My Stalker[CZMLFF] [ZRUŠENO]

30. Kapitola

,,Sophie Martinéz?! Here?! Oh my God!" Vypískla žena kousek ode mně.

Asi bych se mohla začít zajímat o celebrity...

Zase jsem úplně mimo...

Nechala jsem džus džusem, mimochodem ten džus musel být ze zlata, protože byl snad dražší než můj život a vydala se směrem k blondýnce.

Z dálky vypadala jako Chloé, takže se nikdo nemůže divit, že jsem se k ní přímo nehrnula, ale jakmile jsem přišla blíž, našla jsem miliardy rozdílů a jedním z nich byl i ten fakt, že nebyla zmalovaná jako...Uhm...každý si domyslí.

,,Ahoj?" Ozvala jsem se nervózně, protože jsem popravdě ani nevěděla co říct.

,,Ahoj. Marinette, že? Jsem Debbie" nadšeně ke mně natáhla ruku.

,,Jo" ruku jsem jí stiskla, ale i tak jsem byla trochu nejistá tím, jak se dozvěděla moje jméno, protože já jí ho rozhodně neřekla.

,,Myslím, že by jsme měli trochu odstoupit. Myslím, že francouzsky neumí, ale nechci nic riskovat" pokračovala dál s úsměvem a popostrčila mě zpět na pláž.

,,Víš...Jsem velká fanynka Adriena, ale to snad všichni" usmála se.

,,Vím o něm skoro všechno, ale ty mi tam nějak chybíš. Možná budu vlezlá, když jo tak promiň, ale kdo jsi a co znamenáš v jeho životě?" Dodala nervózně.

,,J-já...Jsme přátelé...Teda myslím...Jsem tady na dovolené a on tady zrovna fotí, takže jsme se tady potkali, protože jsem ho zachraňovala před horou šílených fanynek a pak se opil a byli tam novináři a já se snažila dostat ho na pokoj,než řekne nějakou blbost, ale on spadl a oni to vyfotili a pak mi volala kamarádka, ale zrovna do mého pokoje přišel on a ona si myslí, že s ním chodím, ale já s ním nechodím a asi ani nechci...." vychrlila jsem na jeden nádech.

,,Jo...Moc jsem nepochopila, ale i to mi stačí" usmála se.

,,A...Kdo je to ta Sophie?" Ozvala jsem se nervózně.

,,Ou. Sophie Martinéz. Světoznámá modelka ze Španělska a kamarádka Adriena. Povídá se, že je rodiče zasnoubili, proto s nimi všichni počítají jako pár"

,,A ona sem má přijet?" Nepříjemně mě bodlo u srdce.

,,Jo. Dneska. Mám strašný štěstí! Budu na hotelu se Sophií a Adrienem!" Začala se culit jako psychopat.

,,Promiň. Fangirl ve mě se dala do pohybu"

Nervózně jsem se usmála.

,,Jo hele...Budu muset...Mám na pláži věci a tak...Snad se ještě někdy potkáme" nedala jsem jí šanci cokoliv říct, natož se se mnou rozloučit a zmizela jsem.

Takže dnes přijede Sophie...

Je to dobrá nebo špatná zpráva...?

Pořád si říkám jak je nepříjemné mít Adriena za zadkem, ale ono to zase takové není...

A můžou být zasnoubení..?

Kolik mu je....

17,18?

Ne že bych žárlila, nebo něco takového, ale co když si pak bude všímat jenom jí a na mě se naprosto vykašle?!

,,Marinette?" Ozval se nervózně táta.

,,Jo promiň. Zamyslela jsem se" Popravdě jsem si ani neuvědomila, že už zase stojím na pláži u rodičů.

Sedla jsem si na ručník a zase se zamyslela.

Když o tom tak přemýšlím, třeba jsem Adriena znala i předtím, protože jeho hlas a některé rysy mi jsou povědomé...

Asi jsem četla nějaký časopis a koukala se na televizi když tam zrovna byl...

,,Jdeme na oběd, broučku. Jdeš s námi?"

Nebo jsem ho snad někde potkala...?

,,Marinette!"

,,Co? Cože?" Probudila jsem se z transu.

,,Říkali jsme, že jdeme na oběd. Jdeš s námi?" Zopakovala máma svou otázku a já jenom kývla.

Z toho myšlení mi nějak vyhládlo...

Pomalu jsem si to cupitala za nimi, ale když jsme zjistili, kolik je u hotelu lidí, aut a bůhví čeho ještě, zasekli jsme se.

Rodiče byli zmatení, ale já tak trochu tušila o co tu jde...

Když jsme konečně došli k vchodových dveřím, rodiče spokojeně vešli a pokračovali dál, ale já když jsem slyšela tleskání, zvědavě jsem se otočila.

K hotelu zrovna přijela velká, černá limuzína.

Jako první vystoupil řidič a otevřel zadní dveře, ze kterých pomalu vyšla středně vysoká, štíhlá, hnědovláska s drdolem, krátkými černými šaty a slunečními brýlemi.

Když z davu vystoupil Adrien i s bodyguardy za zády a obejmul jí, hned mi bylo jasné o koho se jedná.

Sophie....