Maybe someday (L.T.)

Bungalov

Přijeli jsme před nádherný barák, člověk by řekl spíše vilu.

"Tady bydlíš?" zeptala jsem se nevěřícně.

"Jo." uchechtl se.

"A sám?"

"Jo." zasmál se.

"Takový barák nemají ani lidi, který v baráku žijou třeba po sedmi." zasmála jsem se a pak jsem dodala "Ale je naprosto nádherný."

Oba dva jsme vystoupili z automobilu. Louis vzal mé kufry a já si vzala svoji menší tašku.

"Zvládla bych si je vzít sama." zasmála jsem se, když jsem viděla jak Louis se s nimi táhne.

"Nenechal bych tě tahat takové těžké kufry. Co v tom prosimtě máš, nějaké kameny ne?" řekl on a já jsem jen převrátila své oči.

"Hahaha." to bylo jediné co jsem ze sebe dokázala vypustit. Otevřel dveře do toho překrásného baráku a vešel do vnitř. Já ho samozřejmě hned následovala. Tak krásný, moderní barák jsem na vlastní oči nikdy neviděla. Všechno měl sladěné do bílo-černě-šedivých barvách. Podlaha byla ze dřeva. Bylo to vážně krásné. Z obrovského proskleného okna jsem se podívala ven, kde se tyčil obrovský bazén. Samozřejmě Louis zde měl i vířivku, posilovnu a saunu. Dům byl dělán na způsob bangalovu což tedy znamená, že to je jednopatrový domeček. Louis mě doprovodil do takové části baráku, která není úplně v tom ruchu.

"Tohle je můj pokoj a zde máš pokoj ty." usměje se a otevře dveře jak od svého pokoje, kde to má vážně nádherné tak od mého. Opatrně vejdu do svého nového pokoje, který je moderně zařízení a naprosto krásný. Jeho barvy jsou stejně jako obývák sladěný do bílo-černě-šedivých barvách a já musím říct, že je to neskutečně moc krásné. Nacházím zde další dveře, které otevřu a pomalu se podívám dovnitř jako bych se bála, že mě něco kousne. Mám vlastní koupelnu zakřičím si ve své hlavě.

"Louisi, to je nádherné." usměju se na něho. On mi úsměv opětuje a mé kufry mi sem položí.

"Jdu vařit. Tak si zatím vybal, umyj se. Prostě cokoliv potřebuješ."jen přikývnu, on se otočí a nechá mě zde samotnou. Nevěřícně se dívám kolem sebe. Své kufry zatím dám ke skříni. Vyndám si jen nové oblečení, které se skládá z pohodlných kraťasů a volného trička. Vezmu si ještě svůj šampon, balzám a sprchový gel a mohu jít do koupelny se umýt. Po krásné, teplé sprše, která uvolnila snad každý sval v mém těle jsem vylezla. Odlíčila jsem se a šla jsem najít Louise. Našla jsem ho v kuchyni kde akorát jídlo dával z hrnce a pekáče na talířky.

"To voní." prohlasila jsem a on sebou cuknul.

"Tohle mi nedělej." zasmál se.

"Promiň. Nevěděla jsem, že si strašpytlík." zasmála jsem se a on vzal utěrku. "Louisiano." Vykřikla jsem, když se utěrka setkala s mým zadkem. On jen nevinně pokrčil ramena a talířky dál na stůl.

"Dobrou chuť El." řekl mi poprvé mým jménem a z jeho úst mé jméno znělo tak krásně.

"Dobrou chuť Louisi." s tím jsem se posadila ke stolu jako on a pustila jsem se do jídla. Louis nám udělal opečené brambory s kuřecí směsí. Bylo to vážně naprosto výborné. Teď mohu potvrdit, že Louis Tomlinson umí vařit, do teď jsem si to jen myslela.

"Bylo to vynikající Louisi." usměju se na něho. "Ani ses mi nepochlubil, že umíš tak skvěle vařit."

"Neptala ses." myknul rameny. "Jo a El?" podíval se na mě zvláštním pohledem.

"Ano?"

"Máš ty mrkve pro mě?" zeptal se mě. Ihned jsem se začala smát.

"Nemám mrkvičko." pohladila jsem ho po rameni. Při našem dotyku jsem měla divný pocit. Né, že by byl divný. Byl vlastně naopak velmi příjemný. Taková elektřina co mezi námi proletěla. V mém břiše jsem měla příjemný pocit, který jsem nevěděla jak identifikovat. Možná to jsou ty motýlci v břiše, o kterých jsem psala ve svých příbězích, ale nikdy jsem je nezažila. Louis se díval do mých očí jakoby ucítil tu samou energii jako já. Byli jsme tam takhle dlouho dokuď jsem svůj pohled neodvrátila pryč.

"Co budeme dělat?" zeptala jsem se po tom dlouhém tichu co nastalo.

"Televize?" zeptal se spíš, já jen s úsměvem přikývla. A tak jsem se až do noci dívali na nějaké filmy. Nechyběl ani můj oblíbený film Iron Man, který miluju. A když už bylo pozdě rozhodla jsem se jít spát.

"Už jsem unavená jdu si lehnout." řekla jsem a tím jsem si přivolala Louisovu pozornost. Postavila jsem se a podívala jsem se na Louise jelikož začal mluvit.

"Já už půjdu taky." usmál se na mě. Z jeho úsměvu jsem skoro nedokázala stát na svých nohách. I on se postavil, ještě vypnul televizi a rozešli jsme se do křídla tohodle domu, kde se nacházeli naše pokoje. Lehce jsem otevřela dveře a otočila jsem se na Louise.

"Dobrou noc mrkvičko." řekla jsem mu s úsměvem.

"Dobrou noc princezno." tohle oslovení mě tak nesmírně potěšilo. Mé tváře museli hořet od návalu červeně, ale naštěstí pro mě zde byla tma takže to snad nemohl vidět. Jediné světlo co tu bylo zapnuté byla malá lampička na zdi. Otočila jsem se a s posledním pohledem na Louise jsem zavřela.

Lehla jsem si do postele, do které jsem se zachumlala. Nebyla jako moje, byla o dost lepší. Tuhle noc jsem usínala s tím nejupřímnějším úsměvem. Tuhle noc jsem usínala o dvě zdi dále než sám samotný Louis Tomlinson chápete to? Já obyčejná dívka jsem dneska nejblíž k němu. Ke klukovi, který mi pobláznil hlavu už před pěti lety a přitom on ani nevěděl v tu chvíli, že existuju. Po tomhle touží milión dívek a já jen doufám, že to není sen. A pokuď přece jen ano, tak doufám, že se z něho nikdy neprobudím, protože takhle je mi lépe.

Bude tohle jen hra, kamarádství či láska?
____________________________

Co na tohle říkáte? Já z nich mám takovou radost ❤ co vy?

#Eloui ❤
tento ship vymyslela TimeaHoran proto jí je tento díl věnovaný ❤

A vám všem samozřejmě taky, miluju vás ❤ Neskutečně si vážím vaší podpory.

Hlasujte, komentujte ❤

S láskou Kthxx❤