My Stalker[CZMLFF] [ZRUŠENO]

6. Kapitola

Chystala jsem se vylézt nahoru, ale chytla mě něčí ruka.

,,Kampak, Broučínko?"

***

Tón jeho hlasu mě děsil.

Chtěla jsem brečet, křičet, ale nevydala jsem ze sebe jediný zvuk.

Stáhl mě ze schodů a znovu zamkl poklop, který jsem se snažila tak strašně otevřít.

,,Jsem rád, že se ti ten mobil líbí" usmál se a vytrhl mi ho z ruky.

,,Nech-..." přerušil mě.

Hodil s mobilem o postel.

,,Slíbil jsem ti, že ti to vysvětlím..." jeho sevření na chvíli povolilo, pak jako by se v něm něco změnilo, chytl mi obě ruce za zápěstí.

,,Pusť mě!" Začala jsem sebou kroutit a kopat ho do nohou.

,,Kurva Marinette, přestaň!" Zařval a já se zastavila v pohybu.

Bála jsem se.

Strašně jsem se bála...

Pozoroval mě...

Ty zelené oči...

Proč musí nosit ty děsivé čočky?!

Srdce mi divoce bušilo.

Snažila jsem se pořádně nadechnout, ale pořád jsem se zadrhávala.

,,Sakra přestaň hysterčit! Nic ti nedělám!" Vyprskl znovu.

Omyl...

Drtíš mi zápěstí, ale to by mi nevadilo tolik, jako to, jak strašně se bojím!

,,Psal jsem ti, že s ním nikam nejdeš a ty mi napíšeš, že ho miluješ?!"

,,Neječ! N-nech mě!!" Tentokrát mi žilami proudil adrenalin.

,,Já kurva neječím!"

Ječí!

Strašně ječí!

,,Znova ti říkám, pusť mě! Já ho miluju, chápeš?!"

Neměla jsem to říkat...

Na tvář mi přistála facka.

Pustil mé ruce a já vyděšeně chytla tvář, která mě tak strašně štípala.

Klesl na kolena a začal se tahat za vlasy.

Přitáhl si kolena k bradě a začal něco říkat.

Klesla jsem na kolena.

,,Proč? Proč já?!" Z očí mi tekly potoky slz.

,,J-já nevím. N-nevím, jsi jiná" popotáhl a strhl si uši z vlasů.

,,Jsem magor!" Vyjekl a mrštil s nimi do rohu místnosti.

Strhl si i rolničku, která s cinknutím odletěla neznámo kam.

,,P-proč máš ten kostým?"

,,Když ho mám, nikdo si nevšímá, kdo jsem. Nepoznají mě. Nemusím se schovávat. Jsem...volný?" Znovu popotáhl.

,,Tak kdo jsi?"

,,Nemůžu ti to říct...Vlastně...Nechci" smutně se usmál.

,,Tak mi aspoň řekni, proč jsi takový..."

Zase jsem se nebála...

Nedokázala jsem se ho bát dlouho...

Nevím proč, ale věřím mu.

Je to se mnou špatný, ale věřím stalkerovi...

,,Žiju jenom s otcem. Matka zemřela, když mi bylo 14. Otci jde jenom o prachy. Pořád jenom peníze, unavuje mě to. Chce se mi zvracet z toho, kolik máme peněz. Často je tajně posílám na charitu, ale jednou si toho otec všiml. Pohádali jsme se a vrazil mi facku. Od té doby ho naprosto ignoruju. Je bezcitný. Naprosto! Stále se vymlouvá, že je to kvůli smrti matky, ale když žila nechoval se jinak. Nevšímal si ani mě ani mámy. Bylo to, jako bych žil jenom s mámou, jenomže pak umřela a já byl sám. Otec mě donutil pracovat. Musím se učit strašně moc věcí...Třeba čínština...K čemu mi bude?" Povzdychl si a já znovu zesmutněla.

,,Ale proč sleduješ zrovna mě?"

,,Jsi jiná. Nezajímají tě nejnovější drby, nehraješ si na dospělou, ty se snažíš zůstat dítětem, jsi si vědoma své krásy, ale nevyužíváš toho. Jsi perfektní"

Nechápu proč, ale zčervenala jsem.

Opravdu se právě červenám před psychopatem?!

,,Věříš mi?"

,,J-je to divný, ale jo... Děsíš mě, ale věřím ti. Nevím proč, ale jo. Jo věřím. Sama se divím a nechápu to"

,,Vidíš? Jsi prostě jiná" přiblížil se.

Kousek jsem couvla.

,,Jenom obejmout. Prosím"

Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem přikývla.

Pomalu jsem ho obejmula.

Bylo to zvláštní...

Zvláštně příjemné...

Slyšela a cítila jsem jak rychle mu bije srdce.

Najednou mě polilo horko.

Rychle jsem se odtáhla.

,,Děkuji" zářivě se usmál.

,,A co ten kluk?" Zeptal se a úsměv mu pohasl.

,,N-nikam nejdu"

Opravdu jsem to řekla?!

Opravdu si chci zničit šanci u svého idola?!

Asi toho budu litovat, ale když ho vidím jak se na mě smutně kouká...

Nemůžu...

,,Jsi naprosto perfektní!" Usmál se, jako malé dítě a znovu mě popadl do náruče.

Nebudu lhát, líbilo se mi to...

Možná víc, než si dokážu připustit...

Zase mi začínalo být horko.

Znovu jsem se odtáhla.

,,Ale už běž domů, ano?"

Přikývl a pomalu slezl dolů.

Pak jsem slyšela jenom prásknutí dveří.

Rychle jsem Nathanielovi napsala, že nikam nemůžu.

Snad to pochopí...

Zvedla jsem ouška ze země.

Voněli jako on...

Nesnáším se za to, jak na něj moje tělo reaguje...

Nesnáším se za to, že ráda poslouchám tlukot jeho srdce...

Zatřesla jsem hlavou.

Mám hlad!

Jenom hlad!

Sešla jsem dolů do kuchyně.

Připravila jsem si suroviny a začala vařit.

Nakonec z toho vznikly těstoviny s omáčkou.

Sedla jsem si k televizi a začala jíst.

Když jsem měla skoro dojedené jídlo, vyrušilo mě cinknutí.

Vlezla jsem zpátky nahoru a rozklikla zprávy.

Chat Noir
15:26
Promiň za dnešek. Přehnal jsem to... Nechtěla by jsi za to ve středu do AquaParadise?

Do toho AquaParadise?!

Do nejlepšího aquaparku v celé Francii?!

Jasně, že jo!!