18.6.2017

1.5K 78 24
                                    

Znáte ten pocit, když se nemůžete něčeho dočkat a tak samou nedočkavostí nemůžete spát? Pokuď ne tak jste šťastný člověk. Většinou jsem se vždy těšila na nějaký školní výlet a tak jsem ten den nemohla spát. Jenže já odjíždím až zítra. Jsem nervózní a přitom nedočkavá, těším se na druhou stranu mám strach a nejraději bych zítřek zaspala. Proto je teď pět hodin ráno a já nevím co dělat. Nejvíce mě štve, že mohu spát až klidně do oběda a já místo toho budu vzhůru od nevidím do nevidím. A tak jako vždy, když se nudím najedu na aplikaci knih zdarma a jdu si přečíst nějaké nové příběhy co napsali ostatní spisovatelky. Některé z nich mají vážně talent a myslím si, že by se tím mohli i klidně živit kdyby to vydali. U čtení příběhu vydržím klidně i celý den proto se nesmíte divit, když jsem četla až do 11 hodin dopoledne. Když najdu dobrý příběh dokážu se do něho tak vžít, že čas jakoby ani nebyl. V jedenáct hodin konečně velezu z postele a jdu dolů vařit oběd. Dneska se mi vážně nechce dělat nic velkého i když popravdě kdy mě se chce něco dělat. Proto jsem zapla fritézu na 190°C. Mezitím jsem si vybrala z mrazáku jak hranolky tak i zamražené kuřecí hamburgery. Vzala jsme ještě pánvičku, na kterou jsem dala olej a nechala jsem to rozpálit. Na rozpálený olej jsem dala 2 kousky hamburgerů a do fritézy jsem nasypala pár hranolek. Mezitím jsem si rozpůlila dvě bulky, do kterých půjde hamburgerové maso a dala jsem do toho ještě čili omáčku. Po 10 minutách vše bylo hotové proto jsem si mohla sednout ke stolu a všechno sníst.

Po obědě jako to často dělám jsem si šla sednout do obýváku na gauč. V ruce jsem měla telefon, který mi zabrněl a v druhé ruce jsem měla ovladač, kterým jsem televizi zapla a dala jsem mé oblíbené YouTube, kde jsem si pustila jak jinak než opět videa kluků. Jenže místo toho jako obvykle jsem se u toho nasmála, jsem se dneska na to koukala spíš z hrůzou v očích. A víte proč? Protože tam byl on. Ten, se kterým se mám sejít. Ten, kterého chce milion dívek po celém světě. Ten, jemuž se nemusím líbit. A to je právě ono. Co když se mu nebudu líbit? Já vím, že to omílám stále dokola, ale o můj bože představte si, že se sejdete se slavným zpěvák jehož jste fanynka po takovou dobu akord, když je to sám slavný Louis Tomlinson. Z toho setkání mám strašný strach. Podívám se na svůj mobil, který rozsvítím a začnu číst zprávu od něho. Poslal mi jí už v deset hodin ráno tím pádem v Londýně bylo devět hodin.

Louis:

Dobré ráno princezno, jak ses vyspala?

:

Dobré odpoledne šmudlo. No ani moc dobře ne. Co ty?

Louis:

Jakto? Já jsem se vyspal dobře, nemohu se dočkat až se setkáme❤

:

No to já taky ne právě. Moc se těším na zítra a jsem lehce nervózní z našeho setkání Louisi takže jsem už od pěti vzhůru.

Louis:

Zlato nebuď nervózní známé se už půl roku.

:

Jo jenže jenom přes psaní. Co když se ti ve skutečnosti nebudu líbit?

Chvíli trvalo než přišla odpověď od něho, ale já ihned pochopila proč. Protože se Louis nějako rozepsal.

Louis:

Určitě se mi líbit budeš. Pokuď myslíš vzhled tak jsi hezká holka a pokuď myslíš jako chováním a tak.. Tak vím, že se mi budeš líbit, protože si s tebou píšu takovou dobu. Vím jak se vyjadřuješ, vím jak se chováš přes psaní. Mám tě rád na to nezapomeň špunte. :* A taky nezapomeň jak jsme si volali takže znám i tvůj hlas a je překrásný zlato, neměj obavy ❤

Maybe someday (L.T.)Kde žijí příběhy. Začni objevovat