My Stalker[CZMLFF] [ZRUŠENO]

14. Kapitola

,,A-a ty mi chceš něco udělat?"

,,C-co?! Tobě? Ani náhodou!" Nervózně se usmál.

,,Tak proč tohle všechno děláš?"

,,J-já sám nevím. Miluju, když se usmíváš" dal si do pusy sušenku.

,,To ale pořád není vysvětlení"

,,Já vím. Sám to nedokážu vysvětlit. Jsi první holka, která pořád neřeší samý kraviny. Dá se s tebou normálně bavit. K tomu všemu jsi tak hrozně hodná, že jsi na mě hned první den nezavolala policii, což já bych na tvém místě rozhodně udělal" poškrábal se za krkem.

,,A navíc... Mám nehorázný nutkání držet tě od ostatních kluků..." přiblížil se.

Je až nebezpečně blízko!

Nemůžu dýchat!!!

Nádech, výdech...

Dýchej!

Když jsme se skoro dotýkali nosy, rychle jsem uhnula a nacpala si do pusy hrst vína.

,,Heh. Je dmoc dobfý" snažila jsem se ho spolknout.

Jenom se usmál a svalil se na zem.

,,Ani nevíš, jak ti závidím..."

,,Fco?"

Uchechtl se.

,,Máš pravé přátele, kteří s tebou nemluví jenom kvůli prachům a vzhledu. Rodinu, která tě miluje. Můžeš chodit do školy a poznávat svět kolem sebe. Vždycky když někam zmizím já, mám problém. Slušně řečeno..."

,,Takže...Když jsi tu se mnou, máš průšvih?"

,,Dá se to tak říct, ale stojí to za to..."

,,Proč zrovna já?"

,,Už jsem ti to říkal..."

,,Já vím, ale tomu popisu odpovídá spousty holek, tak proč zrovna já?"

,,Ty se ještě ptáš?" Usmál se.

Přikývla jsem.

,,Koukni na ty vlasy. Ty jasně modrý oči. Tvůj úsměv, chůze, hlas, postava...Jsi prostě dokonalá" zasnil se.

T-to jako mluví o mě, nebo jako...?!

,,Tak...Děkuju?" Odvrátila jsem pohled.

,,Nemusíš se schovávat. Vím, že se červenáš" usmál se a znovu se posadil.

,,J-já se nečervenám! J-jenom je mi horko" založila jsem si ruce na hrudi.

,,Horko? Nepovídej"

,,Ale fakt! Je to hrozný! M-máme to v rodině..."

Začal se smát.

Jako fakt?!

V rodině?!

Že já kráva nedržím hubu!

Beze slova se ke mně naklonil a fouknul mi do obličeje.

,,Hm...Nepomáhá to...Jsi rudá ještě víc...Asi jsem moc horký" křivě se usmál.

Rychle jsem popadla první věc, co mi přišla pod ruku a hodila jí po něm.

Tím pádem mu na tváři přistála sušenka.

Jenom se usmál a hod mi oplatil, ale tentokrát croissantem.

V tu chvíli vypukla bitva.

Vzduchem létalo všechno možný, včetně camembertu.

,,Konec" snažila jsem se přestat smát.

,,Vydrž" nasadil poker face a znovu se přiblížil až ke mně.

Tentokrát už jsme se dotýkali i nosy.

Opravdu ho chci políbit?

V-vlastně jo...

Chci....

Pomalu jsem zavřela oči, ale hned jsem je vytřeštila leknutím.

On mi olízl ucho?!

,,No co? Měla jsi tam čokoládu" nevinně pokrčil rameny.

,,Ale aby ti to nebylo líto" vlepil mi pusu na špičku nosu.

,,Je ti zase horko?" Nevinně se usmál.

Rychle jsem zakroutila hlavou a vstala.

,,Budu muset domů, jinak mě rodiče zabijou" začala jsem sbírat všechno rozmačkané jídlo.

Chat se hned přidal.

,,Stejně by mě zajímalo, co máš za nemoc...Že by Chatovinu?"

,,Ne, říká se tomu horkóza" začala jsem se smát.

Dostal záchvat smíchu.

,,Zajímavá nemoc...Není nakažlivá?"

,,Vysoce. Dávej si bacha" pohrozila jsem mu prstem a narvala do košíku poslední kousek jídla.

Tuším, že tohle byla dřív bageta...

***

,,Díky. Za všechno" poděkovala jsem Chatovi, když mi otevřel dveře od limuzíny.

,,Nemáš zač" usmál se.

Jenom jsem mu úsměv oplatila a pomalu vyskočila vpřed.

Počkat!

Co kdybych mu ukázala, jak je horkóza nakažlivá...

Otočila jsem se zase zpět a dala svůj obličej co nejblíž tomu jeho.

Sice jsem si musela stoupnout na špičky, ale plán vyšel.

,,C-co to?" Vyhrkl hned jak jsem uhnula.

Jestli takhle rudá bývám i já, tak se Alye moc nedivím...

,,Ale nic. Jenom jsi ode mně chytl horkózu. Nebo mám říct spíš Chatovinu?" A úsměvem jsem mu zamávala a vešla do našeho krámku.

,,Ahoj ma-..."

,,Co to bylo za chlapce?"