Maybe someday (L.T.)

19.6.2017

Dneska je den D. Dneska odlétám do města snů a možná i splněných přání. Probudila jsem se už okolo čtvrté hodiny ranní a nepokojně jsem přelehávala ze strany na stranu až do sedmi hodin, kdy už mě to vážně nebavilo. Ráno jsem si udělala ranní hygienu. Převlékla jsem se do světlých džín, bílého tílka a černo-šedivého cardiganku. Své oči jsem zvýraznila černou tužkou a své řasy jsem prodloužila černou řasenkou. Dobalila jsem si poslední věci, které jsem si chtěla vzít jako drogerii, notebook a nabíječky. Když všechno bylo jak jsem potřebovala bylo už devět hodin. Naposledy jsem se porozhlédla po svém pokoji, otočila jsem se i s kufrem a šla jsem dolů, kde na mě čekala mamka s taťkou, kteří mě měli odvést na letiště.

"Dobré ráno." pozdravila jsem oba dva rodiče.

"Dobré ráno zlato." pozdravili oba dva na ráz. Vzala jsem si toust, který jsem se snažila sníst. Jenže samou nervozitou jsem snědla jenom půlku a už jsem nechtěla. Poprvé letím letadlem. Poprvé letím do Londýna. Poprvé budu někde tak dlouho sama bez rodičů. Je to zvláštní, ale já doufám, že všechno bude v pořádku.

Po snídani jsme vyrazili na letiště, kde jsme byli okolo půl 11. Čekala tam na nás už moje sestra se svým manželem a tím rozkošným malým chlapcem, kterého já tak miluju.

"Ahoj." pozdravili jsme se všichni navzájem a já si pak vzala do náruče toho malého, ze kterého už vyrostl veliký kluk. Je mu rok a půl a je vážně sladký.

"Ahoj." zaxiftila jsem se na něho a on se překrásně usmál. Ještě chvíli jsme tam stáli, ale potom jsme se museli jít už odbavit.

"Opatruj se." řekla mi mamka, když mě objímala.

"Budu a vy tady taky." zasmála jsem se, objala jsem ještě taťku a s posledním zamávání jsem se přesunula ke kontrole.

Všechno probíhalo dobře. Jak u kontroly tak i nástup do letadla. Cesta naštěstí nebyla dlouhá a my se tak v jednu hodinu londýnského času objevili na letišti Heathrow, který je od Londýna vzdálený přibližně 20 kilometrů. Počkali jsme si na svá zavazadla a když jsme měli vše, vyšli jsme z toho rušného letiště před něj, kde nebylo o moc lépe. Všude spoustu lidí co schánělo taxíka. Ovsem má sestra si šla do blízké autopůjčovny vypůjčit vozidlo takže jsme nemuseli čekat na žádný taxík. Naštěstí to netrvalo dlouho a my už spokojeně jeli k mému hotelu. Cesta trvala asi hodinu než jsme se konečně objevili před velmi luxusně vypadajícím hotelem. No doufám, že mi Louis nelhal, protože říkal, že je to nejlevnější ubytování zde a já opravdu nemám tolik peněz. I ve vnitř to vypadalo opravdu překrásně. Přešla jsem k recepci, kde stála mladá, velmi sympatická dívka.

"Dobrý den." usmála jsem se na ní.

"Dobrý den." opětovala mi ihned, když zvedla svůj pohled od počítače. "Přejete si?"

"Měla bych tady mít rezervaci na jméno Stocklich." řekla jsem. Ona se dívala do svého počítače a potom se sladce usmála jak kdyby tam bylo něco zajímavého.

"Jistě slečno Stocklich. Moc se omlouváme, ale pokoj, ve kterém jste měla být jsme v něm omylem ubytovali jinou slečnu. Bylo by nám velmi nepříjemné tu slečnu poslat po týdnu do jiného pokoje proto by jsme se vás chtěli optat jestli by vám prozatím nevadil jiný pokoj. Zítra by jsme vás, ale museli přestěhovat někam jinam jelikož váš pokoj bude muset projít rekonstrukcí. Celým jménem našeho podniku se vám omlouváme a jistě vám dáme slevu." dokončila svůj docela dlouhý monolog.

"Ach.." popravdě jsem z toho byla vcelku vykolejená. "Samozřejmě, že by mi to nevadilo." ona se hezky usmála.

"Tak kdybyste si nevybalovala bylo by to asi lepší. Vážně nám to je trapné. Přejeme příjemné prožití prázdnin zde v Londýně." podala mi kartu a já se tak rozešla do svého nového pokoje s tichým "děkuju". To mi to pěkně začíná.

A to jsem ještě nevěděla co tahle změna pokoje zapříčiní.
_________________________

Jsem tu s novým dílem snad se líbí ❤ Možná ještě dneska jeden přidám, uvidím takže....

Hlasujte a komentujte. ❤

S láskou Kthxx❤