My Stalker[CZMLFF] [ZRUŠENO]

33. Kapitola

Kdyby nepřijela na tenhle zatracený ostrov...

Kdyby se neubytovala na tomhle zatraceném hotelu, seděla bych na pláži a Adrienem já a ne ona.

Místo toho tu sedím na balkoně s knížkou ledabyle hozenou vedle mě.

Pláž byla dnes nezvykle zaplněná vinou těch dvou.

Už jenom pohled na ní, jak se přeslazeně usmívá a cení ty svoje čistě bílé zuby ve mě vyvolává pocit zvracení.

Naštvaně jsem se zvedla a hodila na sebe kraťasy a crop top.

Bez toho aniž bych řekla rodičům kam jdu práskla jsem dveřmi a vydala se přímo na pláž.

Místo kde se Adrien a Sophie váleli jako vyvržené velryby jsem obešla velkým obloukem.

Uraženě jsem si sedla na deku a vytáhla knihu.

Nejdřív jsem se uklidnila a začetla, ale pak se odněkud vyřítila skupinka dětí.

Abych to upřesnila, ječeli jak opice, dupali jak sloni, máchali kolem sebe jako já když na sobě mám pavouka a přitom řvali něco jako: Hugolit zagolit juzinfuk.

,,Vetřelec!" Zařval nejvyšší z nich a vyběhl přímo ke mně.

Sebral mi knihu z ruky a za doprovodu ostatních utíkali z pláže.

,,Hej! To je moje!" Vyděšeně jsem popadla deku a vyběhla za nimi.

Celý běh byl doprovázen křikem jak mě tak i těch prcků, kteří si to narozdíl ode mně náramně užívali.

,,Elliasi!" Chlapec který stál na cestě popadla chlapce za ruku.

,,Kde jsi vzal tu knížku?!" Vyhrůžně zavrčel a chytl ho za ucho.

,,S-sebrali jsme ho vetřel-Áu!" vypískl vinou ruky, která mu tahala za ucho.

,,Komu jsi jí sebral?!" chlapec dal důraz na každé slovo.

,,T-to budu asi já..." pomalu jsem přišla blíž.

,,Ou. Aha" chlapec pustil toho malého zloděje a sebral mu knihu z ruky.

,,Omlouvám se za něj. Je to s ním příšerný" usmál se a knihu mi podal.

,,V pohodě. Je to jenom dítě" mile jsem se usmála nazpět, ale můj mozek už vymýšlel plán jak toho pišišvora usmažit, protože mě donutil běžet a ještě v takovém vedru.

,,Nejsi ta holka z výtahu? Marinette?" znovu se usmál.

,,Jo to jsem já...A ty jsi...." zamyslela jsem se, ale zaboha jsem si nemohla vzpomenout na jeho jméno.

,,Felix. Jsem Felix" když pochopil můj problém rychle se představil.

,,J-jo promiň. Mám příšernou pamět na jména" snažila jsem se zachránit situaci.

,,Nevadí. Taky si jména moc nepamatuju. Ale pamatuju si, že jsem tě chtěl někam pozvat..." zamyslel se a pak se křivě usmál.

,,Co takhle dneska večer? Dole na pláži bude párty. Musíš přijít" vesele se pousmál.

,,N-nevím jestli mi to rodiče dovolí" nervózně jsem přešlápla z nohy na nohu.

,,Ale notak. Jsi na dovolené. Měla by jsi si od nich aspoň na chvíli odpočinout. Nejsi žádný pes na vodítku!"

,,Já vím ale i tak..."

,,Tohle nechci slyšet! Musíš přijít na tu párty a darovat mi první tanec. Jinak tě budu po smrti pronásledovat v podobě ducha! A nebo na tebe pošlu bráchu, to bude mnohem horší" začal se smát a já s ním.

,,Ale musím tajně" zamumlala jsem.

,,Neboj. Zahrajeme si na agenty" kývl.

,,A máš teď něco v plánu?" naklonil hlavu na stranu.

,,Vlastně ne. Zrovna jsem byla na pláži číst knihu" zvedla jsem jí kousek do vzduchu.

,,Skvělý! Nechceš zajít na zmrzku? Ve městě jsem našel stánek s nejlepší zmrzkou na celým světě. Nekecám"

,,Tak jo..Ale musím jít na pokoj pro peníze" otočila jsem se k odchodu.

,,Neblbni. Máš u mě právo na 5 kopečků" zastavil mě.

,,Jde to odmítnout?" vesele jsem se otočila zase zpět.

,,Absolutně ne"