-2. I'm not killing you, yet -

887 54 3
                                    

„Proč? Zoufale po mě toužíš?" byl tak blízko, držel se pár cenťáků od mých úst a díval se do mých očí. „Ne, vlastně tě nesnáším..."


„Co?" překvapeně se odtáhnul. „Divíš se?" ušklíbla jsem se. „Umřel si a nechal si mě tady. Já jsem trpěla a musela se naučit žít s myšlenkou, že už tě nikdy neuvidím, nikdy tě nepolíbím...a potom mi řekne tvůj bratr, že jsi démon. Já tě milovala, sakra..." všechno ze mě spadlo, zuřivě jsem se vytrhla z jeho sevření a žduchnula do na postel. Šokovaně na ni žuchnul, sedla jsem si na něj a chytila jeho ruce, k hlavě jako on předtím mě.

„Myslíš, že mě tohle zastaví?" „Nic necítíš? Vůbec nic?" trhaně jsem vydechla a naklonila se na něj, při boji se mi rozepnulo pár knoflíků a Dean měl výhled. „Myslíš, jestli tě miluji?" uchechtnul se. „Někde tam uvnitř...jsi to pořád ty..." „Ta hloupá naděje...ta tě pohřbí zaživa."


„Idiote," zavrčela jsem, nechápu proč, jsem se sklonila a políbila ho. Zakňučela jsem při chuti jeho rtů, vytrhnul se z mého držení a ruce vrazil do mých vlasů. Spolupracoval v líbání, naklonil si mou hlavu a místo zlomení mého vazu, mi strčil jazyk do pusy a prohloubil polibek. Jednu ruku nechal v mých vlasech, a druhou přejel po mém boku a přitiskl si mě tělo na tělo.

Během pár sekund se naše role vyměnily a já ležela pod ním.

Zavrtěla jsem se a ucítila jeho boky, mezi mýma nohama.

„A teď mě zabiješ?" zamumlala jsem. Na pár sekund se odtáhl od mých rtů, sotva jsem otevřela oči, jeho odezva mě šokovala. „Ještě ne," jemně se zasmál.

„A ano, chyběla si mi," řekl s pohledem do mých očí. „I když tomu nechceš uvěřit," poznal, že mu nevěřím.


„A co teď?" zeptala jsem se, vnímala jsem, jak mi rozepíná knoflíky u košile.

„Ta košile je moje..." zamumlal. „Je neslušné krást cizí věci," skousl si ret a po rozepnutí odhalil mou kůži. „Pokud si dobře pamatuji, věnoval si mi ji. Říkal si „Pokaždé, co si ji oblečeš, bude to, jako bych tu byl s tebou." a tak ji nosím každou noc."

Klidně jsem ležela a užívala si jeho doteky. „A je to, jako bych tu byl s tebou?" zeptal se. Nestydatě se dotýkal mých prsou, každé potěžkal v ruce a sklonil hlavu. Než jsem odpověděla, políbil mě na prso, těžce jsem se nadechla a zavrtěla hlavu. „Není," prsty jsem vsunula do jeho vlasů a tiskla ho ke své hrudi.

„Sice jsem démon, ale pamatuji si, co máš ráda..." zazubil se, než se přesunul k mým rtům. „A to je co?" „Mě," naklonil hlavu a políbil mě.

Bylo těžké odolat, a tak jsem si užila každou minutu, kterou semnou chtěl strávit

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

Bylo těžké odolat, a tak jsem si užila každou minutu, kterou semnou chtěl strávit.

Než mě zabije.

Just...come back to me!Where stories live. Discover now