My Stalker[CZMLFF] [ZRUŠENO]

31. Kapitola

Z neznámého důvodu mě bodlo u srdce, ale stále jsem stála jako přikovaná na místě.

Když se od sebe Sophie s Adrienem odtáhli, davem se ozvaly nesouhlasné hlasy.

Adrien se rozpačitě podrbal za krkem a hodil pohled k vchodovým dveřím, kde jsem bohužel stála já.

Rychle jsem se otočila a zmizela vevnitř.

Zamířila jsem rovnou do pokoje a svalila se na posteli.

Naprosto jsem ignorovala fakt, že bych měla být s rodiči na obědě a popadla jsem mobil.

Tak se koukneme co je ta Sophie zač...

Hned když jsem napsala její jméno, vyjelo mi snad milion článků, rozhovorů, videí a obrázků.

Znuděně jsem vydechla a začala pročítat hned první článek, podle kterého jsem zjistila, že má miliony fanoušků a já ani nevěděla, že někdo takový existuje.

Všechny články byli celkem v pohodě, dokud jsem nenarazila na jistý ship jménem "Sophien"...

Jedno slovo... Panebože.

Všechny ty edity byli takový cancer nebo tak opravdový, že jsem musela přemýšlet, jestli to vůbec edit je.

Vzhledem k tomu, že ty lidi už jim vymysleli jména a vzhled jejich budoucích dětí...

Dál tu byla takový malý problém, a to ten, že ta holka je snad bohatší než polovina Paříže, je naprosto dokonalá a nenašli by jste na ní jedinou chybu a pak jsem tu já.

Když ráno vstanu vypadám jako dítě Shreka, jsem ráda, že si můžu dovolit nejlevnější mobil a cpu se jako prase, který má jít co nevidět na porážku.

Plus to, že neumím zpívat jako ona, tancovat jako ona, chovat se jako ona, nemám slavné kamarády jako ona a shrňme to...

Nejsem ona!

Oproti ní vypadám jako hromada lejna!

Při mém projíždění internetu jsem ale najela na jednu stránku, která se zabývala speciálně knihami od amatérských pisálků, jménem "Wattpad" (A tady se všechno vymyká kontrole dámy a pánové. Utečte do svých jaderných krytů a přežijte!😂)

Najela jsem na knížku s názvem "Love you forever" a začala číst.

Takže ahoj, jsem Sophie Martinéz a je mi 16.

Zrovna se stěhuju a nikam se my nechce.

Na mynulý škole mě šikanovaly , ikdyž nemám jedinou chybu a jsem bohatá.

Přestěhovaly jsme se do vily a já mám pokoj s balkónem.

Jo a naše rodina má hodně lymuzín a já jsem slavná modelka.

A taky nemám ráda kluky, protože mě jeden málem znásylnil.

Vyděšeně jsem pozorovala slova, která jsem právě přečetla.

Moje důstojnost někde hluboko ve mě křičela, co křičela, ječela, ať to dál nečtu, ale naše šikovná Marinette si nedala říct a přečetla další kapitolu.

Shrňme to.

V další kapitole se Sophie seznámila s Adrienem, začali spolu chodit, vyspali se spolu a Sophie je nejspíš těhotná.

Už vím co si nikdy nepřečtu...

Nevím, jestli to bylo tou "knihou", ale v břichu mi začalo kručet tak, že to znělo, jako by se keporkak předháněl s T-Rexem o to, kdo přivolá dřív samičku.

Vydala jsem se na dlooohou cestu do jídelny...

No...

Vlastně nebyla tak dlouhá...

Ale moje břicho má jiný názor chápeme se ne?

Když jsem "konečně" došla do jídelny, která byla mimochodem naprosto plná, začala jsem mezi všemi lidmi hledat rodiče.

Už skoro smířená s tím, že ze mě bude sirotek a bude mě vychovávat neznámý indiánský kmen jsem si chtěla dojít pro jídlo, k někomu si přisednout a dělat, že jsem jejich dcera jménem Gertruda, nebo syn Ignác, viděla jsem rodiče jak se ládují něčím, co by se asi dalo nazvat chobotnice, ale vypadalo to spíš jako useklé chapadlo Krakena namočené v nějaké omáčce...

Znudeně jsem kývla, že o nich vím a šla si pro jídlo.

Nabrala jsem si snad deset tun okurky, protože...

Okurky jsou život prostě!

Došla si pro něco, co asi bylo rizoto a šla si sednout na místo.

,,Kde jsi byla?" Začala máma konverzaci hned jak jsem si sedla.

,,Ještě jsem se stavila na pokoji" vydala jsem ze sebe po chvíli.

Pak nastalo ticho, které jsem dost ocenila, dokud jsem něco neucítila.

Ano dámy a pánové..

Byl to ten slavný "Kraken", který smrděl jak tátovi ponožky.

Zvedl se mi kufr a jentaktak jsem se stihla kousek odšoupnout.

,,Uhm...Půjdu k tam tomu stolu...Mám tak kamarádku" vymumlala jsem a rychlostí blesku se přesunula k protějšími stolu.

S tou kamarádkou to ale asi nebude tak žhavý, jelikož to bylo asi 4 letý dětsko, ale furt lepší než ten smrad z chobotnice a mořských plodů.

Marinette a jídlo z moře?

Neexistuje!

Spokojeně jsem začala jíst rizoto, které bylo mimochodem dost dobrý a přemýšlela nad tím, jak bude vypadat pobyt na jednom hotelu se Sophií, ale něco mě vyrušilo.

Nebo spíš někdo...

Ta zakrslá týpkyně nejspíš měla na chobotnici stejný názor jako já a když jí chtěla její máma kousek dát do pusy, švihla rukou a náš slavný Kraken se rozmázl na mých vlasech.

Ummm....Co asi říct k téhle kapitole...

Trochu retardace musí být, ale za to nemůžu já, ale ta dnešní čtvrtletka z matiky😂😂

Btw.: Ten příběh na Wattpadu neexistuje, což je vlastně dobře ne?😂😂

A jinak...Co vy a škola?

Já se musím dost snažit, protože mi známky letí na střední, ale tak...😂😂