My Stalker[CZMLFF] [ZRUŠENO]

27.Kapitola

Tohle bude asi dost špatný co?

Je to nějaký model ne?

Takže to půjde určitě do zpráv, novin, na internet a bůh ví na co ještě!

To bude zase trapaaas!

,,Adriene Agreste? Smíme se zeptat na pár otázek?" Týpek s kamerou si stoupl hned vedle mě.

,, Není mu moc dobře, asi by jsi měl jít leh...-"

,,Jen se ptejte. Všechno vím, všechno znám" opřel se o stůl.

Tak sorry, že ti chci pomoct, no!

,,Tak za prvé jste opilý?"

Ne ty vole, fetnul si duhu!

To je otázka! To ho snad nevidí nebo co?!

,,N-nejsem opilý. Jenom jsem si tjošku cucnul akumy" začal se usmívat.

Akuma je zase co?!

To je nějaký alkohol nebo jako?!

Nejspíš jo, protože pochybuju, že by si cucnul, já nevím, třeba motýla, nebo nějaký knížky....

,, Vážně by si měl jít lehnout je unavený" vstala jsem a přešla k jeho židli.

,,Nejduu. Jenom kdyby jsi šla se mnou" zazubil se.

,, Tím se dostáváme k další otázce. Kdopak je tahle mladá dáma?" Všechny kamery se natočili na mě.

A sakra!

,, Kamarádka?" Nervózně jsem se usmála, ale kamery se přiblížili ještě víc, takže tipuji, že se jim moje odpověď nelíbí.

,,Ale notak. Neříkejte mi, že jste jenom kamarádi" muž zakroutil hlavou.

,,My jsme kamarádi? To mě ranilo..." Adrien se zamračil.

,,Ale Mari moc dobře ví, že nejsme jenom kamarádi" usmál se a čapl mě za ruku.

Tady se projevila moje nešikovnost, takže jsem zakopla o nohu židle a sletěla přímo na Adriena, který společně se mnou spadl ze židle.

Snad ani nemusím říkat, jak blbě to vypadalo...

,,T-to byl omyl!" Rychle jsem se zvedla na nohy a snažila se vypadat klidně, ale moc to nešlo, protože poslouchat Adriena, který se na zemi hihňá jako osel, bylo i tak příliš.

,,Myslím, že tohle bude zatím stačit. Můžeme jít" muž křikl na všechny kameramany kolem a společně odešli pryč.

,,Ty orangutane, co jsi to zase provedl?!" Vyhrkla jsem na právě vstávající osobu, která mě právě mega ztrapnila.

,,Nic jsem neudělal. Jsem naprosto nevinný. Teda skoro... Já ti ublížil víš?"

,, Vím, že jsi mi ublížil ti imbecile!"

,,Ty jsi plakala"

,, Vypadám, jako že bych plakala? Ne! A víš proč?! Protože zuřím"

,,Ty to ale necháápeš" nasadil výraz alá Vím všechno, ty nic

,, Chápu všechno. Neboj. Teď jdu do pokoje a ty taky" otočila jsem se k odchodu.

,,Počkej" Popoběhl ke mně.

,,Doprovodíš mě na pokoj?" Udělal na mě štěněčí oči.

,,Nope"

,,Co když mě odchytí hromada fanynek?" Pronesl a dramaticky se chytl za srdce.

,,Fajn, ale rychle" naštvaně jsem si založila ruce na hrudi a následovala Adriena, který se pomalu motal vpřed.

,,Proč jsi se opil?" Zeptala jsem se hned, jak jsme vyšli z jídelny.

,, Radši to nech být" začal se smát.

Panebože...

Flákněte mě někdo pánví do hlavy prosím...

***
Po snad půlhodině jsme se dostali k jeho pokoji.

Nutno dodat, že asi 2 spadl, minimálně 5 krát zakopl a nejhorší ze všeho byli jeho historky.

Já vyprávění ráda, ale aby mi vyprávěl jak jednou zvracel celý den, nebylo moc dobrý.

Navíc pořád mlel něco o tom, že mi ublížil a že se omlouvá a podobný blbosti.

Nevím co je to za stvoření, ale dost mě otravuje.

Hezký je, to nepopírám, ale jeho otravnost je mnohem větší.

Asi...

,,Jsi si jistý, že je tohle tvůj pokoj? Nechci, aby jsme vlezli do pokoje nějaký starý babičky, která by nás omlátila koštětem" zeptala jsem se potichu.

,,Tak jistý, jakože se Adrien jmenuju" usmál se.

Jmenuje se Adrien, že jo?

Vyndal z kapsy klíče a otevřel dveře.

,, Dámy první" uchechtl se.

,, Já ale nikam nejdu. Jestli jsi dáma tak prosím" otočila jsem se k odchodu.

Byla jsem v půlce chodby, když se ozval odporný zvuk, který patřil Adrienovi.

Ale fuuj.

Nemohl zvracet, až když jsem odešla?

Po chvíli přemýšlení a snažení se, abych tak krásně neoznačkovala chodbu jako on jsem se otočila a popoběhla k němu.

,,Ty jsi vážně nechutnej a naprosto blbej" ofrkla jsem si, když jsem ho podepřela a dovedla do pokoje.

,,A ty jsi krásná" usmál se.

,, Nesměj se. Táhne ti z huby" napomenula jsem ho a pustila ho, aby si sednul na postel.

Vůbec mě nepřekvapuje, že má pokoj luxusnější než já.

I když ten můj je luxusní až až...

,, Běž do koupelny a vyčisti si zuby, jinak tu s tebou nestrávím ani minutu"

Poslušně odťapkal do koupelny a zavřel za sebou dveře.

Popadla jsem mobil a mojí "geniální" angličtinou jsem přivolala uklízečku, protože tohle fakt uklízet nebudu!

Za chvíli přiběhla starší paní a vesele vytřela všechen ten humáč po Adrienovi.

Když měla hotovo, poděkovala jsem jí a ona zase odběhla.

Co tam ten Adrien dělá?!

Pomalu jsem otevřela dveře do koupelny a usmála jsem se, protože Adrien ležel pod umyvadlem s kartáčkem v ruce a podřimoval.

Okej no...

Popadla jsem ho za ruce jako by byl nějaká mrtvola a dotáhla ho k posteli, kde jsem ho bouchla o roh.

Jenom sebou lehce škubl, ale spal dál.

Nahoru už ho nedám...

,,Hej? Adriene? Vstávej" začala jsem do něj šťouchat.

Po chvíli otevřel oči.

Usmál se a popadl mě za ruku.

Pomalu se posadil a naklonil se blíž.

,, Pořád smrdíš. Běž si lehnout" dala jsem mu ruku na tvář a odstrčila jí.

Pomalu, jako zombie se zvedl a vylezl na postel.

,, Tak já půjdu" ukázala jsem směrem ke dveřím, ale nečekala jsem na odpověď, protože jsem věděla, že už spí.

Opatrně jsem zavřela dveře a vydala se na pokoj.

Je zlej!

Kvůli němu budu o hladu...