𐌉 𝘳𝑒𝗆𝑒𝗆Ⱃ𝑒𝘳 ყ𝘰𝑢² 〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒²〕

12.

„Dostal jste ji na starost. Očekával jsem od Vás. Zrovna od Vás! Plnou zodpovědnost, že se postaráte, aby se nic nestalo...a jak to skončilo?! Dvěma zničenýma dodávkama S.H.I.E.L.Du, rozbombardovanou nemocnicí, zničeným bytem a přišel jste o veškeré vybavení, co Vám S.H.I.E.L.D dodal. Naprosto jste selhal, Kapitáne!" seřval ředitel S.H.I.E.L.Du ve své kanceláři Steva za to, že mě nezvládl plně chránit před Hydrou.

Byly jsme s Natashou na chodbě a celé to slyšely. Díky Natashe jsem se vyhnula další celé a zatýkání, které mě pravděpodobně stejně nemine.

„Pane, já-" chtěl se Rogers obhájit, ale jednooký ředitel ho nenechal.

„Tímto okamžikem odebírám vězně z Vaší péče," rozhodl ředitel a obě s Natashou jsme ztuhly.

„To nemůžete! Její schopnosti jsou silné. Pokud se to nenaučí ovládat, tak ji to může zabít!"

„To už není Vaše věc. Dostal jste možnost, zkazil jste ji. Nemáme se dál o čem bavit," zakončil to ředitel a bylo tam ticho. To po chvíli prolomil Steve, když dveře, kterými prošel ven z kanceláře, za sebou zabouchl. S Natashou jsme nadskočili.

Podíval se po nás ledovým výrazem a po té se vydal k odchodu. Natashe se nechtělo mě opouštět, ale nakonec se za ním rozeběhla a začali se dohadovat. Sklopila jsem pohled k zemi, když ředitel vyšel z kanceláře a podíval se po mně.

Poslal pro mě stejnou agentku s tmavými vlasy, jako mě tehdy odváděla poprvé do cely. Nasadila mi klasicky pouta a odvedla mě do cely.

Strávila jsem tam pár dní. Na vodě a klasickém jídle pro vězně. Nelíbilo se mi tam. V ostatních celách se nacházela spousta vězňů, co mě neustále lákala ke kraji mříží, aby mě mohl chytit a osahávat mě. Byla jsem z nich až znechucená. Někteří byli i tišší, další pro změnu mentálně mimo a během pár nocí se pokoušeli násilně dostat z cel.

Jenže pak mě čekalo vysvobození. V podobě Sama Wilsona, co se rozhodl si mě na čas vzít na byt po pracném přemlouvání Furyho.

„Jsi v pohodě? Netrápili tě tam?" staral se Sam, když jsme jeli v jeho autě k němu. Krátce jsem mlčky přikývla a zanedlouho jsme zastavili před jeho domem.

Šli jsme dovnitř a ukázal mi pokoj, který nechal vybavit, abych tam mohla být. I nějaké oblečení přivezl. Děkovně jsem ho bezeslov objala, což ho na chvíli zaskočilo, ale nakonec mi objetí opětoval.

„Bylo nespravedlivé jak říďa zakročil. Steve tady bydlí taky, ale odjel zase neznámo kam. Nevím kdy se vrátí," pustili jsme se a na souhlas jsem přikývla. Nechal mě v pokoji samotnou a odešel.

*O 48 hodin dříve - Berlín*

„Sem nemůžeme," protestovala Natasha, když se Stevem vnikli nepovoleně do starýho archivu. Voják její slova plně ignoroval a rozhodl se jednat. Pár hodin zpět si ho do laborky zavolal jeho kolega Bruce Banner s důležitou informací, která Rogersovi byla následně sděleněna. Byl z toho rozrušený a zatím se nechtěl a tom s nikým bavit.

Potřeboval víc informací. O jeho zmizelé přítelkyni z války. Co se jí stalo a proč ji Hydra držela. Dodnes si nedokázal odpustit, že jí takovým způsobem opustil. Dívku, kterou si chtěl vzít a teď jsou každý na jiné lodi. On u těch dobrých, ona u špatných.

