Deadly races! 1. [H.S.]

-89-

Opustit hotelový pokoj bylo něco jako opuštění nových vzpomínek. Jak špatných tak i těch hezkých. Harry řekl jen, že se sem stejně jednou vrátíme. Budu doufat, že se jeho slova vyplní.

Cesta letadlem byla dlouhá. Ale s Harrym jsme to zabili tím, že jsme koukali na filmy. Přesto jsem děkovala, když letadlo dosedlo a já se konečně mohla rozhýbat.

"Bolí mě zadek jako prase!" vzala jsem si svůj kufr a společně s Harrym jsme vyrazili ven z letiště. Vzali jsme si taxíka, protože jsme ani jeden nedali vědět, že jsme se museli vrátit dříve. Zajímá mě, jak bude reagovat Jarred, až mě uvidí.

A netrvalo to dlouho a já už vystupovala z auta před naším domem. Harry mi pomohl vyndat z auta zavazadla a rozloučil se se mnou. Slíbili jsme si, že si ještě zavoláme. A já už poslušně kráčela k domovu. Mám zvonit a nebo prostě vlítnout dovnitř?

Zazvonila jsem a sedla si na kufr.

"Co tady?" vytřeštil oči Jarred a okamžitě začal kontrolovat datum na svých hodinkách.

"Menší problémy. Tak jsem tady o pár dnů dříve. Co třeba obejmout sestřičku?" snažila jsem se o roztomilý úsměv.

"A co jí dát radši na prdel?" zamračil se Jarred.

"Na zadek si dávej své přítelkyni v ložnici" mrkla jsem na něj a s kufrem prošla okolo něj do domu.

"Já tě" protočil Jarred očima, ale nakonec to nedořekl.

"Stýskalo se mi" objal mě najednou a já byla spokojená. Jeho objetí je prostě nejlepší. Vždycky mi pomohlo a já vím, že jen on ví jak moc ráda ho mám.

"Naše maličká je zase doma" uslyšela jsem Paula přímo za mými zády. Také jsem mu hned padla do náruče. Jeho objetí spíše vyvolávalo pocit, že vás svýma tlapama umačká. Jeho taktika jak mě rozesmát.

"Nemůžu dýchat" snažila jsem se popadnout dech.

"Tak moc se ti po mě stýskalo, že ti došel dech?" dál mě drtil ve svém sevření.

"Jasně. Určitě jsem chtěla vidět jen tu tvojí holohlavou kebuli" začala jsem se smát.

"Takhle se mi líbíš. Samý úsměv a samá narážka" chytl mě za tvář a jemně za ní zatahal.

"Vole" praštila jsem ho trochu pěstí do hrudi.

"Prej vole. Kde jsou ty časy, kdy jsi ještě chcala do plenek?" šťouchl mě do ramene.

"Myslíš ty časy, kdy jsi miloval muzikál Pomáda a chtěl si být jako John Travolta?" vrátila jsem mu úder.

"Tobě by měl někdo zalepit tu tvojí pusu" zavrtěl Paul hlavou.

"Pamatuješ si, jak nosil tu koženou bundu a bílé ponožky mu koukaly z četných bot? A jak si česal pořád vlasy? Možná proto teď na té hlavě nemá nic" otočila jsem se na Jarreda.

"A nebo jak tancoval před zrcadlem v koupelně" přidal se Jarred a já se začala smát.

"Jste pitomý. Díky stylu Travolty jsem sbalil Magie Rayenovou. Poznámka. Byla to největší buchta na škole" zdůrazňoval Paul.

"Myslíš tu jak prskala a když se smála chrochtala?" šel teď do Paula Jarred.

"Neříká se, že když chrochtáš, tak máš nedostatek sexu? Teda Paule. Vysvětli mi prosím, jak si jí uspokojoval, když chrochtala?" smála jsem se teď už dost nahlas.

"Ježíš. Tak jsem nevěděl že francouzák to nezlepší no. Nikdo mi neřekl, že se to dělá jinak" rozhodil rukama Paul. A to už jsem skoro ležela na zemi počůraná.