My Stalker[CZMLFF] [ZRUŠENO]

8. Kapitola

,,Prostě. Se. Tam. Narvi!" Dala jsem důraz na každé slovo a zoufale se snažila narvat puget do skříňky.

Do ohrádky ochočených jednorožců!!

Copak to tam nenacpu nebo co?!

,,Prostě se tam nacpi!" Sykla jsem a zatlačila proti skříňce.

Zbytečně...

,,Nechceš pomoct?" Za mnou se ozval hlas.

Rychle jsem se otočila.

Kim?

Co ten tady?

,,Tak...Chceš pomoct?" Usmál se.

,,A-asi jo" položila jsem puget na zem.

,,Ukaž" přišel ke skříňce a během pěti vteřin narval všechny růže dovnitř.

,,Tadá!" Zazubil se na mě.

,,Díky" Nervózně jsem mu úsměv oplatila.

,,Hej Marinette? Jsi v pohodě? Chováš se divně" věnoval mi ustaraný pohled.

,,J-jo! Proč bych n-neměla?" Nervózně jsem se usmála.

Lež...

,,Od koho jsou vlastně ty růže?"

,,J-já vlastně ani sama nevím...Nepodepsal se pravým jménem..."

Tohle už lež nebyla...

,,Aha" pokrčil rameny.

,,Měli by jsme jít, jinak budeme mít průs-... průšvih" usmál se a vydal se vpřed.

Pomalu jsem ťapkala před ním.

,,Marinette? Tvoje ruce"

Zmateně jsem zastavila a podívala se na místo, kam ukazoval.

Jo...

To se stává když se snažíš narvat kytky s trny do skříňky...

,,Počkej...Mám kapesník"

Z kapsy vyndal balíček papírových kapesníčků.

Jeden vytáhl a přiložil mi ho na rány.

,,Díky. Za všechno" usmála jsem se, ale úsměv mi opadl ve chvíli, když natiskl své rty na mé.

Co bych za tohle dala v 8 třídě...

Jo, milovala jsem ho...

Je tam důležitý ten minulý čas...

Milovala!

Rychle jsem ho odstrčila.

,,M-měli by jsme j-jít do třídy" rychle jsem vyšla vpřed a už se neotočila.

Vešla jsem do třídy a sedla si do lavice.

,,Marinette? Co jsi tam sakra dělala tak dlouho? To jsi ty růže rozdávala pocestným? A pro příště! Nech si ty románky mimo školu" napomenula mě učitelka a pak se dál věnovala tabuli.

Za chvíli do třídy vešel Kim.

Cítila jsem jeho pohled na sobě a tak jsem odvrátila pohled jinam.

Co ho to ksakru popadlo?!

***

,,Pro dnešek všechno. Můžete si sbalit" po téhle větě se všichni zbalili a vesele odešli pryč.

,,Co je s tebou kočko? Stalo se něco?" Zeptala se mě Alya, když jsme odcházeli.

,,C-co?! Ne! Co by se mohlo stát? Heh" nervózně jsem se usmála a odvrátila pohled.

,,Víš že se mi můžeš kdykoliv svěřit, že jo?"

,,No jasně, neboj" už jsem stála před svojí skříňkou s úmyslem jí otevřít, ale zastavil mě Kim.

,,Hele...Ten dnešek..." začervenal se.

,,Byl to omyl...Chvilková slabost, chápu" usmála jsem se, ale on nasadil smutný výraz.

,,Jo...Omyl a chvilková slabost" sklonil hlavu a odešel pryč.

Ignorovala jsem to a otevřela svou skříňku.

V tu chvíli se na mě vyvalily všechny růže.

Shit!

Ten puget ale překvapivě drží při sobě...

Rychle jsem se přezula, popadla růže a vydala se k východu ze školy.

Tam mě odchytila Alya.

,,Detekuji, že někdo dal Kimovi Friendzone" Alya se začala culit.

Přikývla jsem a nechala Alyu, ať mi otevře dveře.

Na chvíli mě oslepilo slunce a tak jsem párkrát rychle zamrkala.

Opřela jsem se o zábradlí.

,,Tak co ten Kim, huh?" Alya do mě drkla.

,,Nic...Jenom...Stala se taková malá nehoda. To je všechno"

,,A kvůli tý malý nehodě je opřený o školu a vypadá, jako by se každou chvíli měl rozbrečet?" Kývla směrem k osobě opřené o stěnu školy.

,,J-jenom mě políbil...Nehoda"

,,Tak nehoda? Ale nepovídej" drkla do mě.

,,Celou dobu nic a najednou máš hned tři nápadníky" usmála se.

Jenom jsem pokrčila rameny a pozorovala osoby, které přecházeli přes silnici.

,,Takže jsi ho šoupla do Friendzone?"

,,Jo" kývla jsem na souhlas a odtrhla pohled od silnice.

,,Kolem tebe se motá tolik kluků..." pobaveně zakroutila hlavou.

,,A co vlastně ty a Nino?" Provokativně jsem zvedla obočí.

,,Nechápu o čem mluvíš!" Odvrátila pohled, abych neviděla její rudé tváře.

,,O tomhle mluvím" kývla jsem směrem k Ninovi, který ji celou dobu pozoroval.

Hned jak zachytil náš pohled, rychle se otočil jinam.

Jenom jsem se uchechtla a podívala se zem.

,,Podrž mi to, prosím" podala jsem Alye puget a klekla si, abych si mohla zavázat tkaničky.

,,Hej, Marinette! Kluk na obzoru! Jde sem! Tímhle směrem! K nám!" Alya začala panikařit.

,,Prosimtě Alyo! Určitě je to jenom někdo, kdo něco zapomněl ve škole a jde si pro to. Navíc nemusí jít vůbec k nám" zasmála jsem se a převzala si od ní svoje růže.

,,Ahoj, Broučínko" za mnou promluvil až moc známý hlas.

Teď?!

Tady?!