlap, ale očividně jsem se zpletla." Podívám se na Martina. "A ty? Ronaldo, jsi fajn kamarád. Dokonce vím spousty tvých tajemství co neví nikdo jiný, ale vážně jsem nečekala, že mě nazveš krávou, a že tě to vůbec napadne." Podívala jsem se na Ronalda. "Teď jste u mě rapidně klesli. Jak jeden, tak druhej. A to vaše překvapení si strčte víte kam. Já o něj nestojím. Nazdar."

Byla jsem na ne hodně naštvaná. Čekala jsem kdo ví co, ale tohle? To jsem vážně nečekala.

Šla jsem do dětského pokoje a srovnaly jejich skříň a některé hračky. Srovnat skříň jsem byla i v ložnici. Když jsem byla v ložnici a měla hotovo, lehká jsem di do postele. Ležela jsem a přemýšlela jsem až jsem usla.

Spala jsem, tak dlouho, že už i pračky byli doprané. Tak nečekaně, když uběhli 4hodiny. Vyndala jsem z nich věci a ty jsem dala do sušičky. Potom jsem dala další oblečení do pračky. Do jedné jsem dala bílé a do té druhé černé.

Už jsem na ně nebyla zas tak naštvaná, ale naštvání jsem předstírala. Mám totiž právo na ně být naštvaná a já toho práva využiju v můj prospěch.

Potom mi došlo, že je deset hodin večer a děti nespí. Rychle jsem šla za nimi a mezitím si povzdychla. "No super. Zítra nebudou chtít vstávat." Už kousek od jejich pokoje jsem slyšela řev. Jo, hráli si. A to dost hlučně. Vlezla jsem do jejich pokoje a snažila se je uklidnit.

Já:"Teď se převlečte do pyžam. Vykoupete se ráno."

Děti:"My si chceme hlát."

Já:"Ale půjdete spát." Snažila jsem se jim vysvětlit, že už musí spát. Pak mi něco došlo. "Já vám něco řeknu. Já a Martin máme zítra jednu důležitou schůzku, a tak s vámi nemůžeme být doma. Proto půjdete do školky. A abyste nebyli ve školce unavení, tak teď půjdete spinkat. Chcete přečíst pohádku?" Trochu jsem je oklamala. Schůzka je až pozítří, ale já to musím s Martinem probrat.

Děti:"Pohádku! Pohádku!"

Já:"Tak se převlečte. Za chvilku jsem zpátky."

Sešla jsem schody dolů. Docela mě udivilo, že jsem tam stále viděla Ronalda. Co tady pořád dělá? To byla ta otázka, na kterou jsem nevěděla odpověď. Ovšem jsem jí vědět chtěla.

Já:"Co tady ještě děláš? Neměl bys už být doma? A kde je vůbec Martin."

Martin:"Já jsem tady." Byl za rohem kam není vidět.

Ronaldo:"No a já už se chystám k odchodu. Tak zatím ahoj a užijte si zbytek večera. " Usmál se a já ho znovu objala tím přátelským objetím. No nebylo to nic moc.

Ronaldo:"Tím užijte jsem myslel neužijte. Snad si mě pochopila."

Já:"Já a pochopit tebe? Dobrá sranda." Pustila jsem ho a on si začal obouvat boty a oblékat bundu.

Ronaldo:"Tak ahoj."Pozdravil nás.

Ahojky, doufám, že se vám dnešní kapitola líbila. I když teda dneska byla docela o ničem no..

Pokud mi dáte hlas nebo napíše komentář budu vám vděčná.☺

Příští kapitola snad o něčem bude.

Mějte se vaše
Anet0123❤❤

1206 slov