➤ EXPERIMENT 2: Labyrint [FF TMR]

KAPITOLA 7 | Jsme Placeři

DEN 459

"Moc mu to neprospělo," zamumlal Minho a kousl do lžíce, záměrně ignorujíc Nickův zlostný pohled a lehce pokrčil rameny. "No co? Neměl jsem ho rád ani předtím."

"A neříkej, že ty jo," dodala Bella.

Nick si povzdechl: "Tys ji zkazil, Minho," řekl obviňujícím hlasem a zamračil se na něj. Ten jen pokrčil rameny a zazubil se.

Bella se nepřítomně usmála a podívala se směrem, kterým se celý jejich stůl upíral: Gally se právě snažil pohledem zabít krupicovou kaši ve své misce, což docela chápala, protože byla příšerná, ale problém byl v tom, že se tímhle nenávistným pohledem od své přeměny díval úplně na všechno kolem sebe.

Hlavně na Bellu.

Něco v ní křičelo touhou se dozvědět, co ze vzpomínek se mu vrátilo a co to má společného s ní a pohledy, kterými ji každou volnou chvíli propaluje, ale něco daleko silnějšího řvalo strachem, že by se to mohla opravdu dozvědět.

"Zítra bude vatra," poznamenal Minho a nadšeně třeskl lžící do dřevěného stolu, až kus kaše vylétl do vzduchu, o vlásek minul Newtovu tvář a přistál na zádech nějakého Placera, který si toho zatím ještě nevšiml.

Celý jejich stůl se tiše zalykal smíchy, včetně Albyho.

Alespoň to na Gallyho přeměně bylo dobré – ten zasmušilý černoch se na Bellu konečně přestal dívat jako na dušenou růžičkovou kapustu.

Ostatně, byl to on, kdo Bellu dovedl ke Zdi a vložil jí do ruky nůž, aby do chladného kamene vyryla své jméno mezi ta jejich. Muselo ho to stát trochu sebeovládání a Newtova šarmu, jak jí tiše řekl Minho s dívčím zamrkáním, ale pro Bellu to byl ten největší úspěch za ten měsíc, který zde zatím strávila.

Gally ji nesnášel a Pánvička se stále ochranářsky stavěl před své nádobí, když se přibližovala ke kuchyni pro jídlo, ale tráva se hned zdála být zelenější a slunce hřálo víc.

"Vatra?" Zopakovala Bella a otrhla pohled od Gallyho.

Minho se na ni nechápavě otočil a Bella mu dala několik vteřin, aby si uvědomil, jak je možné, proč se na to ptá a za okamžik se jeho tvář rozzářila.

"Frasně, při tvým příjezdu jsme to neoslavili. Mysleli jsme si, že jsi mrtvá jako kravskej plopák," vysvětlil ochotně a dodal: "Ale nemůžeš se divit, vážně si tak vypadala."

Od někoho jiného by to brala jako urážku, ale už si zvykla na Minhovo klasické vyjadřování: zcela neuctivé ke každému kolem sebe, takže jsem protočila očima v sloup.

"Nechápu, jak sme to mohli dovolit, vogo!" zvolal náhle Minho rozohněně. "Historicky první čónka v Place a my sme ani nevyužili–" zachytil její pohled a zarazil se. Bella by skoro řekla, že se pod vší tou špínou své tváře trochu začervenal. "...možnosti to oslavit," dokončil neobratně a zářivě se na ni usmál.

"Třeba přijede další holka," dodal potom nadějeplně. "A hezčí."

Bella ho pod stolem silně kopla do holeně, až hravě zaúpěl. "Vogo, tohle je od tebe zatraceně krutý, abys věděla. Jsi jako bohyně pomsty," sténal teatrálně a chytal se na srdce.

"Šašku," utrousila Bella, když se všichni kolem smáli a ohlédla se na Newta, aby viděla jeho pobavený výraz, ale jeho místo bylo prázdné.

DEN 465

Nervózně postávala vedle Nicka, který stál klidně jako kámen a se stejně tvrdým výrazem sledoval zavřené dveře Klece.

