My Stalker[CZMLFF] [ZRUŠENO]

20. Kapitola

Tu noc už jsem neusnula.

Pořád jsem myslela na to, co se stalo...

Opravdu je Chat takový?

Co když se ani nejmenuje Adam?

Proč nechce, abych viděla jeho celý obličej a jméno?!

Namáhavě jsem slezla z postele a přešla k zrcadlu.

Nedostatek spánku na mě byl dost vidět...

Přešla jsem do koupelny a snažila se aspoň trochu zamaskovat ty obří kruhy pod očima.

Marně...

Jenom jsem si rozčesala vlasy a sepla je do dvou culíčků.

Popadla jsem tašku a sešla dolů.

,,Dobré ráno" usmála se máma u stolu.

,,Dobré" broukla jsem zpátky a popadla jablko.

,,Stalo se něco?" Ozval se starostlivě táta.

,,Ne, to je jenom tím snem...Byl tak moc živý..." sklopila jsem pohled.

Až moc živý...

,,Byl to jenom zlý sen, zlato. Nic se nemůže stát" usmála se povzbudivě máma.

,,Máš pravdu. Jenom zlý sen" kývla jsem a obula si boty.

,,Ty si nedáš nic jiného k jídlu?"

,,Nemám hlad tati. Mějte se" zamávala jsem jim a vyšla z domu.

Proč byl takový?

Se svými myšlenkami jsem pomalu přešla ke škole.

,,Ahoj Kočko! Tak jaký byl Aquapark?" Vychrlila na mě hned Alya.

,,Ušlo to" zamumlala jsem a vešla dovnitř.

***

,,Proč mi nic nechceš říct? Jsem tvoje kámoška, Marinette" Alya mi dala ruku na rameno.

,,Já vím Alyo, ale tohle si musím vyřešit sama" slabě jsem se usmála.

,,Jak myslíš, ale měla by jsi to říct aspoň Adamovi"

,,Komu že?"

,,No tomu klukovi" protočila očima.

,,Jasně" pronesla jsem ironicky.

Až na to, že on je příčina...

,,Navíc, zítra dostaneme vysvědčení a budou prázdniny. Už máš nějaké plány?"

,,Ne, vůbec žádný" povdechla jsem si, když jsem před školou viděla Chatovu limuzínu a Chata jak se o ní opírá.

Ale nebyl sám...

Byli na něm nalepená Chloé a Layla.

Chtě nechtě mě bodlo u srdce...

,,Měla by jsi si jít obhájit kluka, holka. Takhle ti ho úplně oblezou" usmála se Alya.

,,Ať si ho klidně olízaj, mě je to fuk" mávla jsem nad tím rukou a s Alyou po boku klidně prošla kolem nich.

,,Stalo se něco?" Zeptala se zvědavě Alya.

,,Ne a už mě nech! Ptáš se na tohle celý den" Ruply mi nervy.

,,Promiň. Moc jsem toho nenaspala"

,,To vidím. Až příjdeš domů, běž si odpočinout... Vypadáš jako by jsi měla každou chvíli zkolabovat..."

Popravdě...

Hlava se mi motala jako nikdy a víčka byla nezvykle těžká...

,,Marinette!"

,,Stůj!"

Hlasy se ozývaly jakoby z dáli a já nestihla nijak zareagovat.

Vlastně jsem ani nemusela, protože mě někdo prudce srazil k zemi.

,,Ty krávo! Koukej na cestu ksakru!" Křikl řidič a hned odjel.

Právě mě málem přejelo auto...

,,Měla by jsi se rozhlížet" ozval se Chat nervózně a vstal ze země.

Jeho napřáhlou ruku jsem ignorovala a vstala sama.

,,Radši bych skončila jako placka, než se nechat zachránit tebou!" Vyprskla jsem jedovatě.

,,Broučínko, prosím...Ten včerejšek..."

,,Neříkej mi Broučínko! Ten včerejšek byl dost divnej a hnusnej a...Ty jsi naprosto nechutnej! Chováš se, jako bych byla tvůj majetek, což rozhodně nejsem! Nechci s tebou mít nic společnýho! Měl by jsi se jít léčit" po tvářích mi začali stékat slzy.

,,Prosím...Neplač...Byl jsem opilý a ujeli mi nervy..."

,,Jasný. Tohle fakt nepůjde. Nevolej mi, nepiš. Pro mě neexistuješ, jasný?!"

,,Tohle neříkej..." popotáhl.

,,J-já..Já můžu dělat a říkat si co chci! A teď chci, aby jsme se už nikdy neviděli, jinak zavolám policii, rozumíš?! Pro mě jsi skončil" Zalezla jsem do pekárny a vlétla přímo do pokoje.

Vztekle jsem popadla fotku v rámečku a mrštika s ní o zem.

Jak šťastně se tady tvářím...

Jak se oba spokojeně usmíváme...

Je mi z něho zle.

,,Marinette? Jsi doma?" Zezdola se ozvala máma.

,,A-ano?" Utřela jsem si slzy.

,,Tady jsi. Máme pro tebe s tátou překvapení" máma se začala usmívat.

,,Proč je ta fotka na zemi?"

,,S-spadla mi" nervózně jsem jí sebrala ze země a položila na stůl.

,,Víme jak jsi se celý rok snažila a tak jsme se rozhodli, že by jsme mohli jet k moři. Vždycky jsi tam chtěla a dovolená by se nám taky hodila"

K moři?!

Skvělá příležitost jak na Chata zapomenout!