Deadly races! 1. [H.S.]

-37-

"Jak dlouho jsem tě neviděl? Máš delší vlasy a piercing" začal se se Shadowem vítat Paul. Shadowova dokonalá atletická postava je stále stejná. Ale kratší blond špinavé vlasy se změnily tím, že mu vyrostly skoro až po ramena. Vypadá teď víc k sežrání.

"Rok a pár měsíců. A jo, mám" vítal se s Paulem.

"A co Mexiko? Jsou tam pěkný holky?" zeptal se Paul Shadowa a mě to donutilo víc poslouchat.

"Docela jo, ale Jasmime je Jasmine"  zasmál se trochu Shadow.

"Jay" opravila jsem ho hned.

"Promiň slečno ještě jednou mi řekneš Jasmine a urvu ti koule" škádlil mě Shadow.

"Marcus?" ozval se najednou i Jarreda hlas a hned se objevil v obýváku.

"Jarrede" vstal Shadow z gauče a podal si s Jarredem ruku.

"Už jsem si říkal, kde je ti konec" poplácal Jarred Shadowa po zádech.

"Tak co? Jak dlouho se hodláš zdržet?" další otázka, na kterou mě odpověď zajímá.

''Tak dlouho dokud to půjde'' usmál se Shadow a ten samý úsměv věnoval i mě.

''Tak vítej zpět'' pokýval Jarred hlavou a hned na to si oba sedli na gauč.

''Nechceš zůstat na oběd? Máš ty vůbec, kde spát?'' ozval se teď zase Paul.

''No na oběd zůstanu rád. A s bydlením si nedělejte starost. Vracím se tam, kde jsem byl dřív'' Shadowa ruka se obmotala okolo mých ramen a já si přišla pohodlně. Jen malý nepříjemný pocit mi tuhle chvíli trochu znepříjemňoval. Jenže nevím co je to za pocit. Harryho obličej se mi ukázal před obličejem a alarm v mé hlavě spustil na plné kolo. Nevím, proč si dělám starosti s nějakým Harrym. Oba jsme si přece řekli, že bychom spolu nikdy nechodili. Nemusím tedy mít žádné výčitky. Ale mám je.

''Posloucháš mě?'' šeptal mi hluboký mužský hlas do ucha.

''Co? Promiň, jsem nějaká nevyspalá'' otočila jsem se víc na Shadowa.

''Prý nevyspalá. Chlastala zase do bůh ví kolika a teď je jí blbě'' nezdržel se Jarred komentáře.

''Děláš, jako kdybys nebyl stejný'' můj obličej mu dával jasně najevo, že se nenechám jen tak rozhodit.

''V kolik jste vlastně dorazili? Byli jste jak myšky'' ozval se Paul.

''Ani nevím'' pokrčila jsem rameny. Vážně nevím nic. Jen to že jsem málem s Harrym spala, ale on řekl, že to není dobrý nápad. Že si mám ještě počkat. Znovu se projevil ten nepříjemný pocit. Měla bych přestat přemýšlet a prostě se jen věnovat Shadowovi.

''Potřebuji na záchod. Moc mě během té doby, co tady nebudu, nedrbejte'' vstala jsem z gauče a tím ztratila kontakt se Shadowem.

''Budeme se snažit, ale nevím nevím'' zubil se na mě Paul. Nahodila jsem falešný úsměv a vydala jsem ven z obýváku. Vyběhla jsem schody a zalezla jsem do svého pokoje. Potřebuji spíš čerstvý vzduch než záchod. Otevřela jsem si tedy balkónové dveře a vylezla jsem ven. Jemný větřík mě hned ovál a já ho natáhla pořádně do plic. Zavřela jsem oči a opřela jsem se o zábradlí. Buď mám kocovinu a nebo jsem moc zmatená ze všech svých divných pocitů. Jsem ráda, že je Shadow zpátky. Stýskalo se mi po něm tak moc a nikdy nezapomenu na to, co pro mě udělal a jak mě chránil. On byl můj a já jeho. Jsem stále jeho? Ale také se mu po mě stýskalo. Mrzelo mě, že musel tenkrát odjet a já kvůli škole nemohla. Všechno to vlastně bylo tak složité, že to nechápu dodnes.