Bella docela obdivovala jeho stoický klid, když si uvědomila, kolikrát takhle musel stát a být první, koho nový bažant uvidí v jeho novém životě mezi čtyřmi stěnami bez vzpomínek s cizími chlapci.

Hned jak Placeři zaslechli znění sirény, seběhli se ke Kleci a nedočkavě se mačkali kolem. Mnozí z nich si udržovali naději, že by to mohla být další dívka, ale Bella viděla Nickův skeptický pohled a věděla, že on si to nemyslí.

Bella tomu také nevěřila.

Často ji napadalo, proč po devíti bažantech poslali ji, jako jedinou dívku mezi samé chlapce, když věděli, čemu ji tím vystavují. Ovšem, jaký důvod měli poslat do kamenného vězení kohokoli z nich?

Nick byl teď podivně zamklý. Dostala z něj jen, že Klec od zaznění sirény dorazí asi o půl hodiny později a znovu ztichl s pohledem upřeným přímo před sebe.

Bella si povzdechla a založila si ruce na prsou.

Byla zvráceným způsobem zvědavá na nováčka, který se teď krčí v Kleci, zmatený a bez vzpomínek, protože si to nedokázala představit. Diesel ji přesvědčoval, že o nic nepřišla, protože z jeho jednosměrné jízdy měl i po sedmi měsících noční můry a dost jí záviděl, že to celé prospala.

Bez zjevného signálu se všichni ztišili a Nick se vytrhl z letargie. Naklonil se ke Kleci a s jedním dalším Placerem společně odtáhli křídla dveří.

Bella se naklonila dovnitř, až se zapotácela a masa těl ji skoro shodila dovnitř. Zavanul na ni zatuchlý pach podzemní chodby a žárovka uvnitř se s cvaknutím rozsvítila a odhalila mladíka, snad sedmnáctiletého s tmavými vlasy, jak zmateně mžourá do denního světla na Placery.

Nick sklouzl do Klece, až se pod jeho nohama zatřásla a nenadšeně mladíkovi nabídl ruku. "To je v pohodě, bažo. Jsem Nick."

Povzdechla si.

Opravdu byla ráda, že se probudila až na marodce, protože kdyby ji nevystrašila ta půlhodinová jízda ve výtahu, Nickův chmurný obličej a řada Placerů nad ní, kteří by si ji měřili jako výstavní zvíře, by ji vyděsilo k smrti.

Mladík jeho ruku odmítl a dál se zůstal krčit v rohu Klece mezi bednami. Nick se narovnal a neubránil se zlostnému povzdechu.

Tohle jistě nezažíval poprvé.

Pod tou slupkou vzteku bublal strach a bezmoc. Příšerná kombinace, která Bellu donutila si sednout na hranu Klece a opatrně sešplhat dolů na dno, kde byl ten pach kovu ještě horší, až ji skoro udusil.

Potlačila nevolnost a sklonila se k mladíkovi.

"Ahoj," broukla jen a posadila se na jednu z beden s nápisem ZLOSIN. Přelétla Nicka očima a ten chápavě a vděčně přikývl. Vytáhl se nahoru a tichým, ale autoritativním hlasem, který často nepoužíval, rozehnal všechny Placery zpátky ke své práci.

Pohodlně se posadila a mlčela, než mladík promluvil jako první: "Kde to sakra jsem?" zachraptěl.

Bella si pomyslela, že celou cestou sem ječel strachem, hrůzou, nebo vztekem a z toho si poškodil hlasivky.

"Teď jsi ve výtahu," odpověděla klidně.

Něco jí říkalo, aby se raději vyhnula slovu Klec. Odmlčela se a nevzrušeně pokračovala: "Ale až budeš chtít vylézt ven, budeš v Place." Nemluvila konejšivě, protože by to mohlo prohloubit jeho paniku, ale pomalu, zřetelně a jednoduše.

"V Place," zopakoval a zadíval se očima nahoru, kde se rýsovalo nebe a trsy zelené trávy, která rostla, aniž by byla zalévána deštěm.

Bella přikývla a trochu se pousmála. "Jsme Placeři. My a teď i ty."