„Myslím, že jsem slyšela zvonek..." zamumlala sem, víčka jsem přivírala a vnímala, jak Deanovy rty brázdí cestu po mém krku. Ruku měl vsunutou za mým krkem a druhou jezdil po mém těle. Mé tělo se k němu vábivě tisknulo.
Jemně mě kousnul do krku a zavrtěl hlavou. „Ne, ignoruj to."
Přikývla jsem, bez potřeby nějakého důvodu.
„Kde jsme to skončili?" Deanova tvář se objevila nad mnou a usmál se. Oči mu zářili a hltali mou tvář. Zkousnul si ret a jeho ruka pohladila mé stehno, které si omotal kolem pasu.
Pohladila jsem jeho záda a prsy se natiskla k jeho hrudi.
„Myslím, že víš, kde..." zazubila jsem se a přitáhla si ho pro polibek. Jakmile se jeho rty dotkly mých, rozezvonil se jeho telefon a já si povzdechla.
„Do pekla..." zavrčel a natáhnul se pro něj.
„Říkal si, že přijedeš později..." zvedl hovor a zamračil se.
„Hmmmm, tak fajn...5 minut!" zavěsil a s hlubokým povzdechem se sesunul na mne.
„Sam?" vytušila jsem a Dean přikývnul.
„Mám ho rád, ale vždy ruší při tom nejlepším." „Jako by měl na to dar, že?"
„Myslím, že ho má..." zabručel Dean a naposledy mě políbil, než vstal.
Zadíval se na mne a očima jezdil po mém odhaleném těle. „Nemám rád, když to říkám ale...obleč se, prosím. Je dole."
„To tě muselo bolet," pousmála sem se a Dean na mě přihmouřil oči. Poté se otočil a odešel do koupelny.
Z ložnice pak slyšel můj smích.
„Ahoj Same," s úsměvem sem objala Sama, který zrovna vstoupil. „Tebe jsem neviděl dlouho, ale stejně pořád záříš..." Sam se zasmál do mého ucha a stisknul mě v náruči.
„Za to můžu já, brácho," komentoval Dean se zazubením a poplácal bráchu po ramenou.
„Fuj, nechutný," reagoval Sam a odtáhl se ode mne, aby se mohl ušklíbnout a stejně Deana dlouze objal.
„Chyběl si mi," řekl mu a usmál se.
Dean se zasmál. „Vždyť jsme se viděli naposledy ráno."
„Jo, ale v našem případě to mohlo být naposledy...nikdy přece nevíš," Sam pokrčil rameny a já ho chytila za ruku. „Máš pravdu. Pojď dál. Máš hlad? Ještě jsme nesnídali."
„Jasně, mám hlad jako vlk."
Dorazili jsme do kuchyně a Sam se ujal vedení. Začal dělat kávu a já uslyšela brekot z chůvičky. Podívala sem se na Deana a mávnul rukou. „Jdu na to."
Natáhnul se ke mně a políbil mě na tvář. Položila jsem dlaň na jeho tvář a na pár sekund se na něj podívala.
Opravdu je tady, stojí přede mnou, živý a zdravý. A můj.
Usmála jsem se a ochutnala Deanovy rty. „Budu čekat," zašeptala jsem.
„Jsme sami, řekni mi to. Jak si to dokázal?" zeptala sem se Sama a vytáhla talíře. Sam už naléval kávu do hrnků a chystal vajíčka s toustem.
YOU ARE READING
Just...come back to me!
Fanfiction„Dean je mrtvý," tahle věta mi v hlavě rezonuje stále, i po pár měsících ji vnímám, jako by to bylo včera, kdy mi Sam volal a sdělil mi tuhle novinku. Dean umřel v boji a nevrátí se. „Zapomeň na něj. Bude to tak lepší. Tohle by chtěl, tolik tě milo...
