Prknařka & lyžař

~ Hádka ~

Probudila jsem se v dobré náladě. Dokud jsem si nevzpomněla na včerejší  propadák... Ve snaze vyhnat z hlavy rozpustilé myšlenky jsem vstala a připravila se na kopec. Chata spala, což mi přišlo vhod, sešla jsem tak nepozorovaně dolů do kuchyně. Uvařila jsem si kávu, ačkoliv nevyspalostí jsem zrovna dnes opravdu netrpěla, a usadila se k jogurtu s cereáliemi.
Chvíli jsem nerušeně snídala, když do místnosti náhle vstoupil Kaiden. Hm, paráda. Ten mi tu chyběl.

Neobtěžovala jsem se s nějakým pozdravem a zírala jsem do stolu. Periferním viděním jsem zachytila, jak si v hrnku s vroucí vodou nechal vylouhovat čajový sáček a ležérně se opřel o kuchyňskou linku. Upil a přikousl chléb se sýrem. V klidu, Caitlin, jen se oba najíte a půjdete jezdit. K rozhovoru nedojde. Ke včerejší události se nechce vracet ani on.

"Včera ses rychle vytratila." poznamenal jen tak mimochodem. Když jsem nereagovala, pokračoval:

"Přišli jsme o několik bomba úkolů. I když by se ani jeden nemohl zdaleka rovnat tomu líbajícímu."

Podrážděně jsem po něm loupla okem. Jestli čeká, že to s ním začnu rozebírat, tak se šeredně plete.

Na další poznámku jsem ale reagovat musela. Byla to poklona, která potěšila. I od něj:

"Šlo ti to docela dobře."

"Díky."

A pak si to zkazil:

"Na to, že ses líbala poprvé."

Třískla jsem s hrníčkem o stůl. Nadechla jsem se, vydechla a úplně klidně pravila:

"Polib si."

Kaiden se rozchechtal: "Jak příhodně volená slova." Aha, teď mi to došlo...

Musím zasadit protiránu. A proč to nespojit s tím, co mě stejně zajímá:

"Nevypadals, že bys měl o moc víc zkušeností."

"Určitě víc než ty." zatvářil se dotčeně.

"Jo? Kolik máš za sebou vztahů?"

Chvíli vypadal, že mi nic nepoví. Nakonec přiznal, že chodil s jednou holkou.

"Chodil? Takže tě pustila k vodě?"

"Ne."

Umřela? Kurňa, to by byl trapas. Tím by mě docela jistě odzbrojil. (Kdyby nechal on jí, určitě by se rád pochlubil.) Docela jsem si oddechla, když dodal:

"Odstěhovala se."

"Nedivím se." Být na jejím místě, taky bych od něj zdrhala co nejdál.

"Taky ne." pokrčil rameny.

Překvapeně jsem na něj pohlédla:

"Nedivíš se, že od tebe zdrhla?"

Ušklíbl se:

"Ne. Nedivím se, že nikdo nechvátal za tebou."

Zrudla jsem. Ten neřád...!

"Narozdíl od té tvé alespoň neztrácí čas. " No jo, slabota, ale nic lepšího mě nenapadlo.

"Ví proč nechat takovou neústupnou žárlivku jako seš ty na ocet." ucedil mezi zuby.

"Myslíš si, že žárlím na tebe?!" odfrkla jsem si, "Takovýho povrchního náfuku?"

"To sedí od někoho, kdo nevidí přes špičku vlastního nosu."

"Pokrytče! Svojí aroganci a škodolibost bys mohl rozdávat!"

"Jsi tak opovrhující...!"

"Ty-!"

"To na sebe takhle hulákáte vy? Mysleli jsme, že je to zvenku."

Ohlédli jsme se ke dveřím. Stála tam má matka.

"Nenechte se rušit, už jsme skončili." pronesla jsem hlasem ostrým jako břitva, po Kaidenovi blýskla vražedným pohledem a prosmýkla se ven.

Naštvaně jsem dusala do lyžárny. Něco důležitého jsem si uvědomila.

Zabít. Jeho nebo mě. Nemůžeme spolu sdílet stejnou planetu. Napadlo vás, že byste mohli zabít oba? No, jenže to je značně riskantní. Mohli bychom se totiž shledat v posmrtném životě. To nehodlám riskovat.