I feel lonely.

1.5K 86 30
                                    

Ráno jsem se probudila vcelku brzo je právě osm hodin ráno a to je neděle. S velkým přemlouváním jsem vylezla a šla jsem do koupelny vykonat ranní hygienu. Potom jsem šla dolů do kuchyně kde na stole byli palačinky. Miluju je. Jediné co mě mrzí, že rodiče jsou stále v práci. Vzala jsem si dvě palačinky, které jsem ve vnitř potřela jahodovou marmeládou, srulavala jsem ji a návrh jsem si postříkal ještě šlehačku. S tímhle jsem si šla sednout k televizi kde jsem si zapla YouTube. Chvíli jsem přemýšlela co si pustit. Svůj pohled jsem ovšem přemístila ke svému mobilu. Najednou se mi začalo hůř dýchat. Sice jsem si myslela, že to psaní nevydrží na vždy, ale že mi budou stačit dva dny na to abych ho od sebe odradila to jsme si, ale vážně nemyslela. Opatrně jsem dotkla svého mobilu jako bych se bála, že mě kousne. Odemkla jsem ho a najela na zprávy s Louisem. Mé srdce se zastavilo. Ovšem, když jsem viděla, že žádná zpráva od včerejška nepřibyla, měla jsem chuť jit plakat a vlastně i to jsem udělala. Lehla jsem si na sedačku a mé slané slzy si přes tvář začali vytvářet své vlastní cesty. Měla jsme pocit udušení, celé tělo se svíralo a snažilo se nadechnout mezi neustálými zvlyky. Na YouTube jsem si našla The best Louis Tomlinson moments. Chtělo se mi křičet, že s tím úžasným klukem co dělal ze sebe kašpara já měla možnost psát si. Chtělo se mi plakat, že už nikdy nebudu vědět jak se doopravdy má a co dělá. Tak moc se mi chtělo křičet, protože tohle bylo pro mě milionkrát horší než kdyby nenapsal vůbec.

Ležela jsem na sedačce celá uplakaná a pak v mé ruce zabrněl mobil. Ihned jsem se vyšvihla do pozoru. Srdce jakoby se rozlétlo na každou stranu, dech jako by se zasekl někde v hrdle, oči spouštěli své vodopády a můj ret se chvěl. Rozklikla jsem zprávu a tím se v mém pobříšku vytvořilo něco co jsem nedokázala identifikovat. Byl to nápor radosti, nával štěstí co jsem právě prožívala. Slané slzy si stále vedly své cestičky po mých tvářích ovšem teď už to nebylo z bolesti teď už to bylo ze štěstí.

Louis:

Omlouvám se, včera jsem nějak usnul na gauči takže se ti vlastně ani nedivím, že jsi usnula ve vaně, i když ve vaně se mi to v životě nepovedlo :D

Jen takováhle zpráva u mě dokázala vyvoval několik emocí. I když ho neznám na živo mám strach, že z mé platonické lásky se díky tomudle psaní může stát práva láska...





Může tohle dopadnout dobře?

_______________________

Ahoj, omlouvám se nestíhám takže jak si budou psát vyjde někdy jindy. Rychle jsem se snažila něco napsat aby jste věděli jak to dopadne, ale vím že je to hrůza děs.

Takže snad se i tak bude líbit.

Hlasujte, komentujte a mějte se zatím pa.

S láskou Kthxx❤

Maybe someday (L.T.)Kde žijí příběhy. Začni objevovat