Just...come back to me!

-3.finally meet you-

„Nechápu, co se to děje..." zamumlala jsem, tiskla jsem si dlaně v klíně a dívala se na své nalakované nehty, světle fialová se mi zdála poněkud uklidňující.

„Za poslední měsíc umřely tři muži, a všichni s Vámi měli poměr. Snažíme se to jen pochopit," promluvil agent FBI, s tmavě blond vlasy a zelenými oči. Mluvil klidně a tak upokojivě, jako by mě nechtěl vystrašit. Ale já už vyděšená byla.

„Já je nezabila," řekla jsem hlasitěji a podívala se mu do očí.

Byl krásný a za jiných okolností by mě zajímal. „To neříkáme," řekl ten druhý agent, měl hnědé vlasy a zelené oči. Oba byli velmi hezcí.

„Ale myslíte si to," odfrkla jsem. „Je mi to jasné, vidím Vám to na očích. Ano, chodili jsme spolu, ale nikdy bych jim nechtěla ublížit...já je milovala. A je normální, že vztahy začínají a končí, to byl i náš případ. Rozešli jsme se a šli jsme dále. Tečka."

Oba přikývli. Ten s hnědými vlasy měl ve tváři chápavý výraz. „Neděly se kolem Vás poslední dobou divné věci? Nebo necítila jste divné pachy?" zeptal se.

Zavrtěla jsem hlavou a nechápavě se na ně podívala.

„Poslední dobou mám divný pocit..." nadechla jsem se. „Povězte nám o tom," pobídl mě blonďák. „Často se za sebou ohlížím, jako by mě někdo sledoval. Nikdy tam nikdo nestojí, ale přísahám, že mě někdo pozoruje. Jsem z toho nervózní."

„Nepotkala jste poslední dobou někoho nového? Nápadníka?" zeptal se ten druhý.

„Hm, vlastně ano..." sama se podivím. „Minulý měsíc jsem byla na jednom večírku...a otravoval mě tam jeden chlap, měl tmavé vlasy a modré oči. Byl celkem hezký, ale vzhledem vypadal jako pěknéj haj-...tedy darebák," odkašlu si. „Dovolila jsem mu jeden tanec, říkala jsem si, že jedna písnička a zmizím, jenže on už mě osahával při tanci a nedal si říct."

„Jak to dopadlo?" „Dala jsem mu facku a utekla z parketu. Zavolala si taxi a odjela domů. Ale od té doby se nic nestalo, myslím tím, nesnažil se mě vyhledat..."

„Snad si nemyslíte, že by zabil mé bývalé partnery?" zalapala jsem po dechu.

„Ozveme se Vám, až něco zjistíme," bez odpovědi mě poslaly pryč.

Stále jsem byla šokována. Deny, Matt a Erik byli hodní kluci a nezasloužili si, aby se jim něco takového stalo.

Když jsem se dostala domů, zamkla jsem a zapnula televizi.

Jakmile se v práci doslechli, co se děje, dali mi pár dnů volno. Ať si prý odpočinu...určitě mi myšlenky na vraha mých bývalých pomohou.

Hnědé vlasy jsem si sepnula do culíku a převlékla se do pohodlného.

Udělala jsem si něco k jídlu a sedla si k televizi.

Zrovna když skončil jeden z mých oblíbených seriálů, uslyšela jsem zaklepání na mé dveře. Ztišila jsem televizi a šla ke dveřím, podívala se do kukátka a uviděla agenty, kteří mě vyslýchali.

„Děje se něco?" otevřela jsem dveře a zadívala se na oba. Už neměli obleky, ale civilní oblečení. „Ano, musíme si promluvit," promluvil blonďák a oba vešli do domu.