Maybe someday (L.T.)

N-o-o-o!

Došla jsem už do předsíně, kde jsem si nazula boty. Louis už také přišel do předsíně. Na sobě měl černé upnuté kalhoty, bílé tričko a na to si vzal ještě světlou džínovou bundičku. Prohlédla jsem si ho a musím uznat, že vypadal skvěle. I on si vzal své boty a mohli jsme vyjít k autu, které nás odveze na ono místo.

Cesta byla poklidná a netrvala dlouho. Vystoupili jsme u haly, u které bylo napsáno, že je to O2 hala. Nechápala jsem co tady děláme. Jenže nešli jsme do haly. Šli jsme někam dozadu od parkoviště a tam jsem uviděla vysoký stožár. Dívala jsem se s úžasem nahoru jak vysoký je. Kolem stálo hodně lidí a když si všimli Louise tak začali pištět a tak. Louis jim, ale jen zamával a šel k nějakému pánovi. Neposlouchala jsem je co si říkali, protože jsem se koukala kolem sebe.

"Připravená?" zeptal se z ničeho nic Louis. Nechápavě jsem se na něho podívala. V tu chvíli se někde nad námi ozval křik a proto jsem se podívala nahoru. Z toho stožárů seskočila nějaká dívka, která teď vysela za lano dolů a stále se houpala jak na nějaké hnusné, velké houpačce. A právě v tuhle chvíli mi došlo co tím Louis myslel.

"To nemůžeš myslet vážně. Já neskočím, mám strach." začala jsem panikařit a tím rozhazovat svýma rukama, protože to vždycky dělám. Mé ruce Louis chytnul a zadíval se do mých očí.

"Budeme skákat spolu El. Já mám taky strach, ale spolu to zvládneme, ne?" usmál se na mě. Chtěla jsem mu říct ať si to jde skočit sám, ale jeho oči mě o to žádali. Představte si, že před vámi stojí kluk, kterého se snažíte podporovat pět let, o kterém sníte každý den a najednou před vámi stojí a žádá vás i o něco co by jste v životě nedovolili. Přesně v této situaci jsem byla já. Nikdy bych na tohle nevlezla, ale dá se snad tomu brunetovi s modrými oči říct ne? Ať si teď říkáte cokoliv, věřte, že nedá.

"Louisi asi tě zabiju pokuď to přežijeme." lehce se zasměju ovšem ihned mě zachvátí znovu pocit paniky, když slyším jak na nás volá pán. Všechny Louisovi fanynky koukají jak Louis jde do té věci co vás vyváží nahoru. Louis se ještě na chvíli zastaví než tam vleze. Podívá se na mě a mě je v tuto chvíli vážně na omdlení. Co mám asi tak dělat?

"To bude dobré." pošeptá mi a pak se podívá do okolí. Svým jedinečným hlasem zakřičí do davu holek " Mohli by jste prosím vás podpořit moji kamarádku Eleanor?" V tuhle chvíli jsem se chtěla ještě víc propadnout do země ovšem kolem nás se začne pomalu ozývat mé jméno. Nakonec snad každá dívka tu křičí mé jméno a mě to neskutečně potěší, ale že by mi to pomohlo to rozhodně ne. Možná, že spíš naopak jsem dostala ještě větší strach, protože se k tomu pomalu blížím. Výtah nás s Louisem dostal nahoru na takovou malou plošinu a já se nemohla dívat dolů, protože myslím, že bych se asi pozvracela.

"Tohle nedám." houkla jsem na Louise, kterého tam akorát poutali.

"Bez tebe to nedám." podívá se na mě smutně.

"Mám strašný strach." mé celé tělo se klepe strachem. Nakonec stejnak musím povolit a já už stojím na kraji připoutaná k Louisovi. Oba dva se díváme do očí. Lehce se podívám dolů pod sebe, kde na nás všichni koukají. Taková výška, ihned mám pocit strachu a takového divného pocitu jelikož po demnou je jenom místo a žádná zem. Víte co na takových věcech nesnáším ten první skok, ten první krok. Ať to bylo na čemkoliv tohle je to nejhorší jenže ještě horší je když jste s někým a nerozhodujete o tom kdy skočíte jenom vy.

"Můžeme?" zakřičel Louis.

"N-e-e." křikla jsem na zpět. Louis se jen usmál, dál mi pusu na tvář a pořádně mě obejmul. "Louisi ještě n-e-e-e." nestihla jsem to skoro ani doříct, protože Louis se přehoupnul přes ten kraj. Ten kraj, který mě držel ještě na nějaké 'zemi'. Ihned jsem se ještě víc natiskla k Louisovi a po celou dobu tohoto letu jsem křičela. Lano několikrát cuklo a vrátilo nás o pár metrů zase více nahoru a takhle se to opakovalo dokuď lano nestálo na místě. Odepli nás a já ihned šla od tamtuď pryč. Ten první pocit byl tak nehorázně hnusný, potom se to už dalo, ale i tak už nikdy více.

"Líbilo?" přišel usměvavý Louis.

"Ne."řekla jsem hned.

"A já si myslel, že jsi mi křičela do ucha, protože se ti to líbilo." lehce se uchechtnul.

"Vážně si ze mě budeš dělat teď srandu?" zeptám se na oko uraženě. On ke mě přijde a obejme mě. Hodně lidí na nás kouká proto se moc necítím takto dobře, protože nechci aby si mysleli něco co není pravda.

"Omlouvám se, ale chtěl jsem to zkusit a ne sám."

"Tak sis ten bungee jumping měl zkusit s někým jiným." řeknu hned na svoji obranu.

"Jenže já bych s nikým nechtěl být v takové blízkosti jako s tebou." proč to říká? Jde se po těhlech slovech na něho zlobit? Nejde.

"Příště, ale půjdem na co řeknu já. Dobře?" řeknu a on ihned přikývne a dá mi znovu lehkou pusu na moji tvář. Louis se potom ještě s pár fanynkami vyfotil, podepsal a chvíli popovídal proto jsme od té hrůzy odjížděli až za další hodinu. Některé fanynky byli velmi milé a chtěli se dokonce vyfotit se mnou jakožto kamarádkou slavného kluka jménem Louis Tomlinson. Cítila jsem se přitom výjimečně a nesmírně mě to vždy potěšilo. A nejlepší byla jedna malá holčička, která se mě zeptala jestli si chci Louise vzít. Co jí na to máte asi odpovědět? Já ji na to odpověděla, že každá dívka by si chtěla Louise vzít a tak ani já nejsem výjimkou. Popravdě mi to bylo dost trapné říkat, když vedle mě stál Louis a po celou tu dobu co jsem to říkala se na mě usmíval.

Snad už tohle nebudu muset nikdy podstoupit.
_____________________

Co na to říkáte?

Hlasujte, komentujte ❤

Snad se líbilo.

Co budete mít za známky?

Já doufám, že budu mít 4 jedničky a 6 dvojek :) nepočítám do toho chování ;) :D

S láskou Kthxx❤