Other Slytherin girl: Bonuses ✔

🎄 J E D E N Á C T Ý

,,Život není fér," zaskřípala mezi zuby, ,,tohle totiž není život, to je utrpení, ve kterém plavu. A myslím, že se momentálně topím. A já vím, že se utopím. A pak se už nikdy...nikdy nenadechnu toho čistého vzduchu štěstí." Napřáhla ruku s lahví a hodila jí o zeď. Ta se s hlasitým třesknutím rozbila a zbyly po ní jen střepy.

•••

/rok 1981

Seděla u stolu a tvář měla vloženou v dlaních. Tohle byly první Vánoce, které už s nimi nemohli trávit James a Lily Potterovi. Sirius Black byl v Azkabanu. Peter Pettigrew byl mrtvý. Remus Lupin trávil čas mimo město kvůli své vlkodlačí proměně. Narcissa Malfoyová měla svou vlastní rodinu. Marlene byla v nemocnici. Její bratr zmizel ze světa. A Severus Snape... Merlin ví, kde mu je konec.

Povzdechla si a ruce pomalu položila na stůl. Otevřela modrošedé oči, které už měla červené a opuchlé od pláče. Zadívala se oknem ven, do zasněžené zahrady. Jak rychle jí to připomnělo bradavické pozemky a krásnou zahradu Malfoy manoru. Jak je možné, že všichni, kteří s ní byli alespoň malým poutem spojeni, jsou najednou pryč? Co je to za Vánoce bez svých nejbližších?

Zhluboka se nadechla a vstala od stolu. Vzala prázdný talíř od večeře, umyla ho, utřela, a uklidila do skříňky. Pak se opřela zády o linku a přidržovala se jejího kraje. Zničehonic si přála vědět, co se v její budoucnosti odehraje. Bude s Remem už napořád? Vrátí se Voldemort? Bude mezi ní a Severusem všechno v pořádku? Nevěděla zhola nic, avšak přála si, aby věděla víc. Teď by si to snad nechala vyvěštit i od profesorky Trelawneyové. Jak teď je asi v Bradavicích?

Jak málo stačí k tomu, aby prosté lidské štěstí zmizelo jako pára nad hrncem. Millie si opět povzdechla. Cožpak jí osud nikdy štěstí nedopřeje?

Rozhodla se zajít k Děravému kotli, alespoň na jednu skleničku ohnivé whisky. Stejně nemá co dělat. Nejdřív se ale projde po Příčné ulici, aby se třeba zkusila dostat do vánoční nálady.

Došla do předsíně a obula si boty. Pak si přes sebe přehodila mikinu a bundu a vyšla před dům. Zamkla a poté se přemístila do Londýna, před hospůdku Děravý kotel.

Jakmile před ním stanula, objevila se cedule. Bylo to chytře promyšlené, objevovala se totiž jen kouzelníkům, mudlům nikoliv. Millie se ostře rozhlédla kolem sebe, avšak na ulici bylo spíše prázdno. Vzala za kliku a vešla dovnitř. Na to, že byly Vánoce, a že by je lidé měli trávit se svou rodinou, tu bylo poněkud živo, až ji to zaskočilo. Narychlo se pozdravila s hostinským Tomem a vyšla ven. Hůlkou poklepala na tu správnou cihlu ve zdi a v té se otevřel vchod do Příčné ulice.

Jak tak ulicí procházela, slyšela zpěv vánočních koled a ozdobené krámky ji přeci jenom donutily usmát se.

Vtom kolem ní někdo prošel. Přes hlavu měl černou kápi a i hábit měl černý. Millie tomu nejdříve nevěnovala pozornost, ale pak se zastavila a prudce se otočila. Dotyčný se vzdaloval. Ale poznávala tu chůzi, byl celý oděný do černé, to byl jistojistě-

,,Severusi!" vykřikla, ale už bylo pozdě. S hlasitým prásknutím se přemístil pryč. To mu nestojí ani za pozdravení? ,,Myslela jsem, že jsme přátelé," špitla si pro sebe tiše.

,,Millie!" Někdo jí skočil na záda, a ona, protože to nečekala, neudržela rovnováhu a spadla do sněhu. ,,Ty jsi pořád stejné nemehlo!"

,,Louie!" vydechla překvapeně, když pohlédla do tváře své spolubydlící. ,,A ty jsi pořád stejné pometlo!" Obě se rozesmály. Byl to takový ten krásný smích, který hřál u srdce. Bylo to jako když jste potkali dávného kamaráda a rázem vám ožily všechny dobré vzpomínky.

,,Co ty tu děláš? Proč netrávíš Vánoce s rodinou nebo s přáteli?" zajímala se Louie a pomohla jí vstát. Obě měly stejnou cestu - totiž k Děravému kotli - a tak jí Millie všechno vypověděla.

,,To mě mrzí," podotkla upřímně Milliina zmijozelská kamarádka, když vešla dovnitř a usedla ke stolkum ,,Dáme si whisky, ne? Připijeme si na Vánoce a tak."

,,Proč ne," usmála se Millie a sedla si vedle ní. ,,Mimochodem, potkala jsem Severuse."

,,Já taky," vyhrkla Louie a už se natahovala po skleničce, které jim Tom přinesl. ,,Chová se divně, co říkáš?"

,,Zřejmě si mě vůbec nevšiml," zabručela si Millie spíše pro sebe a pozorovala tekutinu ve skleničce.

,,Tak na to zapomeň," mávla nad tím rukou Louie. ,,Tak šťastný a veselý!"

,,Šťastný a veselý," zašeptala Millie a napila se.

•••

Bylo už skoro ráno, když se hospoda začala vyprazdňovat. Louie s Millie se pořádně opily a Louie teď dřímala s hlavou položenou na stole. Pár lidí, co tu ještě zbylo a dál pilo, se hlasitě bavilo, ale Louie nevyrušilo nic.

Mil seděla v koutě, v ruce držela lahev ohnivé whisky a sotva držela oči otevřené. Jako uhranutá zírala na protější zeď a pak pomalu pozvedla prázdnou lahev k ústům. Když zjistila, že v ní nic není, zasténala, a pak jí přes tvář přeběhl naštvaný stín.

,,Život není fér," zaskřípala mezi zuby, ,,tohle totiž není život, to je utrpení, ve kterém plavu. A myslím, že se momentálně topím. A já vím, že se utopím. A pak se už nikdy...nikdy nenadechnu toho čistého vzduchu štěstí." Napřáhla ruku s lahví a hodila ji o zeď. Ta se s hlasitým třesknutím rozbila a zbyly po ní jen střepy.

Říká se, že střepy přinášejí štěstí. Tak uvidíme, jestli ho jednou přinesou i Millie.

No, já bych řekla, že Mil ty střepy štěstí přinesly😅
Nevím, jestli do zítřka stihnu napsat kapitolu, vůbec nemám nic rozvržené a píšu to vždycky rovnou, tak snad něco vymyslím😂
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka💕