14.

2.7K 204 5
                                    

„Co chceš hledat v Berlíně? Proč by Cap jezdil zrovna tam?" už asi půl hodiny Rhodey vyslýchal Tonyho, když jsme letěli helikoptérou do Evropy

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

„Co chceš hledat v Berlíně? Proč by Cap jezdil zrovna tam?" už asi půl hodiny Rhodey vyslýchal Tonyho, když jsme letěli helikoptérou do Evropy.

„Je tam starý archiv. Před pár dny za mnou byl, že potřebuje nějaký místa a doporučil jsem mu tři. Archiv a ty dva opuštěný tábory, co vyhledal J.A.R.V.I.S. musíme se podívat, jestli tam po sobě něco nezanechali, čímž bychom ty dva mohli najít,"

„Tak už chápu, proč ti říkaj génius," uchechtl si Rhodey.

„Tohle je prd oproti tomu, co jsem vymýšlel před lety. Sám to víš," zasmál se Stark a pohlédl z okna ven na pochmurné počasí. Pršelo a byly blesky, ale v dopravním prostředku jsme byli chráněni.

„No jo. Furt lepší než posílání Obadiahy na "dovolenou"," rýpnul si do James a Tony do něj drknul loktem. Oba jsem ignorovala a dívala se z okna. Ani jsem se s nimi bavit nechtěla. Neznala jsem je a jestli jo, tak Starka pouze jako toho, co ke mně byl od začátku hrubej.

„A ty, Fialko. Držíš bobříka mlčení nebo neumíš mluvit?" samozřejmě Stark začal rýpat i do mě. Odtrhla jsem pohled od okna a prohlédla na něj pohledem zcela bez zájmu. Tak nějak to poznal, jelikož jeho výraz zkameněl.

„Tony, nech ji," zastal se mě Rhodey, ale Tony ho odradil mávnutím ruky. Nevěděla jsem, čeho tím chtěl dokázat a vědět jsem to nechtěla.

„Sedí v mojí helikoptéře. Chci vědět, co je zač,"

„Nevím co jsem zač. Znám jen vlastní jméno, nikdy jsem nepoznala rodiče, od mala jsem vyrůstala v Hydře a dělali na mně nedobrovolně pokusy. Tím, že jsem utekla a vzal mě pod křídla Cap, jsem dostala šanci být jinou. Konečně jsem mohla někomu věřit," konečně jsem za těch několik hodin promluvila. Tohle bylo to nejdelší, co jsem za celou dobu kdy řekla a Tony vyvalil oči.

„To pískle mluví!" zaradoval se jako malý dítě nad novou hračkou. Protočila jsem nad ním očima a povzdechla si. Je to Tony Stark. Nikdy nebude nikoho brát vážně.

„Tony..." okřikl ho Rhodey, ale Tony ho ignoroval.

„Tony, chceš poslat informace o tý holce?" ozval se něčí hlas z komunikátoru. Jako na zavolanou. Pomyslela jsem si.

„Jasně. Posílej, Bruci," souhlasil Tony a už mu na jeho "mobil" začali přicházet složky a další věci. Zatímco si Stark četl nějaký dlouhý texty atd, doletěli jsme na letiště Berlína. Tam jsme nasedli do Rhodeyho auta a vyjeli směr archiv. Tam jsme dorazili do pěti minut, jelikož to nebylo tak daleko a dostali jsme se do chráněné budovy. Ochranné zařízení bylo vyřazeno. Byla v něm dlouhá úzká díra, na kterou by vyšel Stevův štít.

„Pravděpodobně byli tady," poukázal Rhodey na zničené věci všude mezi policemi se záznamy.

„To mi taky došlo," odsekl Tony a šel blíž. Pro jistotu se ještě rozhlížel, jestli tu někdo není, aby neměl překvápko v podobě infarktu.

„Co budeme dělat?" znovu se Rhodes zeptal a já mezitím procházela mezi policemi a prohlížela si z dálky staré složky a záznamy.

„Hleda-" chtěl mu Tony odpovědět, ale zarazil se, když zahlédl na zemi malé kapky krve. Na tom místě se zastavil a podíval se do určité police kde našel strannou položenou složku o Capovi z války. V tom místě začal hledat další vodítka, co by nám mohli pomoct a vytáhl jednu určitou složku a začal si ji prohlížet.

