➤ EXPERIMENT 2: Labyrint [FF TMR]

KAPITOLA 3 | První čónka

Bella raději upírala pohled na jeho ucho, než aby se musela očima střetávat s udivenými Placery, kteří s komicky otevřenými ústy pozorovali Newta, jak klidně kráčí kupředu k té polorozpadlé boudě a v náručí nese jedinou čónku v Place.

Byla k němu přitisklá tak pevně, že cítila jeho pobavení, které mu bublalo v hrudi. "Užíváš si to?" Zamumlala tiše a zamračila se.

Newt se skoro rozesmál. "Vypadám na to, bažantko?"

"Rozhodně," odpověděl mu Nick pevně.

Bella obrátila hlavu, aby ho spatřila: tmavé obočí měl přísně stažené, až se mu mezi ním vytvořila jemná vráska, ale i když se založenýma rukama působil přísně, viděla v jeho tmavých očích pobavení.

"Jsem Nick," řekl jednoduše a otočil se přímo na ni.

Trochu si odkašlala. "Bella," odmlčela se a zauvažovala, jestli se má v obležení zvědavých a pobavených chlapců, kteří je obklopovali, krotit, ale nakonec usoudila, že hůř se mezi ně zapsat nemůže. "Promiň, že ti nepodám ruku, ale mám teď docela dost práce."

Několik chlapců se uchechtlo a napětí se uvolnilo.

Do popředí se protlačil mladík s tmavou pletí a ostrýma očima, kterýma si Bellu přezíravě měřil. Měl taky založené ruce jako Nick, ale na rozdíl od něj nevypadal ani trochu pobaveně, nebo smířlivě.

"Tohle je Alby," vysvětlil Nick a položil mu ruku na rameno. Vypadalo to jako obvyklé přátelské gesto, ale Bella v jeho postoji cítila, že vytušil nebezpečí a snažil se ho uklidnit. "Je to můj zástupce. Já tu tak trochu těmhle grindům šéfuju."

"Aha," hlesla Bella a pevně opětovala Albymu pohled. I když ji koleno bolestivě pulsuje a ona se nechávala od Newta přenášet jako slaboch, nedá mu záminku, aby si to o ni myslel.

Znovu se dostala na známou půdu.

Aniž by tušila jak a kdy, už v takovéhle situaci byla.

Už si musela upevňovat autoritu před ostatními, aby si zachovala, nebo udržela svou pozici.

Lidská komunita, sevřená jako oni, je jako vlčí smečka – každý má své místo v hierarchii a nový silný člen jako Bella se musí do smečky dostat už ze začátku na vyšší příčku, protože dostat se ze dna je mnohem těžší.

Odvrátil oči jako první a Bella si dovolila malý úsměv.

První malé vítězství, pomyslela si spokojeně a přelétla pohledem tváře chlapců kolem sebe. A desítky dalších zbývají.

 DEN 440

Bella se narovnala a otřela si čelo. "Guty."

Gally si ji ostražitě přeměřil. Bylo na něm jasně vidět, že jí nevěří a nic by mu neudělalo větší radost, než kdyby to přiznala. "Jestli chceš, můžu–"

"Ne," přerušila ho rychle, "zvládnu to."

Byla tu ani ne týden, ale během těch pár dní, kdy každý den pracovala pod jiným kápem, aby Nick zjistil na jakou práci ji přiřadit, se naučila tenhle pohled dobře znát a nesnášet ho.

Většina kápů jako Winston – malý, uhrovatý chlapec s odstátýma ušima, který pracoval v Krvárně jako porcovač – ji dávala celkem jasně najevo, že nejsou přesvědčení o tom, že by zvládla něco jiného než pletí zahrádky, nebo vaření.

Chovali se k ní s blahoskloností, která v ní probouzela planoucí vztek. Štvalo ji to ještě více než jejich podlézání a chabé flirtování, protože to alespoň mohla brát s humorem.

Ano, byla dívka a samozřejmě měla menší sílu než oni, i když její kondice byla lepší, než čekala a v Zahradách se dokázala sklánět nad okopáváním brambor stejně dlouho jako Zart.

