„Dean je mrtvý," tahle věta mi v hlavě rezonuje stále, i po pár měsících ji vnímám, jako by to bylo včera, kdy mi Sam volal a sdělil mi tuhle novinku.
Dean umřel v boji a nevrátí se.
„Zapomeň na něj. Bude to tak lepší. Tohle by chtěl, tolik tě milo...
„Jak to, že jsi tak krásná?" zamumlal jsem, když sem vešel do ložnice. Mia se otočila a usmála se, měla na sobě bílé šaty, které krásně zvýrazňovalo její bříško. Byla fascinující.
„Nebudu tě ztrapňovat?" podíval jsem se na své džíny a černé triko s červenou košilí.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Mia se zasmála a po pár krocích u mě stále. Objala mě kolem pasu a políbila. Zamručel jsem a prsty zajel do jejich vlasů. Polibek jsme na pár sekund prodloužili.
„Myslím, že si neodolatelný a budu si tě muset hlídat, a pokud si dáš i sluneční brýle, nalepím se k tobě," zazubila se a já nadzvednul obočí. „Počkéj, kde je mám?" zasmála se. „Klidně se na mě nalep, důvod k tomu nepotřebuješ."
„Tak jo," souhlasila a chytila mě za ruku.
Nepozorovaně jsme vypadly z domu a nasedly do mého auta. Odvezl jsem nás do palačinkárny, která je ve městě vyhlášena.
„Nepotrvá dlouho, než nás začnou hledat," řekla Mia a vystoupila z auta.
„Ať si hledaj, už mě unavuje koukat na jejich výrazy. Jako bych měl za chvíli vybuchnout. Je to frustrující," zamumlal jsem a chytil Miu za ruku. „Teď si chci užít tebe a našeho syna," usmál jsem se a políbil Miu. Zatetelila se a přitulila se ke mně.
„Copak?" usmál jsem se. „Nic, jsem šťastná," pokrčila rameny. „Jo? Já taky," došlo mi.
Opravdu jsem byl. A to díky Mie.
Vešly jsme dovnitř a našly si místo. „Co mi poradíš? Tady to musíš znát."
„Hmmm, tak já miluji palačinky s čokoládou, banánem a vanilkovou zmrzlinou."
„Dám na tebe, budu věřit, že mi to bude chutnat," dal jsem na radu Mii.
Objednali jsme si pití a dvakrát palačinky s čokoládou.
POHLED MIA
Sotva nám donesli jídlo, začal mi vyzvánět telefon.
Při pohledu na něj jsem protočila panenky. „Co je?" zeptal se Dean. „To je Sam. Asi si všimli, že nejsem v domě." „Potom, co vše vyjedli," ušklíbnul se.
„Ahoj Sammy," zvedla jsem hovor. „Mio, kde jste? Už jsem bál, že se vám něco stalo!" hučel do telefonu. „Šli jsme se najíst. Já vím, že to myslíš dobře, ale chceme s Deanem na sebe trochu času. Je zpátky sotva chvíli a už na něj chrlíš, co je potřeba udělat. On to ví, až moc dobře," snažila jsem se vysvětlit. „Já chci pro Deana to nejlepší. Není to sranda, nechci ho ztratit."
„Teď si ho získal zpět. Dej mu čas, ať si znovu zvykne, že je s námi. Já chci Deana taky, potřebuji ho," podívala jsem se na Deana a všimla si, jak se usmívá. Nadzvedla jsem obočí a zatvářila se jako: co se křeníš? „Zkus se do něj vžít. Později přijdeme zpátky do mého domu, pak to probereme. Ahoj." „Počkéj, ale..." zavěsila jsem a položila telefon do kabelky.