Byla jsem zrovna poblíž, když si začal Tony něco mumlat ve smyslu: Jestli tohle je matka tý holky, tak jsi měl dobrej vkus.

Doufala jsem, že jsem to neslyšela správně, protože by to znamenalo, že ta dívka, po které celou dobu Steve pátral by byla moje- To nejde. Byla tak mladá. A jestli s ní něco Cap měl, tak jsem jeho?

Zbledla jsem, zalezla jsem za roh a svezla se na zem. Byla jsem zmatená, unavená a bůh ví co dalšího. Steva jsem si za poslední dobu oblíbila. Věřila jsem mu a brala ho jako kamaráda, spojence. Pomohl mi to všechno překonat. Zvládl mě rozesmát, i když jsem se v životě nikdy předtím nesmála. Rozuměli jsme si a tohle byl nejspíš ten důvod.

„Hej, jsi v pohodě?" našel mě po chvíli Stark a dřepl si ke mně. Byla jsem duchem úplně někde jinde a ani jsem se po něm nepodívala. Objímala jsem u těla pokrčená kolena a opírala se o stěnu poličky. Ucítila jsem na rameni Tonyho ruku a vyzařovalo z ní příjemné teplo.

„Jsem v pořádku," vydechla jsem a zalhala. Nepoznal to, za což jsem byla ráda a podívala se po něm strhaným pohledem.

„Tony, něco mám!" zavolal na něj Rhodey a Tony se zase normálně postavil, když k nám James doběhl s nějakým kouskem papírku, na němž bylo něco napsáno. „Je to Natashyno písmo a stojí tam: Krušné Hory - Přebuz. Jedná se o město v ČR."

„To je pravděpodobně místo, kde by teď mohli být. Jak Steve s Natashou, tak i Rumlow. Letíme tam," rozhodl Tony a už jsme se vydali pryč. Cestou oba kontaktovali zbytek, že se tam sejdou, protože zjistili, že na tom místě leží opuštěná nacistická továrna.

**

„Steve, jak to bylo. Ty jsi Lilyin otec?!" začala Natasha Rogerse vyslýchat v pozdních nočních hodinách. Steve byl unavený, zraněný a strhaný. Nemohl skoro ani mluvit a teď by se měl ještě hádat s Nat. Nemožné.

Otevřel oči a pootočil hlavu jejím směrem. Ta netrpělivě čekala na odpověď, protože chtěla mít konečně jasno. Nenáviděla, když se jí nedostávalo informací z přímých zdrojů.

„Ano, je to pravda," vydechl Cap polohlasem, vrátil hlavu do původní polohy a zavřel oči. Natasha si povzdechla a opřela hlavu o studenou kamenitou stěnu, která moc příjemná nebyla.

„My tu umřem, co?" prohlásila Nat na rovinu. Steve na to nijak neodpovídal. Byl myšlenkami mimo sebe. Nakonec se po ní znovu podíval a postřehl, jak z chodby za dveřmi cely byly slyšet kroky. Dveře cely se otevřely a dovnitř vešli čtyři vojáci. Dva šli k oběma a při sundávání jejich rukou z řetězů jim nandavali pouta.

Na malou chvíli se něco ve Stevovi probudilo a vojáka od sebe odrovnal. Samozřejmě koupnutím mezi nohy, když pořád ještě byl na zemi. Měl tak perfektní úhel pohledu. Voják zaůpěl a zastoupil ho další. Cap se rychle vyškrábal na nohy a i přes to, že byl zraněný, nepřítele srovnal pěstím.

Natasha se pokusila zareagovat taky a dopadlo to tak, že jí jeden z vojáků omráčil. Steve si toho všiml a zaváhal, takže ho zvládli uzemnit a zkroutit mu ruce za zády, když ležel břichem k zemi. Omráčili ho taky a oba začali odnášet do jiné části základny.

 Omráčili ho taky a oba začali odnášet do jiné části základny

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
𐌉 𝘳𝑒𝗆𝑒𝗆Ⱃ𝑒𝘳 ყ𝘰𝑢² 〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒²〕Where stories live. Discover now