Other Slytherin girl: Bonuses ✔

🎄 S E D M Ý

Severus překvapeně zamrkal. ,,Co-cože?"

,,No, jestli si nechceš zabruslit," opakovala Millie pomaleji a litovala, že nedržela jazyk za zuby.

•••

/rok 1977

Millie se zaúpěním zalehla do postele, líná svlékat si plesové šaty a boty. ,,Už nikdy nepůjdu na ples," zamumlala do polštáře a zavřela oči. Kdyby do pokoje jako uragán nevlítla Narcissa, možná by byla Millie usla.

,,MILLIE PEMBERTOVÁ!" zaječela Narcissa a rudovláska opět zaúpěla. ,,TY MÁŠ RANDE SE SEVERUSEM SNAPEM?"

Tahle otázka stačila k tomu, aby Millie zase procitla. Teď byla opět čilá jako rybička a nevěřícně na svou kamarádku hleděla. ,,Co to meleš? Jaké rande?"

,,Za prvé, tančila jsi s ním," začala počítat na prstech Cissa, ,,za druhé, vypadalo to, že se dost dobře bavíš. Za třetí, slyšela jsem Blacka, jak o něčem takovém mluví s Potterem."

,,Jenže Blackovi se nedá věřit," ušklíbla se a skopla boty na zem. Pěkně ji bolely nohy. ,,A není to rande. Jen... posezení u... máslového ležáku s... s kamarádem."

Tentokrát to byla Narcissa, která se ušklíbla. ,,Jasně. S kamarádem..."

•••

,,-no opravdu, myslela jsem, že mě vezme pánví po hlavě," zasmála se Millie, která Sevovi právě dopověděla historku z dětství. Kráčeli z Prasinek zpět k hradu, dobrou hodinu seděli u Tří košťat a popíjeli máslový ležák.

,,Takže jsi byla dost živé dítě," ušklíbl se Severus a díval se na zasněžené domy kolem. Ruce měl zabořené v kapsách a kráčel klidným krokem. Naopak Millie kráčela rychleji, a neustále něco dělala s rukama. Jednou je měla v kapsách, podruhé za zády, pak volně spuštěné podél těla... Těžko říct, zda byla z jejich "rande" nervózní. Oh, počkat... to vlastně nebylo rande.

,,Jo," vydechla Millie a prohrábla si vlasy. Ano, už zase něco dělala s rukama. ,,Je to hrozný, jak rychle těch sedm let uplynulo, viď?"

,,Hm," zabručel Severus. Nebyl zrovna dvakrát výřečný, to spíš Millie pořád dokola něco mluvila, aby mezi nimi nebylo trapné ticho.

,,Poslední Vánoce tady v Bradavicích," povzdechla si a zadívala se na hrad, ke kterému se pomalu blížili.

Severus přikývl a poté dodal: ,,Co ty víš, třeba se sem jednou vrátíš jako profesorka."

Millie se zasmála. ,,Já a profesorka? To je snad větší pravděpodobnost, že jsem sestra Ty-víš-koho." Kéž by tehdy věděla, že je to pravda. Vlastně obě věci byly pravda. ,,A co ty? Už víš, co budeš dělat, až dostuduješ?"

Severus uhnul pohledem. Možná už tehdy měl tušení, že se brzy stane smrtijedem. Koneckonců, jeho známost s Luciusem Malfoyem, Averym, Bellatrix... ,,Ne, nevím," odpověděl nakonec, ,,a ty?"

,,Já taky nevím," pokrčila rameny, ,,možná bych chtěla být bystrozorkou, musí to být úžasná práce..." Vtom Millie zajiskřily oči, když se zadívala na zamrzlé jezero. Pak si ale vzpomněla na Emmu a měla co dělat, aby se jí oči nezalily slzami. ,,Hele, nechceš si zabruslit?"

Severus překvapeně zamrkal. ,,Co-cože?"

,,No, jestli si nechceš zabruslit," opakovala Millie pomaleji a litovala, že nedržela jazyk za zuby.

,,Asi spíš ne..." zamumlal Severus.

,,Ne, tak ne, promiň, blbý nápad," vyhrkla Millie a začala si říkat, že je tenhle rozhovor víc a víc trapnější.

,,Já... asi už půjdu... musím... si dodělat ten úkol na lektvary," snažil se z toho vykroutit rozpačitý Severus.

,,Jo, jo, jasně," kývla nepřítomně Millie.

,,A děkuju, bylo... byl to pěkný pocit si s někým zase popovídat," Severus se snažil pousmát. Jeho zmijozelská spolužačka se ale usmála úplně.

,,Vždyť víš, že... No, to je jedno," mávla nad tím rukou. ,,Tak ahoj, uvidíme se večer." Severus se taky rozloučil, otočil se na patě a mířil cestičkou k bradavickému hradu.

Millie si povzdechla. Proč jsou její vánoční dny vždycky tak podivné? Stála u jezera a z kapsy vytáhla hůlku. Rozhodla se, že bude procvičovat Patronovo zaklínadlo, když jí o hodinách nešlo úplně dobře. Z hůlky jí vždy vytryskl jen obláček stříbrného kouře.

Pevně stiskla víčka k sobě a v mysli pátrala po nějaké hezké vzpomínce. No jistě! Vzpomněla si na den, kdy porazila Jamese Pottera ve famfrpálu. Tehdy se cítila tak neuvěřitelně šťastná...

,,Expecto patronum!" zašeptala a dál se soustředila na vzpomínku. Až po chvilce se odvážila otevřít oči a brada jí poklesla, když před sebou spatřila nádhernou stříbrnou sovu.

,,Tak to bylo dobrý, Millie."

,,Hagride!" vydechla překvapeně a otočila se. Patron zmizel, ale teď hleděla do usměvavé tváře bradavického šafáře.

,,Jde ti to moc dobře. Tak už poslední rok, viď? A co tady vůbec děláš tak sama?" zajímal se.

,,Ale, jen jsem se chtěla projít," odpověděla vyhýbavě.

,,To chápu. Nechtěla bys zajít ke mně na čaj, když jsou ty Vánoce? Mohli bychom si zas popovídat po dlouhý době, co říkáš?"

Millie se usmála. ,,S tím souhlasím."

Tak tohle mělo taky skončit úplně jinak. Mil se Sevem si měli zabruslit na ledě a měli se k nim připojit Poberti😄