➤ EXPERIMENT 2: Labyrint [FF TMR]

KAPITOLA 6 | Proměna

I když tu byla tři týdny, byly tu věci, které dodnes nevěděla.

Jednou z hlavních a prvních lekcí, co od Nicka a její život v Place dostala, byla základní pravidla: pracovat ve prospěch všech, neubližovat jiným Placerům a nevstupovat do Labyrintu. 

Nevěnovala jim moc pozornosti, protože je nehodlala porušovat a jedním dechem jí řekl, že kdyby měla potíže s Placery ohledně jejího pohlaví, nikdo jí nebude mít za zlé, když se bude bránit.

Potíže samozřejmě byly, ale nehodlala jít žalovat.

Ani se nijak se nedivila zákazu o tom, který ne-běžcům zabraňoval jít dovnitř labyrintu; možná věděla proč a tak se neptala: jen jistě věděla, že ten strašný výkřik pocházel od nějakého běžce.

Od někoho, kdo byl v Labyrintu.

Následovala Newtovu siluetu ke Dvoru, ale každý krok dělala neochotně a pomalu, jako by plavala v medu. Nechtěla jít dovnitř, ale stále pochodovala kupředu, rozvrzanými dveřmi a po schodech do druhého patra.

Zastavila se před jedněmi dveřmi, za kterými tušila zraněného a lehce se dotkla kliky. Zhluboka se nadechla a v nose jí zaštípal pach desinfekce a zvratek. "Co se mu stalo? Co je v labyrintu?" Zeptala se Newta tiše, aniž by se otočila.

"Nemusíš jít dovnitř, Krásko," zamumlal. "Můžu jim pomoct sám."

Bella se zhluboka nadechla, potlačila pocit na zvracení a otevřela dveře dokořán.

Těžko říct, co na výjevu před ní bylo nejhorší: samotné tělo přivázané ke kovové posteli tlustými, koženými řemeny; bílá hruď svlečená do půli těla s propletenými provazci zelených žil; Alby, Nick a Jeff, kteří se ho snažili udržet na posteli a vyhnout se jeho cvakajícím zubům.

Nebo to, že tohle všechno už viděla?

Newt ji položil ruku na rameno. Vycítila, že ji chce odvést, ale lehce zavrtěla hlavou a vstoupila do místnosti ve chvíli, kdy Gally začal ječet.

"Co mám dělat?" křikla na Jeffa, ale ten jen zavrtěl hlavou; spánky se mu leskly potem, jak pevně svíral Gallyho nohy na matraci. Newt k němu přiskočil a s čelem rozrytým vráskami mu pomohl.

Bella odstoupila a bez dechu zírala, jak Gally ječí pořád dál, aniž by se zarazil pro nadechnutí a vykazuje takovou sílu, že ho měli problém zvládnout čtyři silní chlapci.

Přistihla se, že se bojí toho, co by se stalo, kdyby se jim vykroutil.

Přestal ječet tak náhle, jak začal a zvrátil oči v sloup, až odhalil bělmo. Přestal se docela hýbat a jediné, podle čeho se dalo poznat, že žije, byla slabě se zvedající se hruď. Bella dosedla na volnou židli; musela vypadat stejně bledě jako Gally a Nick se na ni starostlivě zadíval.

"Guty, čóne," zamumlala slabě na nevyřčenou otázku a nahlas polkla. Zvedla oči a pevně se zadívala na všechny, kteří ji obklopovali.

Musím vypadat hůř než Gally, pomyslela si Bella, když viděla, že i Alby se na ni dívá se starostmi, ale nahlas řekla jen: "Co je v labyrintu?" Samotnou ji překvapilo, jak pevně její hlas zněl.

Všichni mlčeli a odvrátili od ní pohled.

Všichni, až na Newta, který po chvíli promluvil: "Říkáme jim rmuti. Jsou to zatracený stvůry, který vylézaj v noci a zabijou strašlivejma způsobama všechny, který maj tu smůlu a setkaj se s nima. Jsou to napůl živý, napůl mechanický potvory."

