𐌉 𝘳𝑒𝗆𝑒𝗆Ⱃ𝑒𝘳 ყ𝘰𝑢² 〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒²〕

9.

Ráno jsem si trochu přivstala. V bytě bylo ještě ticho a hodiny ukazovali necelých sedm hodin. V pyžamu jsem šla do kuchyně a nijak jsem to neřešila našla jsem potřebné věci a začala jsem dělat míchaná vejce. Něco málo jsem v kuchyni uměla, ale moc šancí jsem nikdy neměla.

Jakmile jsem měla hotovo, akorát začal Steve přicházet a mžoural po bytě rozespalýma očima.

„Dobré ráno," pozdravil mě, jakmile se trochu probral. Kývla jsem na něj a trochu mu jídla nandala na talíř. „Díky," pousmál se, jakmile jsem talíř s vejci před něj postavila a sama si nandala taky. Mezitím se do jídla pustil, nad čímž jsem se musela pousmát, sedla jsem si ke stolu taky a začala jíst.

**

Sedím v pokoji. Jakmile skončila snídaně, uklidila jsem a bezeslov odešla. Raději jsem nechtěla překážet. Seděla jsem na posteli, přemýšlela nad svým životem. Proč tu jsem, proč mi Steve začal tak najednou věřit a co on vlastně hledá, když ho to dohání i k slzám. Šlo o někoho, koho mu sebrala Hydra? Byla to nějaká jeho příbuzná a nebo hodně blízká osoba? Pokud nezačnu pátrat tak se to nedozvím, ale zase nechci strkat nos do něčeho, do čeho mi nic není.

Zaslechla jsem z chodby zavrzání vchodových dveří a pak dva rozesmáté hlasy. Jeden patřil bezpochybně Rogersovi a ten druhý taky muži. Zvědavost mi nedala a přešla jsem ke dveřím a nakoukla skrz klíčovou dírku. Bohužel jsem viděla jsem pitomou stěnu se starou omítkou.

„Jak si pokročil v hledání, sebevrahu?" řekl ten cizí stále vysmátým hlasem. To si něco šnupl, než sem vešel?

„Včera mi Sharon obstarala nějakou složku se záznamy z Hydry, ale pořád to nestačí. Někdo něco tají a nelíbí se mi to," odpověděl mu na to Steve.

„Mohl bych nějak pomoct? Stejně mám volno a nemám co dělat,"

„Jo klidně. Pokud ti nebude vadit jedná navíc,"

„Ta holka z Hydry, co sis jí vzal na byt?"

„Není taková, jak o ní všichni mluví. Je tichá, opatrná, dokonce se mi jí povedlo i rozesmát," vyvrátil ho Rogers z omylu. „Je na naší straně a já jí věřím."

„Ty na tu důvěru jednou doplatíš," zamlaskal nesouhlasně ten druhý. Nedalo mi to a opatrně jsem z pokoje vyšla. Byli v kuchyni, takže jsem se schovala za pootevřené dveře mezi chodbou a kuchyní.

„Nerýpej, Same," napomenul ho Steve. „Nepokusil by ses mi sehnat nějaký byt v NY, abych nemusel furt cestovat?"

„Jistě, hned mě zneužij. Proč ne," zasmál se jeho kamarád. „Dám ti vědět."

„Díky, kámo," zasmál se Rogers. „Dáš si kafe, čaj?"

„Asi čaj, díky," podle zvuku šoupání židlí jsem poznala, že se nejspíš návštěva posadila. Vykašlala jsem se na poslouchání a vrátila jsem se do pokoje. Z okna nic zajímavého vidět nebylo. Teda až na dvě nenápadná auta, z nichž vystoupilo pár mužů s brýlemi. Šli směrem sem. Pokusila jsem se z okna moc nedívat, když se koukli nahoru. Ti muži vypadali podezřele.