Maybe someday (L.T.)

Please, you come back.

Ráno jsem se probrala ve své posteli. Nebyla taková jako ta u Louise, ale i tak to byla prostě má milovaná postel. Chvíli jsem se jen tak převalovala a potom jsem si vzala mobil do ruky. Zjistila jsem, že jsem ho ještě z letadla zapomněla zapnout proto jsem si mobil zapla a čekala jsem až se načte. Můj mobil mi ihned oznámil, že se mi někdo 3x snažila dovolat. Byl to Louis. Z Twitteru mi přišlo upozornění proto jsme ho rozklikla.

Louis:

El? Kde seš?

Proč jsi odešla? Mám o tebe strach.

Šlysela jsi to?

Pokuď ano, chápu, že tě to mohlo vyvést z míry, ale já s tou holkou nic nemám.

Měla jsi pravdu jsem debil.

Chci jen aby ses vrátila.

Mám strach.

Z mého oka ukápla jedna neposlušná  slza a za ní se tvořily hned další. Mám ho, ale ráda a nechci aby měl o mě strach proto jsem začala vyťukávat odpověď do aplikace, kde to všechno začalo a asi i skončí.

Já:

Jsem v pořádku Lousi.

Louis:

Kde jsi?

Já:

Doma.

Louis:

Slyšela jsi to?

Já:

Podle toho co. Jestli myslíš to jak se představila jako tvá přítelkyně ano to už vím. Pokuď myslíš to, že je těhotná tak to už vím taky.

Louis:

Není to má přítelkyně a ani nebude. Omylem jsem se s ní vyspal a ty jsi měla pravdu o to víc mě to mrzí a štve.

Já:

Budeš znovu táta Louisi s holkou, se kterou nejsi. Měl by ses rozmyslet co chceš.

Louis:

Nechtěl jsem to takhle, byl jsem opilý.

Já:

Alkohol tě neomlouvá.

Louis:

Chci aby ses vrátila.

Já:

Nemůžu se vrátit, měl by ses starat o ní.

Louis:

Nebude u mě stále, chci být s tebou.

Já:

A to jako proč? Neznámé se ani dlouho, prostě budeme dělat, že se nic nestalo.

Louis:

Jenže stalo a já jsem ti tu noc chtěl něco říct. Prosím vrať se.

Já:

Nemůžu Louisi, proč bych to dělala starej se o dívku jenž čeká tvé druhé dítě, snad se budeš mít dobře.

Louis:

Nebudu se mít dobře, když nebudeš vedle mě.

Já:

Proč to píšeš?

Louis:

Protože tě miluju El.

Tato zpráva mě úplně oněměla.

Louis:

Chtěl jsem ti to říct včera jenže pak přišla ona a ty jsi zmizela z mého světa. Prosím vrať se.

Já:

To nemyslíš vážně, že ne?

Louis:

Myslím. Ty to tak necítíš? Ten aquapark a to ostatní pro tebe nic neznamenalo?

Pravdu nebo lež?

Já:

Měl by ses o ní starat, je ve třetím měsíci třeba by se neměla namáhat aby si nezlomila nehet.

Louis:

Chci odpověď. Znamenalo to pro tebe něco nebo ne?

Já:

Ne.

Louis:

Nevěřím ti.

Já:

Tak proč se mě ptáš, když mi nevěříš. Ano Louisi znamenalo to pro mě moc. Zamilovala jsem se do tebe už jen přes tyhle blbé zprávy. Píšeme si přes půl roku a já už asi tři měsíce vím, že tě mám ráda jinak. Tohle si chtěl slyšet? Že jsi mi zlomil srdce tím, když jsi náhodnou holku zatáhl do své postele. To, že mě ničilo slyšet od ní jak je tvá přítelkyně a jak s tebou čeká dítě? Co si chtěl slyšet? Tohle, že si mi zlomil srdce ani jsi o tom nevěděl? Že tě tak neskutečně miluju? Vážně? Tak tady to máš Louisi pro mě to něco znamená, já nejsem namyšlená hvězda, která jde na párty a sem tam se s někým vyspí.

Naštvaně jsem to napsala, mobil jsem hodila na postel a šla jsem dolů, kde už byli oba dva mý rodiče.

"Dobré ráno." pozdravila jsem je. Pozdrav mi oba dva opětovali. Sedla jsem si ke stolu. Vzala jsem si jen čaj a nepřítomně seděla. Vážně mě miluje? Ale já nedokážu být až ta třetí, ta vždy odsunutá na jiným místě, protože ona, když zavolá on poletí za ní. Čeká jeho dítě ještě aby ne. Bude ho mít na vodítku a já to nezvládnu. Nemohu se vrátit. Miluju ho, ale musím ho nechat jít. Možná vzít si čas. Já opravdu nevím.

"Zlato." promluví hlas mamky a tím mě vyruší z mého přemýšlení. "Co se stalo?" zeptá se na otázku, která jí musí vrtat hlavou už od dnešního brzkého rána.

"Prostě jsem chtěla jet domů." v mých očí mě štípali lehké slzy.

"Tak nám to neříkej, jen jsem si myslela, že by se ti ulevilo. Jsme tu pro tebe vždy, když budeš potřebovat."

"Já vím mami jenže.." odmlčela jsem se "..je to tak těžké. Mám ho neskutečně ráda, ale on....prostě přišla holka, že s ním čeká dítě a já prostě takhle nemohu žít. Na víc se mě prosím neptejte." řeknu, dopiju čaj a běžím nahoru do svého pokoje, kde zabouchnu dveře, po kterých sjedu na zem. Své nohy si přitáhnu blíž a svůj obličej zabořím do kolen. Pláču. Pláču jako nikdy. Vnitřek se svírá. Mé tělo se svírá jako kdyby ho někdo stahoval. Jenže je to ve vnitř. Taková bolest a já se nemohu nadechnout. Nemohu dýchat. Chci aby bolest odešla, abych se zhluboka mohla nadechnout a říct, že je všechno v pořádku, ale nejde to. Tak moc vše bolí a já nevím jak se pohnout z tohodle mrtvého bodu abych udělala dobře. A co teď Louisi? Říkal jsi, že by jsi dívce nedokázal ublížit. Mě jsi ublížil, možná nevědomě, ale ublížil. Ze země jsem se pomalu zvedla a došla jsem k posteli, do které jsem se svalila. Můj brekot tlumily peřiny, které museli být mokré od mých slz.

Co teď? Jak se rozhodnout? Chtěla bych vidět budoucnost abych věděla co je lepší možnost.

Za jakou chvilku dokáže člověk zapomenout?
_____________________________

Nový díl ❤

Chci jen říct, že se tenhle příběh blíží ke konci.

Stále jsem nevěděla jak ho ukončit teď už vím.

Příští díly budou asi nejspíš krátké.

Plánuju kolem 40 kapitol.

Snad se líbí ❤

Hlasujte, komentujte ❤

S láskou Kthxx❤