"V noci?" Zamumlala Bella a zalétla pohledem ke Gallymu.

Newt vážně přikývl. "V noci zabíjej. Ve dne..." zakolísal mu hlas, ale zakašlal a pokračoval: "Ve dne ti ty frasáci provedou něco, čemu říkáme bodnutí.

Stříknou do tebe nějakej zatracenej hnus, po kterým se z tebe stane tohle," kývl bradou ke Gallymu, který sebou škubal ve spánku. "Když se dostaneš do Placu včas, máme na to vakcínu, kterou Tvůrci posílaj tou frasnou klecí každej tejden.

Dva tři dny teď bude tuhej, v kómatu, ale přežije to."

Neznělo to tak hrozně, ale všichni se tvářili chmurně. "To není všechno, že?" zeptala se tiše a Newt se slabě usmál.

"Ne. Ne, Krásko... Vrátí ti to vzpomínky."

Srdce jí vynechalo jeden úder. Vzpomínky?

Newt zavrtěl hlavou. "Nestojí to za to, věř mi. Je to agónie. Nikdo z těch, kterým se to stalo, o tom nikdy nemluvil, vlastně, no... Bylas na hřbitově. Jeden z nich patří Stephenovi, byl to běžec, co měl smůlu. Nevzpamatoval se z proměny."

Bella se nadechla a pomalu vydechla.

Mezi běžce se nábor nedělal, sami si vybírali Placery, kteří by na to mohli mít a zkoušeli je, protože kvůli nebezpečí, které labyrint představoval, to museli být "nejlepší z nejlepších", jak jí řekl Nick.

Mluvil klidně, ale Bella v jeho hlase slyšela tiché varování, které ji jasně naznačovalo, že ona na to může rovnou zapomenout.

Bodnutí. Proměna. Vzpomínky.

Teď se nápad stát se běžcem nezdál tak super.

"Fajn," zamumlala Bella tiše. "Fajn. Jsem v pohodě. Guty."

Viděla jim na očích, že ji to ani za mák nevěří a skutečně byla otřesená. Natolik, že se jí velice ulevilo, když si Newt sedl na volnou židli vedle ní a řekl, že tu s ní zůstane, kdyby se Gally probral a potřebovala ho uklidnit.

Nickovi a Albymu to zřejmě stačilo a rychle se z pokoje vyklidili s Jeffem, který zamumlal, že bude hned dole, kdyby něco potřebovala, nebo si nevěděla rady.

Jakmile se za nimi zavřeli dveře, Bella se roztřásla.

Newt nic neřekl, jen ji jemně vzal za ruku a propletl s ní prsty, vděčně mu je stiskla a opřela se hlavou o jeho rameno. Normálně by z takového gesta zčervenala, ale teď v tom nebylo nic milostného, jen silně přátelského.

"To bude v pohodě, Krásko," broukl Newt, aby se uklidnila.

"Krásko?" Zamumlala a posunula hlavou, aby se mu podívala do očí. 

Zazubil se a jeho tvář dostala klukovský výraz. "Bella znamená krásná."

Tentokrát doopravdy zčervenala.

Stisk jejich rukou jí najednou připadal těsný, jeho mužná vůně smísená s potem a prachem z Labyrintu ostřejší. Trochu se odtáhla a zakašlala, aby uvolnila knedlík, který se jí vytvořil v krku a střetla se s jeho pobaveným pohledem.

"Znervózňuju tě, Krásko?" zeptal se laškovně a mrkl na ni.

Bella se odtáhla a zamračila se.

Pokusila se sesbírat poslední zbytky důstojnosti způsobem, na jaký byla zvyklá: "Pobíral jsi lekce balení od Minha? Protože jestli jo, chtěj zpátky to, cos mu za to dal, protože je to pěkně mizernej učitel."

Newt se zasmál, ale přesto trochu zaváhal, až Bella přemýšlela, jestli nakonec nebyla blízko pravdě.