Ewitch a její život ||Jmenuju Se Martin

#18 následky

Doktor:"Jen pár dní."

Já:"Co u mě dělají ti cítí lidi?"

Doktor:"Vy je neznáte?"

Já:"Ne, neznám nikoho."

Doktor:"Tak to to je vážnější než jsme si mysleli", otočil se k těm lidem.

Doktor:"Jak se jmenujete?" Otočil se zpět ke mě.

Já:"Nevzpomínám si."

Doktor:"To je špatné. Hodně špatné." Otočil se znovu k lidem.

Lidi:"Jak špatné?"

Doktor:"Má ztrátu paměti a zrovna ona je ojedinělý případ. Lidé si vždy pamatují údaje o sobě, tedy většinou. Moc často se nestává, že by nevěděli ani jak se jmenují."

Lidi:"A vzpomene si?"

Doktro:"Možná ano, ale je tu pravděpodobnost, že ne. Bude dlouho tady u nás, ale byl bych rád, kdyby tady každý den byl alespoň někdo. Chtěl bych, abyste se u ní střídali tak nějak všichni. Vždy u ní bude jen jeden člověk. Bude to pro ni lepší ve vzpomínání. Vyprávějte jí co s vámi prožila a podobně, mělo by to zabrat."

Lidi:"Dobře."

Mužský hlas:"Budu tu od teď do zítra?"

Doktor:"Dobře, zapíši si vás. Vy ostatní prosím do čtvrt hodiny běžte. Potřebuje klid na vzpomínání, ale zatím jí tím moc netrapte, přece jenom teď se probrala." Usmál se a odešel.

Všichni lidi se rozloučili, ale já jsem je nepozdravila. Zbyla jsem tam jen já a ten kluk. On si vzal židli, kterou si přisunul k mé posteli a promluvil.

On:"Ahoj."

Já:"Ahoj."

On:"Já jsem Martin Carev a ty jsi Eva Kučerová."

Já:"Martin Carev a Eva Kučerová." Zamumlal jsem si a snažila se si vzpomenout kdo to je, ale marně.

On:"Přesně tak. Nebudu tě zatěžovat věcma co se nám spolu stali, ale řeknu ti něco o tobě."

Já:"To jsem ráda, nejsem připravená na minulost. Bojím se jí, bojím se, že se stalo něco hrozného a zatím jí slyšet nechci."

On:"Já tě chápu." Usmál se.

Já:"Tak začneš?" Sedla jsem si na postel a usmála jsem se.

On:"Samozřejmě. Takže..ty jsi optimistka, ničeho se nebojíš a do všeho skáčeš po hlavě, to na tobě obdivuju. Také jsi milá, chytrá a laskavá, někdy až moc. Vyzařuje z tebe pozitivní energie a když tě člověk vidí, tak se mu rozzáří tvář. Máš spoustu vlastností a všechny jsou dobré, ale jen jednu na tobě obdivuju nejvíc a to je asi tvoje obětavost. Nebudu ti říkat proč, protože si to nepřeješ, takže bych ti to mohl říct někdy jindy." Stále se usmíval.

Já:"Ne, pověz mi to. Už se nebojím."

Doufám, že se vám další kapitola líbila a chtěla bych vám moc poděkovat za vaše hlasy a překrásné komentáře.

Ještě jednou se všem moc omlouvám, ale snad vám nebude vadit když budu vydávat přibližně ob den.

Také bych vám chtěla strašně poděkovat za to, že jste. Jste boží a už jenom to, že můj příběh čte tolik lidí mě strašně pomáhá a dodává mi to sílu psát.

Další velké díky je směřováno zase vám, protože jste neuvěřitelní. Stále se držíme kolem 35. místa v žebříčku a já jsem dojatá. Nikdy jsem nečekala, že se mi něco takového stane, takže vám říkám, že jste nejlepší. MILUJU VÁS VŠECHNY❤❤

Pokud by ste chtěli s něčím pomoct, tak mi určitě napište, ráda pomůžu.

A měla bych jednu prosbu, ale není povinná.
Byla bych ráda kdybyste můj příběh třeba ukázali kamarádům nebo třeba sdíleli, to by mě hrozně moc potěšilo, ale jak říkám není to povinné.

Miluju vás strašně moc lásky moje
#mywattpadfamily

Loučí se s vámi i když strašně nerada
Anet0123❤❤

1206 slov