„Řekla jsi, že pomůžeš, tak nekňuč," zavrčel na agentku a byl ochoten archiv převrátit i celý vzhůru nohama jen aby o Amber a případně Buckym, něco našel.

Natasha poslušně přikývla a začala hledat. Informace, co hledat, dostala a začala vyhledávat určitá jména spojená s válkou. To samé dělal i Steve. Hledali několik desítek minut. Zkoumali každou polici, případně tajný vchod, které takové staré budovy mívají.

„Máš něco?" zavolala na Steva Natasha, když nic nenalezla. Steven jí neslyšel. Dál se prohrabával mezi zaprášenýma deskama s informacemi o všemožných osobnostech loňských století. Byl tam i on. Vytáhl ji a hned ji začal pročítat. Byla z války. Informace o tom, že je nezvěstný a případně mrtev. Polkl, když nalezl svoji starou fotku, na níž byl ještě v jeho předválečném těle, z něhož mu pomohl vědec Abraham Erskine.

Nic, co by nevěděl, v složce již nenašel a odložil jí na prázdné místo v polici, kdyby se mu později složka znovu hodila. Hledal dál. Naštěstí o kousek dál našel složku o Buckym a těsně vedle něj o Amber. Přímo zlatej důl. Myslel, že všechny informace jsou již nadobro pryč, ale spletl se. Všechno bylo zde. V Berlíně.

Už se po složce natahoval, když v tom ucítil u hlavy hlaveň něčí pistole. Chtěl se okamžitě začít smát Natashynymu vtipů, kterým ho kolikrát vyděsila. Ale smát se nezačal. Ten za ním nebyla Black Widow, ale někdo, koho až moc dobře znal a tehdy mu i věřil.

„Nestačilo ti to několikáté varování, že do věcí Hydry strkat nos prostě nemáš?" uchechtl si Rumlow, co mu držel zbraň u hlavy. Jakmile Kapitán znehybněl, zasadil mu chvat a dostal ho na zem. Rogers bolestně zasténal a pohlédl na příchozí agenty Hydry držící spoutanou Natashu, co na něj upírala ustaraný a vyděšený pohled.

Ucítil, jak mu na záda stoupl Rumlow. Zabolelo ho to, ale nevydal žádný náznak bolesti. Brock nespokojeně něco zamumlal a následně ho nakopl do žeber. To už se starší ozval a bolestně vykřikl na Hydranta nenávistnou nadávku.

Nepřítel vydal příkaz Natashu odvést. Jakmile si byl jistý, že byla mimo Stevovu přítomnost, dřepl si k němu a rukou mu zatlačil na záda směrem dolů, když se pokoušel voják vyškrábat na nohy. Po zatlačení rukou upadl zpět na zem.

„Neuvěřitelné, co udělá láska s někým, jako jsi ty. Věř mi, že tohle už je osobní. Od doby, cos mi provedl s ksichtem tohle," zavrčel Hydrant, zvedl Kapitánovu hlavu za bradu na sebe a ukázal na zničenou část obličeje, potom co na něj spadla budova. Přišel i o ucho.

„Jsi hajzl, Rumlowe. Někomu, jako jsi ty to patří," procedil Steve nenávistně a Brock pustil jeho hlavu. Musel se zasmát nad tím, že někdo, jako nevinný Kapitán Amerika řekl tak hrubé slovo. Každýho přeci jen okřikoval za jeho slovník a sám to říct si nikdy nedovolil. Až doteď.

„A víš co patří tobě? Smrt. Za všechny ty zemřelé lidi Hydry. Schmidt, Zola, Pierce a spousta dalších, co se snažili Hydru rozvíjet. Ty, Barnes a Georgeová jste byli akorát pro pláč."

Zvedl Rumlow Avengera ze země a nasadil mu pouta. Steve se snažil bránit, ale nešlo mu to. Pouta se mu zařezávala do rukou a nemohl dělat nic, než jen poslouchat.