My Stalker[CZMLFF] [ZRUŠENO]

10. Kapitola

Ťuk.

Ťuk. Ťuk.

Otráveně jsem se zvedla z postele.

Ťuk. Ťuk. Ťuk.

Blbí ptáci!

Ťuk. Ťuk. Ťuk.

Já po nich něco normálně hodím!

Pomalu jsem otevřela poklop.

,,Jak krásná noc, že Má Dámo?" Pousmál se Chat ve svém obvyklém kočičím obleku.

,,Chate, jsou 3 hodiny ráno a já jdu zítra do školy" zívla jsem si.

,,Já vím, ale dnes je tak krásná noc, že jsem prostě nemohl usnout" zaškebil se.

,,No to je sice hrozně zajímavý, ale já usnout můžu a taky to udělám" znovu jsem zívla, ale pak jsem se zasekla.

,,Moment! Jak jsi se sem dostal?"

,,Vylezl" pokrčil rameny.

,,C-co? J-jak jsi sem mohl vyl-...No to je jedno" mávla jsem nad tím rukou.

U něho mě snad už nic nepřekvapí...

,,Počkej! Nechoď spát! Něco pro tebe mám" usmál se a sundal si ze zad vak.

,,Pokud to není jednorožec nebo doživotní přísun Nutelly nemám zájem" promnula jsem si oči.

,,Tadááá" podal mi krabici.

,,Jak se ti to tam vešlo?"

,,Netuším" pokrčil rameny.

Pomalu jsem ji otevřela.

Puntíkovaný kostým?!

Co?!

Rychle jsem ho vytáhla a začala ho zkoumat.

,,C-co to má bejt?"

,,No přece tvůj kostým! Koukej má to i jojo" uculoval se.

,,Teď si ze mě děláš srandu, že jo?"

,,Ne a v tom joju máš zabudovanou i GPSku, která je napojená na mojí novou tyč" usmál se.

,,Víš, že jsem si dělala srandu, že jo?"

,,Jo, ale nápad to byl dobrý, Ladybug"

,,Panebože" plácla jsem se do čela.

,,A tohle je jako co?"

,,No přece maska! Já mám taky masku, tak aby jsi nebyla pozadu"

,,Nečekáš snad, že si to na sebe vezmu, že ne?"

,,Čekám" mrkl na mě.

,,Nenene! Vidíš jak je to uplý?!"

,,To je schválně, Bugaboo"

Ten úchylný úsměv!

,,Ehm...Děkuju, ale ne" vrátila jsem mu krabici zpátky do rukou.

,,Ale notááák! Já si chci hrát!"

,,Chate...Nevím jak tobě, ale mě bude brzo 16 a pojem "chci si hrát" není zrovna vhodný...A navíc ten tvůj černý, kožený oblek..." dala jsem si ruce v bok.

,,A pak kdo tady má úchylný myšlenky" pousmál se.

,,Pff. Já sotva" odfrkla jsem si a popadla krabici zpátky.

,,Ukaž" seběhla jsem do pokoje.

,,Ty nikam" zabouchla jsem poklop.

Že já se do toho vůbec pouštím...

Rozsvítila jsem si lampičku a potichu se nasoukala do kostýmu.

Byl mi akorát což bylo dost divný...

Vážně je to dost uplý...

A to, že jsem v tom jenom ve spodním prádle moc nepomáhá...

Rychle jsem si nasadila masku, ale když jsem jí chtěla sundat nešlo to.

Nějaký lepidlo, nebo co?!

Jenom jsem nad tím zakroutila hlavou a sepnula si vlasy do dvou culíčků.

Do ruky jsem čapla jojo a pomalu vylezla na balkon.

,,Chate? Na tý masce je nějaký lepidlo nebo co?"

,,Něco takovýho, aby ti to nespadlo, ale neboj...Jde to smýt teplou vodou"

Zvláštní...

První moje myšlenka byla ta, že bych ho mohla schodit z balkónu...

No co?!

Nemá být opřený o zábradlí!

,,Ta otázka znamená, že jsi si ten kostým oblí-...Vau" otočil se a párkrát rychle zamrkal.

,,Tak spokojenej? A já si půjdu a dovolením lehnout" Otočila jsem se, ale zastavila mě Chatova ruka.

,,Ne, prosím...Já si chci hrát"

,,Neříkej tu větu! Zní to fakt dost blbě" uchechtla jsem se.

,,Pojď si hrát! Pojď si hrát! Pojď si hrát! Pojď si hr-.."

,,Ne! Stop, stop, stop!"

,,To znamená?"

,,To znamená, že si s tebou půjdu hrát" uchechtla jsem se.

,,No vidíš! Ta tvoje věta, ale taky měla dvojsmysl"

,,Já nevím kdo to tady opakoval pořád dokola"

,,Ano já, ale já bych bral obě verze" mrkl na mě.

,,Eh...Nejlepší by bylo, kdyby jsi mi pustil tu ruku" usmála jsem se.

,,Děkuji" dala jsem si ruce v bok.

Teď už vážně neusnu...

Tak proč se navrátit do dětských let, že?

,,Tak a teď jsem tvoje parťačka a tímhle...ehm...Mega super jojem?" Přehodila jsem si ho z ruky do ruky.

,,A koukej" popadl jojo do ruky a otevřel ho.

Uvnitř byl displej, který se hned rozsvítil.

,,Tahle tlapka jsem já" usmál se a drápkem ukázal na obrazovku.

Sáhl si na záda a popadl tyč, kterou povytáhl.

Vykoukl z ní stejný displej jako u mého giga mega joja.

Zapnul displej a otočil ho ke mně.

,,A tohle jsi ty" ukázal na kruh s pěti tečkami.

,,A to není všechno Horste" usmál se a začal zase něco mačkat na své tyči.

V tu chvíli mé jojo začalo vibrovat.

Pomalu jsem ho otevřela.

,,Tadá" usmál se Chat do obrazovky.

Jojo s možností videohovoru...

Proč ne, že?

,,Tak jaký jsem?" Dal si ruku v bok.

,,Praštěný" s úsměvem jsem zakroutila hlavou.

,,Ale to se tobě líbí, ne?" Naklonil se ke mně.

,,Jasně, Číčo" uhnula jsem a přitom cinkla na rolničku, která mu visela na krku.

,,To bylo zlý!" Usmál se a smetl ze sebe neexistující zrnka prachu.

Jenom jsem se usmála a koukla se na oblohu.

Dnes jsou krásně vidět hvězdy...

,,Tak jdeme" chytl mě za ruku.

,,A kam zase?" Neochotně jsem udělala krok vpřed.

,,No k Eiffelovce přece! Neboj, do žádnýho sadomaso salónku nejdeme"