Just...come back to me!

- 19. it's Sammy -

POHLED DEAN:

„Nemůžu tomu uvěřit," odfknul jsem si a vytáhnul z tašky flašku chlastu.

Byl jsem tak naštvaný, že jsem se musel napít, lepší než z někoho vymlátit duši.

„Mia je paranoidní, takže teď neuvidím mého syna? Ani ses mě nezastal!" otočil jsem se na bratra, který tiše seděl na pohovce.

„Hele, Mia..." „Mě je to jedno! Nikdy bych mu neublížil! Nikdy!"

Otevřel jsem láhev a zhluboka se napil. Hořká chuť mi pronikala hrdlem, po napití jsem si odkašlal. „Zpomal. Je mi jasné, že si naštvaný, ale zkus se na to podívat z jejího pohledu. Je teď velmi emocionální a některé věci z toho snu jsou pravda. Je nově matkou a bojí se..."

„Výborně, doktore Fille. To jsem potřeboval."

„Takže ty s ní souhlasíš?" dorážel jsem na Sama.

„Nesouhlasím s tím, že by si ublížil tvému synovi. Ale něco na tom snu je. Má za sebou těžký porod, vždyť ona krvácela a musela na šití! Je slabá a z toho snu zmatená. Teď si naštvaný a řešíš to takhle, ale zítra to budeš vidět jinak."

Díval jsem se na svého bráchu a zachmuřil se. „Nemám rád, když máš pravdu."

POHLED MIA:

„Když se nad tím zamyslíš, je to celkem zvrácený osud..." řekl Cass a zadíval se na mě.

Uběhl den od chvíle, kdy Dean odešel. Od chvíle, kdy jsem se cítila mizerně a ten pocit zatím nezmizel.

Povzdychla jsem si.

„Proč?"

„S Deanem jste se dali dohromady i přes jeho démoní fázi a teď, když spolu máte dítě, jste rozděleni, protože vaše dítě je řešení jeho problému."

„To mi má nějak pomoct?" ušklíbnula jsem se.

Teď semnou trávil čas Cass, požádala jsem ho, aby semnou byl. Potřebovala jsem se cítit v bezpečí a Sam byl s Deanem.

Zatím jsem v nemocnici, ale zítra jedu s miminkem domů.

„Vážně si myslíš, že by to Dean udělal...?" zeptal se Castiel a posadil se na vedlejší postel.

„Já nevím. Na jedné straně vím, že mě miluje a nikdy by dítěti nic neudělal, ale na druhou...cítím se nejistá. Pořád mě to hlodá...co kdyby? Ten sen byl tak živý, že ho mám pod kůží a pořád cítím, jak jsem se cítila, když ho odnášel ode mě. Nemohla jsem nic dělat, jen sledovat, jak ho odnáší vstříc k jeho konci. A přitom se cítím mizerně, protože tím Deanovi ubližuji a ubližuji i sobě. Já ho miluji a nechci ho ztratit."

Cass jen přikývnul.

„Chtěla bych s ním mluvit," řekla jsem.

„Myslíš, že je to dobrý nápad?"

„Miminko nemá ještě zvolené jméno, a já chci, aby byl u toho. Máme ho zvolené, jen chybí Dean. Chci, aby věděl, že se ho nevzdávám. Nějak to zvládneme."

Cass mě nechal o samotě a já si vytáhla mobil.

Nemusela jsem mít na sobě nemocniční košili a užívala si normálních tepláků a trika. Po porodu jsem byla stále slabá a hodně se držela na posteli.

Postýlka stála u mé postele, kde spal malý chlapeček.

Vytočila jsem jeho číslo a čekala, až to zvedne.