A ano, pořád měla ze zvláštních důvodů pochroumané koleno, které se ještě nevzpamatovalo z jejího hloupého seskoku ze stromu, ale to neznamenalo, že se k ní musí chovat jako k slabomyslnému dítěti.

Kromě Newta byla jediná, kdo si to myslel.

Horší než Winston ovšem byli chlapci jako Gally – zoufale se snažící jí nadbíhat, ale když se jejich snaha nesetkala s odezvou jakou čekali, začali se chovat podrážděně a utrhovali se na ni (což dokázala snést), nebo dávali důraz na to, že je "jenom slabá dívka".

Zuřivě se ohnala krumpáčem a zabořila ho do měkké hlíny. Litovala toho ihned vzápětí, protože jí už tak unavenými pažemi projela ostrá bolest.

Neuměla pracovat se zemědělskými nástroji a byla tak zemvrtákům, kteří pod dohledem Gallyho připravovali půdu pro novou ohradu pro zvířata, celkem k ničemu.

Kromě pobavení.

Zasunula tupý konec pod velký kámen, na který narazila a zatáhla, ale násada jí v kluzkých rukavicích vyklouzla a jí se podsekly nohy, takže tvrdě dopadla na zadek za hlasitého smíchu okolostojících chlapců, kteří ji pozorovali.

Vyškrábala se na nohy a široce se rozkročila, aby udělala další pokus, když ji někdo lehce odsunul a vytrhl násadu z půdy.

"Takhle to nikdy nevytáhneš," řekl vysoký mladík s kudrnatými vlasy a širokým úsměvem a začal jí vysvětlovat, že nejdříve musí celý kámen obnažit a předváděl jí, jak se správně pracuje s krumpáčem, aby ji to stálo méně energie.

Bella mu vděčně naslouchala a zdržela se jedovaté poznámky, že až tenhle den skončí, nechce žádný krumpáč už nikdy vidět, leda zaražený v něčí hlavě.

Diesel, jak se mimo řečí představil, se posadil na měkkou hlínu a aniž by přestal brebentit, nabídl jí kulaté jablko rudé jako krev. Chutnalo sladce a šťavnatě, mnohem lépe než ta kaše, kterou se před dvěma dny snažila pod Pánvičkovým dohledem vytvořit.

Ta vzpomínka ji nepěkně píchla.

Skoro jako by ji četl myšlenky vesele prohlásil: "Brzy bude večeře." Bella trochu zrudla, když se na ni zazubil a dodal: "Doufám, že nebude kaše, nebo co to mělo být."

Bella si odfrkla. "Snažila jsem se. Opravdu."

Většina Placerů se tím dodnes bavila, ale pro mnohé jako Alby a Gally to znamenalo jen další záminku, proč ji nesnášet.

Diesel zamával rukou, jako by odháněl mouchu.

"Byla to psina. Viděla jsi Gallyho ksicht? Tvářil se jako by měl na talíři kravskej plopák. A Pánvička ti ten hrnec určitě za pár dní odpustí. Když jsem u něj byl na kolečku já, musel vyhodit celý těsto na palačinky. To bylo horší, páč se na ně všichni těšili celej týden."

"To se mi ulevilo," prohlásila Bella a trochu se usmála.

Její den v kuchyni byla katastrofa, o to horší, protože všichni očekávali, že tam nakonec skončí. Pánvička byl první bažant v Place a byla to pro mnohé úleva, když se do malé kuchyňky postavil někdo, kdo umí víc než namazat chleba, ze kterého první měsíc přežívali.

Působil jako tmavý medvěd v zástěře s výrazem mámy, která vám před odchodem do školy strčí do batohu celý piknikový koš, abyste neměli hlad.

O to více ji mrzelo, že byla pod jeho vedením tak neschopná.

To, že si spletla cukr se solí a osolila velký hrnec čaje ještě přešel smíchem, stejně jako rozbití několika hrníčků, ale jeho skoro-amputace prstů, když omylem strčila do věšáku se sekáčky ho vyděsila. 

Tečkou byla ta příšerná kaše, kam těsně předtím, než ji začal dávat na talíře, shodila celou pepřenku a on ji vzteky skoro urazil hlavu tím prvním, co měl po ruce.

Tak se dozvěděla, proč mu říkají Pánvička.